Obsah kapitoly

---

4.2 Vznik práva

Vznik práva bývá nejčastěji spojován s tvorbou práva. Není to však jediný způsob vzniku. Tvorbu práva chápejme jako cílevědomou a záměrnou činnost směřující k vytváření a formulování právních pravidel (Cvrček, Novák 2017: 11). Vedle toho se můžeme setkat s procesy které nejsou záměrné, či cílevědomé. Proto je řadíme mezi způsoby vzniku a nikoli tvorby práva. Můžeme, vedle tvorby, která má imperativní povahu, také rozlišovat spontánní a konsenzuální způsob vzniku práva. (Cvrček, Novák 2017: 11-17) Připomeňme si také, že se pohybujeme v oblasti pozitivního práva, a proto je veškerý vznik spojený s činností člověka. Československý právník a politik Adolf Procházka 1900-1970), rozlišoval ještě tzv. automatickou tvorbu práva, která se odehrává bez lidského přičinění, například tím, že se někdo narodí. (Procházka 1937: 47) Tuto „tvorbu“ však budeme řadit spíše do sféry aplikace práva, a přestože je automatická tvorba práva (ex lege) akceptovatelná pro normativní teorii, zabývat se jí nebudeme.

Spontánní vznik právních norem spojujeme se vznikem právních obyčejů. Ten spočívá v jednání, které se postupně ustaluje do té podoby, že s jeho prováděním může být spojováno implicitní (nevyřčené) pravidlo. Dalším důležitým prvkem při spontánní tvorbě práva je, že porušení tohoto ustáleného způsobu jednání je spojeno se sankcí. Tedy nikoli pouze s vědomím porušení pravidla, ale přímo s nepříznivými následky. Tím se obyčejové právo liší od pravidelnosti v chování či jednání.

Konsenzuální vznik je spojený se vznikem normativních smluv. U nich se předpokládá, že důvodem podřízení se pravidlům vyjádřeným v normativní smlouvě, je podíl na jejich vzniku a dobrovolné uznání případného závazku (povinnosti). Svůj podíl na dodržování může mít také určitá reciprocita, tj. předpoklad, že každý z účastníků něco získal. Konsenzuální vznik práva již můžeme spojit se záměrnou a cílevědomou lidskou aktivitou (nejedná se o spontaneitu jako v případě právního obyčeje), tedy skutečně s tvorbou, a ne pouze se vznikem práva.

Imperativní (autoritativní) vznik se váže na autoritativní rozhodnutí orgánu nadaného legislativní pravomocí nebo obecně pravomocí vytvářet obecná právní pravidla (což mohou být legislativní subjekty v užším slova smyslu, a také soudy). Jedná se o jednostranný způsob vzniku heteronomního práva, který se odehrává podle předem daných pravidel, který cíleně reguluje obecnými znaky vymezenou skupinu případů do budoucna. Vzhledem k spíše doplňkové povaze precedentů v českém právním systému se budeme věnovat legislativě (tj. v širším smyslu tvorbě právních předpisů), jakožto dominantnímu způsobu tvorby práva.