2. Inkluze v pravěku

Inkluze v prehistorii a v přírodě

Inkluze není záležitost moderní doby, kdy se o ní mluví v souvislosti zapojení lidí s mentálním i fyzickým postižením do společnosti. Je to rovněž jev vyskytující se ve zvířecí říši, a to především u sociálně žijících živočichů.

V minulosti byli tito lidé (fyzicky i mentálně) považováni za vyslance „druhé strany“ a za spojence se světem duchů. Proto byli uctíváni a často zastávali významné postavení v rámci komunity (šamani). V naší minulosti máme mnoho takových příkladů. 

---

Případ jeskynního lva z jeskyně Baarové

Zajímavý případ inkluze ve zvířecí říši byl objeven v jeskyni Baarové (Moravský kras) v roce 1958 prof. Musilem.

Prof. Musil objevil patologicky poškozenou stehenní kost (femur) lva jeskynního (Panthera leo spelaea). Celá část krčku a kloubu je patologicky pozměněna a deformovaná, krček je zkrácený a celá kloubní plocha je deformovaná a zploštělá. Na kosti jsou výrazné výstupky, které byly vytvořeny během hojení kostí jako reakce na zánět. Jelikož kost je vyhojená a pakloub byl nějakou dobu funkční, tak to ukazuje na to, že tato samice lva byla platnou součástí smečky lvů, kteří se o ni starali. K tomuto zranění daná lvice pravděpodobně přišla během lovu na velkou kořist, kdy mohlo dojít ke spadnutí kořisti na lvici. Taková zranění lze najít mezi lvy i dnes. Jelikož se jednalo o dospělou samici, tak byla stále užitečnou pro smečku jako chůva pro mláďata, když šly další samice lovit. Pokud by se jednalo o mládě, tak by bylo dospělými zanecháno osudu či zabito (infaticidita).

---

„Nandy“– neandertálský člověk ze Shanidáru (Irák)

Tento neandertálský muž (Shanidar 1) byl objevem při výzkumu jeskyně v letech 1957 až 1961. Badatelé mu začali říkat Nandy. Jeho kosterní věk je kolem 45 let.

V mládí muž utrpěl prudkou ránu do levé strany obličeje – ta způsobila drtivou zlomeninu levé očnice, která ho částečně, nebo úplně oslepila na jedno oko. Též vykazuje „netypicky opotřebované zuby“. Změny na jednotlivých řezácích a zploštělé stoličky ukazují, že Shanidar 1 trpěl degenerativním onemocněním. Shanidar 1 pravděpodobně trpěl hlubokou ztrátou sluchu, protože jeho levý zvukovod byl částečně ucpaný a jeho pravý zvukovod byl zcela zablokován exostózami. Měl pravděpodobně seschlou pravou ruku, která byla na několika místech zlomená. K tomuto došlo, když došlo ke zlomenině C5 obratle (pátý krční obratel), která způsobila poškození jeho svalové funkce (konkrétně deltového svalu a bicepsu) pravé paže. Shanidar 1 se uzdravil, ale způsobilo to odumření spodní části paže a ruky, a tudíž musela být amputována. Zároveň došlo k ochrnutí celé jeho pravé strany těla, což vedlo k deformacím dolních končetin a chodidel. Detailnější analýza ukázala, že i obě nohy byly zlomené. Tím pádem byla jeho chůze silně bolestivá a velmi kulhal. Zajímavé je, že tento neandertálec žil od raného mládí takto postižen, a přesto se dožil velmi vysokého věku a byl s poctami pohřben v jeskyni (byl obklopen květinami a z toho bylo 80 procent léčivých). Dle těchto znaků byl zcela platným členem tlupy a jeho komunita se o něj celou dobu starala.

---

Trojhrob – Dolní Věstonice

Byl objeven 13. srpna 1986 týmem pod vedením Bohuslava Klímy, při záchranném archeologckém výzkumu vyvolaném těžbou spraše související se stavbou nádrží Nové mlýny. Hrob je datován do období mladého paleolitu, kdy ve střední Evropě žili nositelé archeologické kultury Gravettienu (před 30 až 32 tisíci lety).

Těla v samotném trojhrobu byla uložena v napřímené poloze hlavami k severu, tedy směrem ze svahu. Mrtví byli uloženi do mělké jámy a na základě nálezů zuhelnatělých zbytků se předpokládá, že těla byla následně přikryta dřevěnou konstrukcí. Hrobová výbava se skládala z mamutovinových přívěšků, provrtaných liščích a vlčích zubů, kostěné jehly, dále bylo v kontextu hrobu nalezeno 116 kusů štípané industrie a několik schránek měkkýšů. Mladý muž označený jako Dolní Věstonice 13 (DV13) leží na svém levém boku, mírně nahrbený, ruce natažené do pánevní oblasti těla DV15. Jeho hlava je natočená k severozápadu. DV15 leží na zádech, hlava otočená na západ směrem k DV14, s nímž se „drží za ruce“. DV14 byl uložen těsně vedle DV15 na břicho, hlava otočena rovněž západním směrem. V jeho blízkosti byly nalezeny vlčí zuby. Všechna tři těla mají okrem obarvené lebky. Okrem je rovněž zvýrazněna pánevní oblast DV15 – tedy to samé místo, kde má DV13 položené dlaně. Okrová maska je nejvýraznější na lebce mladého muže vlevo (DV13), přičemž byla ještě dozdobena liščími zuby.

Nejzajímavějším jedincem je muž označovaný jako DV15. Kosterní věk byl určen kolem dvaceti let. Určení pohlaví DV15 bylo komplikované, antropologicky byl určen i jako muž i jako žena. Celkové tělesné proporce jedince jsou pro paleolit spíše typické pro ženskou část populace, genetická studie však prokázala mužský karyotyp XY. Nejvíce patologických změn bylo právě na jedinci DV15 (deformace jsou přítomny na zubech, horních i dolních končetinách). Tento muž byl i malého vzrůstu (měřil 149 cm), kdy průměr byl 180 cm. Hypoplazie na zubech ukazují na častá horečnatá infekční onemocnění v dětství a též to ukazuje na metabolické poruchy v dětství. Tento jedinec byl fyzicky postižený, ale vzhledem k častým závažným infekcím a metabolickým poruchám se mohlo jednat i o jedince mentálně postiženého. Tento jedinec dožil dospělosti a byl pohřben s podobně starými muži, kteří byli jeho příbuzní. Je pravděpodobné, že měli svého bratra s postižením (bratrance?) doprovázet, starat se o něj a chránit ho i na onom světě.

---

Šaman z Brna

Jeden z nejznámějších mladopaleolitických hrobů v Brně byl objeven v září v roce 1891 při budování kanalizace na Francouzské ulici, v prostoru křižovatky s ulicí Přadláckou.

Hrob byl pokrytý červeným barvivem. Na některých dlouhých kostech jsou stopy kostního zánětu periostitidy. Dle milodarů v hrobě se jednalo o výjimečného muže, pravděpodobně „šamana“. Datování stáří hrobu je 27 000 let.

Nejvýznamnějším nálezem je figurka muže o velikosti 20 cm, vyřezaná z mamutoviny. Byla sestavená z několika částí, zachovaly se pouze tři, a to hlava s naznačeným obličejem s výraznými očními důlky, trup s výrazným mužským pohlavím a levá paže.

Jak bylo zmíněno, tak tento muž od mládí trpěl silnou periostitidou neboli zánětem okostice. Tento zánět je velmi bolestivý a omezuje život člověka. To, že tento muž takto trpěl, ho předurčilo pro dráhu „šamana“. Šamany se stávali lidé nemocní či postižení. Tito lidé věřili, že jsou spojenci s „druhou“ stranou.

---

Dáma z Hlinska (eneolit – nejmladší doba kamenná)

V první polovině 20. století, v souvislosti s výstavbou silnice z Lipníka nad Bečvou do Hlinska, byly na severovýchodních svazích otevřeny kamenolomy, kde těžba kamene pokračuje dodnes. V důsledku toho zahájil v roce 1962 Archeologický ústav ČSAV v Brně pod vedením J. Pavelčíka záchranný archeologický výzkum hradiska, který posléze proměnil v dlouhodobý systematický výzkum. Během výzkumu bylo zjištěno osídlení lokality nositeli kultury nálevkovitých pohárů, badenské a bošácké kultury.

V roce 1979 byla v sondě 59/1979 objevena v sídlištní jámě (obj. 20/79) ve skrčené poloze kostra ženy, u které byl jako milodar objeven kamenný sekeromlat se zakulaceným týlem (atribut mužského pohřbu) a kostěný nástroj. Její věk byl antropologem stanoven na 50 let, zároveň bylo poukázáno na velké množství patologických defektů.

Jiří Pavelčík datoval sídlištní objekt s kostrovým pohřbem do období badenské kultury (střední eneolit). Po revizním výzkumu byl zjištěn nižší věk, předpokládá se, že zemřela ve věku 30–40 let. Od narození zemřelá trpěla těžkou vrozenou vadou, která se nazývá Klippel-Feilův syndrom. Jedná se o vrozený srůst dvou prvních krčních obratlů v nesprávném postavení, který způsoboval, že zemřelá žena měla hlavu trvale otočenou doleva v úhlu 10˚ (nemohla se tudíž dívat zpříma) a trvale ji měla ukloněnou doleva pod úhlem 20˚. O tom, že jde o vrozený srůst obratlů (ne jev vzniklý po prodělaném zánětu), svědčí další drobné vrozené defekty: asymetrie lebky a oboustranné chybění druhých řezáků v horní čelisti. Tato patologie se rovněž často pojí i s neurologickým postižením. U ženy mohla být přítomna mírná mentální retardace. Žena nakonec zemřela na celkovou sepsi (otrava krve). O jejím výjimečném postavení svědčí to, že byla neobvykle pohřbena kostrově (v tomto období se spalovalo) a navíc měla mužský atribut v podobě sekeromlatu.