Obsah kapitoly

---

2.1 Úvod do kapitoly

Pojmy systém a struktura často splývají a byť mohou často vypadat stejně, je mezi nimi rozdíl. Rakouský biolog Ludwig von Bertalanffy (1901-1972), který je populární zejména díky průkopnictví v obecné teorii systémů, předpokládal že se systém skládá z částí, které jsou ve vzájemné interakci. Je to komplex vzájemně reagujících prvků, které jsou ve vzájemně různých vztazích a vzájemně na sebe reagují. (Bertalanffy 1969: 55). Strukturou pak rozumíme způsob uspořádání jednotlivých prvků. Struktura však necharakterizuje pouze soubor uspořádaných prvků, ale označuje celý komplex vztahů: je proto složena z prvků a vztahů mezi nimi. Proto můžeme říci, že struktura práva nám označuje způsob, jakým je právo uspořádáno. Vzájemné působení jednotlivých prvků práva na sebe navzájem, na právo jako takové, případně na vnější vztahy, včetně vztahů mezi jednotlivými prvky práva, je systém práva. Různé systémy se proto od sebe liší strukturou, přestože jejich prvky mohou být stejné. Nezapomínejme také, že systém, ale ani struktura, nepředstavují pouze soubor jednotlivých prvků.

V případě právního systému či struktury je rozhodující, co považujeme za právo. Pokud je to pouze systém norem, pak zjišťujeme v rámci struktury práva, jak jsou normy uspořádány, a jaké jsou mezi nimi vztahy. Toto uspořádání a vztahy jsou dány základními právními pravidly (případně principy; meta-pravidly) a strukturou formálních pramenů práva. To je dáno tím, že pro určení, jakou strukturu normy vytváří, je důležité jejich vyjádření, k čemuž právě slouží formální prameny práva. Systém práva nám pak označuje způsob uspořádání těchto prvků (což je struktura), spolu s vyjádřením vzájemného působení jednotlivých prvků (částí) práva.

Struktura představuje uspořádání; systém je tvořen částmi ve vzájemné interakci.

Pokud však považujeme právo za něco víc než jen soubor (systém) právních norem, je nutné rozšířit i jednotlivé prvky struktury. Do tohoto systému je možné vedle norem a jejich vyjádření (prameny) zahrnout i instituce, které s právem nakládají (tvoří či aplikují), hodnoty, chování jednotlivých aktérů apod. Pak počet prvků, jejich uspořádání, vztahy mezi nimi (struktura), i jejich vzájemné působení (systém), narůstají. Pokud tedy právní systém nechápeme pouze jako systém právních norem, pak je možné mezi jeho prvky řadit instituce nakládající s právem, postupy a subjekty. Právní systém potom představuje jednotu těchto institucí, procedur a prvků (Přibáň 1996: 132)

• Prvky právního systému v odborné literatuře

  Viktor Knapp částečně ztotožnil právní systém a právní řád (Knapp 1996: 67). Mezi prvky právního systému klade právní normy a právní předpisy. Systémem práva proto rozumí „uspořádání prvků určitého právního řádu“. (Knapp 1995: 67) Knapp však připouští i širší pojetí systému. Pak charakterizoval právo (nikoli systém práva) jako „formálně sdělný společenský normativní a regulativní systém.“ (Knapp 1995: 50).

  Podle Hanse Kelsena je právní systém systémem právních norem. Základní otázky, které si v souvislosti se systémem kladl jsou, co se podílí na jednotě různorodých norem a proč je určitá právní norma zařazena do určitého systému? (Kelsen 2002: 55)

  Britský právní filosof Herbert L. A. Hart (1907-1922) systém práva rozšiřuje. Právní systém je podle něj složitým spojením primárních (to jsou pravidla, která stanoví, jak se lidé mají chovat) a sekundárních (stanoví, jak primární pravidla vznikají, ruší se nebo mění, stanoví jejich dopad či kontrolu jejich činnosti) pravidel, který musí být doplněn o popis vztahů, které mají veřejní činitelé k sekundárním pravidlům. (Hart 2004: 120)

  Sociologický pohled na systém práva zahrnuje více prvků. Podle (v současnosti) velšského právníka a sociologa Jiřího Přibáně (1967) zahrnuje systém práva všechny formy sociálního života které se práva dotýkají a reflektují jej. (Přibáň 1996: 131)

  Joseph Raz z pohledu analytické jurisprudence považuje právní systém za sytém pravidel, který je úplný a připravený k bezprostřednímu použití, bez ohledu na to, jak vznikla. (Raz 1997: 109)

Podívejme se nyní na další možné prvky právního systému, v případě, že jej neredukujeme pouze na právní pravidla. Americký právní profesor Robert Samuel Summers (1933-2019) předpokládal, že právní systém se skládá z funkčních prvků, které můžeme identifikovat především z odůvodněných rozhodnutí orgánů, které právo aplikují (typicky, ale nikoli výlučně soudů). Mezi tyto prvky právního systému řadil zejména (Summers 2006: 46):

• instituce vytvářející formu a obsah práva;
• normativní a ne-normativní druhy práva;
• metody a techniky tvorby a realizace práva;
• formy a části sankcí, náhrad a dalších donucovacích prostředků;
• pravidla pro spojování a koordinaci jednotlivých částí právního systému.

Podle harvardského profesora právní teorie Duncana Kennedyho (1942), známého především pro své kritické postoje k právu, lze charakterizovat právní systém takto: (a) jeho účelem je sloužit vzájemně rozporným účelům legitimně reprezentativního zákonodárce; b) soubor pravidel určených k dosahování těchto účelů byl ustaven v rámci podstatně racionálního procesu tvorby; c) orgány aplikující právo aplikují tato pravidla ve sporech, které jim předložily soukromé strany, které jsou ve sporu. (Kennedy 1973: 358-359)

Abychom pochopili povahu právního systému, je podle Summerse nezbytné porozumět jeho různým funkčním prvkům. To znamená porozumět institucím tvořícím právo, soudům, právním pravidlům, nenormativním druhům práva, za které považuje smlouvy nebo vlastnické podíly, interpretačním či jiným metodám, sankcím a podobně. To jsou prvky právního systému, které jsme si označili již výše. Podle Summerse každý z prvků nepůsobí nezávisle, ale musí se pojit a působit spolu s ostatními prvky. (Summers 2006: 3-4).