Obsah kapitoly

---

5.4 Normativní modality

Ota Weinberger předpokládal, že každá regulace znamená vyloučení možných (uskutečnitelných) jednání. (Weinberger 1997: 137) A s tím souvisí tzv. normativní modality (mody normativnosti): příkaz, zákaz a dovolení, které určují, jak je lze omezení alternativ vyjádřit. Weinberger je popsal jako deontické operátory, které určují charakter normativní věty. Jsou považovány za vzájemně definovatelné, což podle něj znamená, že kterýkoli z nich je základním termínem a ostatní jsou z něj odvozené. (Weinberger 1997: 136) Určují proto význam právní věty, tedy jaký poměr má normotvůrce k určenému jednání: zda jej chce vyloučit (zákaz), stanovit jako jedinou možnost (příkaz), nebo přiznat subjektivní právo (dovolení).

Vždy je podstatné uvědomit si, že norma musí umožňovat své porušení (víme, že takové porušení by mělo být potrestáno, resp. spojeno se sankcí). Adresát tak vždy stojí minimálně před volbou normu dodržet nebo porušit. To se týká zákazu a příkazu, protože porušení není možné v případě dovolení. Nelze jednat proti tomu, když můžete jednat jedním způsobem, ale i způsobem opačným. Právo je také charakteristické tím, že stanovuje určitou alternativu jednání (chování): povinnost.

Příkaz znamená, že je povinnost vyjádřena pozitivně: v normě uvedená alternativa je tou, kterou má subjekt dodržet.

Zákaz znamená, že je v normě povinnost vyjádřena negativně: alternativa chování je pro subjekt vyloučena.

Dovolení je komplikovanější. Existuje totiž více typů dovolení. Existuje implicitní dovolení: to je dovolení dané příkazem (pokud má subjekt něco činit – má označenu jednu alternativu, kterou má dodržet – musí ji mít dovolenou; v tuto chvíli, však již nemůže činit opak). Je také explicitní dovolení (výslovné dovolení: pokud je dovoleno určité jednání, je dovolen i jeho opak). Můžeme se setkat také s dovolením na základě neupravenosti (indiferentní: to, co právo nereguluje, mohu činit) a dovolením ve smyslu nezakázaného jednání (je normativně daná varianta, že co není zakázáno, je dovoleno). Kategorie dovolení jako nezakázaného jednání však musí být výslovně v právním řádu opraveno: je to dovolení normativní, nikoli nutné a je na právním řádu, zda takové dovolení umožní.