3. Jak právo vzniká?

Vznik práva bývá nejčastěji spojován s tvorbou práva. Není to však jediný způsob vzniku. Tvorbu práva chápejme jako cílevědomou a záměrnou činnost směřující k vytváření a formulování právních pravidel. Vedle toho se můžeme setkat s procesy které nejsou záměrné či cílevědomé – proto je řadíme mezi způsoby vzniku a nikoli tvorby práva. Můžeme, vedle tvorby, která má imperativní povahu, také rozlišovat spontánní a konsenzuální způsob vzniku práva. Připomeňme si také, že se pohybujeme v oblasti pozitivního práva, a proto je veškerý vznik spojený s činností člověka. Adolf Procházka rozlišoval ještě tzv. automatickou tvorbu práva, která se odehrává bez lidského přičinění, například tím, že se někdo narodí. Tuto „tvorbu“ však budeme řadit spíše do sféry aplikace práva. Touto automatickou tvorbou práva (ex lege), která je akceptovatelná pro normativní teorii, se však zabývat nebudeme.

Legislativní proces

Pokud Tě ale tato fascinující problematika zajímá víc do detailu, pojďme se na to podívat spolu.

Základní pravidla, kterými se řídí zákonodárné orgány, jsou ustanovena v druhé hlavě Ústavy České republiky. Další pravidla lze nalézt v Jednacím řádu Poslanecké sněmovny – zejména v jeho části dvanácté a čtrnácté (viz zákon č. 90/1995 sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů); případně v Jednacím řádu Senátu – zejména v části sedmé až čtrnácté (viz zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů). Tato pravidla regulují postup při projednávání a schvalování zákonů, soustředí se tedy na postupy, kterými návrh právního předpisu získá platnost.

Proces a forma vzniku návrhu (návrhu, který je následně projednán Parlamentem) jsou popsány v Legislativních pravidlech vlády. Legislativní pravidla vlády popisují pracovní postup při formulování nového zákona, určují základní obsahové náležitosti návrhu včetně požadavků na přehlednost, jednoznačnost, srozumitelnost a jazykovou a stylistickou bezvadnost [čl. 2, odst. 2 písm. d) LPV].

Zaměříme-li se na proces tvorby práva (konkrétně zákona) schematicky, identifikujeme (obvykle) šest fází:

1. vytvoření věcného záměru právního předpisu (zákona);
2. příprava návrhu právního předpisu (zákona);
3. projednávání návrhu;
4. schvalování návrhu;
5. promulgace, případně podepisování;
6. publikace.

Poslední dvě fáze jsou administrativní, při nichž k vytváření nedochází (nemají kreační povahu), přesto se jedná o fáze předepsané (podepisování) či nezbytné (publikace). Přestože se v každé fázi právní předpis stává více a více daným a jsou s ním spojené určité následky (přestože není právně závazný), teprve poslední fáze bezprostředně vede ke vzniku právního předpisu. Poté, co proběhnou všechny fáze, můžeme mluvit o tom, že vznikl nový právní předpis.

A jak to tedy vypadá v praxi?

Teorie je jedna věc a to, jak to vypadá v realitě, může být něco dost jiného. Proto se výzkumný tým z Právnické fakulty ptal legislativců, jak tedy vypadá jejich práce.

Výsledky empirického výzkumu a jejich interpretaci si můžeš přečíst v knize Tvorba práva: empirické studie, která je volně dostupná.

No a teď si to tedy můžeme vyzkoušet.