Úkol 2: Motýli se často vyskytují v pohádkách, pověstech a nejrůznějších příbězích. Jeden takový pochází právě z Jižní Ameriky. Ten si teď přečti. Není však úplný. Tvým úkolem je pokračovat v příběhu Motýla a hvězdy v obrázku a dopsat konec, a to v maximálním rozsahu 200 slov.
Originální zakončení:
"A motýl… usmyslel si, že se k nim nepřidá, že si prostě nenechá ve své volbě bránit. Proto uletěl z domova do světa. Žil sám a každý den zasvětil své lásce k daleké hvězdě. Létal výš a ještě výš a měl radost, že se ke své milované dostal zase o kousíček blíž.
Cestou dolů na zem se kochal pohledem na rozsáhlé lesy, nedozírné moře, na zasněžené vrcholky vysokých hor. To byla krása! Nic takového nikdy dříve nespatřil. Takový pohled se mu ještě nenaskytl. A nic takového nepoznal ani nikdo z jeho bratrů, kteří kroužili nízko při zemi kolem svíček, luceren a pochodní. Motýl se ke své hvězdě skutečně nikdy nedostal, ale jeho láska mu pomohla dostat se vysoko do nebe odkud poznal kus světa a viděl za obzor, ke kterému jeho bratři nikdy nedohlédli.
Z tohoto příběhu plyne poučení, že láska, třebaže je marná, dodává sílu a odvahu překračovat vlastní meze. Díky tomu je pak možné vzlétnout do závratných výšek, poznat nepoznané a odhalit netušené krásy světa.
A právě v radosti z takovýchto objevů spočívá skutečné štěstí."
Zakončení našich soutěžících:
"… letěl opět za hvězdou. Jeho bratři ho nehledali, protože si mysleli že letěl domů. K motýlovi přiletěl mimozemšťan a povídá tady máš kouzelnou bobuli která tě promění na mlhovinu a můžeš letět za hvězdou. Pochvíli se ale musíš vrátit zpět, nebo budeš mlhovina na pořád. Motýl snědl bobuli a vydal se za hvězdou. Po chvíli se vrátil domů a na hvězdu si už nepamatoval. Ale na nebi byla mlhovina pořád a od té doby máme motýlí mlhovinu."
"…letěl s nimi, i když nerad. Jak tak letěli, uviděl motýl velkou ceduli, na které bylo napsáno: NASA hledá motýlí rekruty k vesmírnému výzkumu motýlů ve vesmíru.
Hned vymyslel plán jak se ke hvězdě dostane. Tak se tam potají přihlásil, aby to nevěděla jeho maminka. O týden později, když byl opět s bratry, se jim nenápadně ztratil a uháněl k raketě. Jen tak tak ho tam ještě pustili, když se motýl usadil u okna raketa odstartovala.
Jak tak letěli uviděl motýl jeho hvězdu a postupně se k ní blížili víc a víc. Když byli téměř u ní všiml si že to není hvězda, ale je to cosi kovového a k tomu byly připojeny další tunely. Celé se to lesklo a byl na tom nápis ISS, motýl sice nevěděl, co to znamená, ale bylo mu to jedno, navlékl si skafandr a byl šťastný, že si může létat kolem té lesklé věci.
A tak tam létá dodnes…"
".... A motýl se potichu vyplížil ven, aby o něm nikdo nevěděl. Řekl si, že dnes zkusí ke hvězdě doletět a tak letěl. Stoupal výš a výš a když už byl na pokraji sil a hvězdu stále viděl v dálce pomyslel na svou maminku a vybavil si její slova, že hvězda je pro něj nedostižná. Ještě se na hvězdu chvíli díval a v duchu se s ní rozloučil. Potom se vrátil zpátky domů za svou maminkou a bratry."
"Ale motýl neletěl s nimi, letěl do Číny na odpal rakety t-939 do vesmíru. Cesta mu trvala 3 dny. Letěl rychle, protože raketa vzlítala už za 5 dní. Když doletěl do Číny a zjistil, že mu ještě 2 dny zbývají, rozhodl se podívat po Číně. Lítal po městech, loukách, až mu zbýval už jen jeden den do startu. Motýl, budeme mu říkat Pepa, plánoval, jak by se dostal do raktery, plánoval dlouho a pomalu se mu začínalo stýskat po domově, ale už byl tak blízko, že vrátit se nemohl. A tak plánoval dál, ale najednou uslyšel šramocení v rohu. Motýl Pepa se bál, ještě nikdy nebyl tak daleko od domova a sám, bál se, že už se domů nevrátí, že ho ta věc v rohu sežere. Tak rychle vzlítl a honem na lustr. Z rohu vylezl malý černý pejsek a volal na Pepu: „Neboj se mě a pojď dolů, já ti nic neudělám.“ Pepa opatrně sletěl dolů a pejsek se ho zeptal: „Ty nejsi odsud, co tu děláš?“ Pepa odpověděl, že je z Česka a že se chce vydat do vesmíru, aby viděl z blízka svou hvězdu a prej jestli pejsek neví, jak se dostat do rakety. A protože je to pěkný příběh, tak to pejsek věděl. „Máš štěstí, zítra před odletem se pořádá konkurz na zvíře, co poletí do vesmíru. Já tam jdu, tak pojď se mnou.“ A tak šli spolu a Pepa se moc těšil a doufal, že ho vyberou. Pan vedoucí si všechny zvířátka seřadila začal výběr. Bylo to napínavé, ale nakonec zvolili - (chvíle napětí) – motýla Pepu. Pepa byl rád, že konečně uvidí svou hvězdu zblízka a bude jí moci vyjádřit svou lásku. Tak se šel připravit na odlet, pak nasedl do rakety a začal odpočet: 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1 – START! Raketa udělala „vžum“ a byla pryč. Ale bez Pepy. Pepa byl totiž na cestě domů, za svou rodinou, protože si uvědomil, že z vesmíru by se nemusel vrátit, ale to on chtěl! Když přiletěl domů, všichni byli rádi, že je zpátky a Pepa jim vyprávěl všechno, co se mu přihodilo. A od té doby lítá Pepa s celou rodinkou na louku, dívat se na hvězdu."
"...jim začal vysvětlovat jak je jeho láska velká, protože bratři se mu vysmívali a nechtěli s ním létat. Motýl si po dlouhých minutách snažení odletěl na vedlejší květinku a začal plakat. „Hvězdo moje! Setkáme se vůbec někdy?“ nářek byl tak silný na emoce, že sama hvězda ho uviděla. Motýl měl nádherná křídla. Hvězda se do něj hned zamilovala a prosila slunce aby ji pustila za ním. Slunce je totiž matka hvězd. Slunce se dlouhé chvíle rozmíšlelo a pak usoudilo: „Když ho miluješ, tak jdi!“ A hvězda neváhala a rychlostí světla padala na zem. Když byla blízko nad zemí, zpomalila a ladně dopadla vedle motýla. Motýl se podíval a hned poznal svoji hvězdu. „Proč jsi přišla? Ztratila jsi něco?“ Ptal se a utíral si slzy. „Miluju tě!“ Odpověděla a bez svolení objala motýla. Motýl byl překvapený, ale pak objal i on ji. Bratři se na ně dívaly s otevřenou pusou. Když začalo svítat, motýl prohlásil: „ Budeme se brát!“ A byla svatba. Přišli motýli z okolí i daleka. Hvězda zářila. Všichni se jí ptaly proč září a ona jen odpověděla: „Hvězdy když jsou šťastné září!“ Kdyby motýl mohl taky zářit, zářil by společně s hvězdou navždy."
"…musel letět s nimi. Když se blížili k vesnici a bratři se blížili ke svým láskám, motýl utekl. Nikdo si ho ani nevšiml. Tak motýl letěl a letěl, až uviděl vysokou horu. „Vyletím na ni, budu blíž k mé hvězdě,“ řekl si. A tak udělal. Byl teď výš než kdy před tím. A protože věděl, že když z hory vzletí a dá do toho dost sil, dostane se nakonec ke hvězdě. Pořádně se nadechl a vzlétl. Letěl a letěl, až doletěl tam, kde ho nic netáhlo k zemi a mohl letět ke své hvězdě. Prý se se zadrženým dechem dostal až ke své hvězdě a od té doby spolu žili šťastně. A večer lze zahlédnout, jak na nebi jejich srdce u sebe svítí."
"...jim uletěl. Protože minulé dny a týdny trénoval let, byl lepší, než jeho bratři.Letěl za svojí hvězdou. Za svou láskou.
Letěl dlouho a už skoro omdléval. Za sebou slyšel hlasy svých bratrů a nešťastné maminky, ale přesto letěl dál. A dál a dál.
Po dlouhém a skoro nekonečném letu, když už myslel, že je na konci svých sil a že umře vyčerpáním, dorazil k cíli.
Jeho vysněná hvězda byla ještě krásnější, než myslel a než se mu zdálo ze Země. Hvězda se na něj usmála a podala mu ruku, aby si celý vyčerpaný na ni mohl sednout. Řekla mu:“Vítám tě tady, motýlku.“ A motýl unavený po dlouhém letu usnul. A spal a spal a spal a hvězda ho chránila ve své dlani.
Když se po dlouhém spánku probudil, oženil se s krásnou hvězdou a žili spolu šťastně až do smrti.
Každou noc je vidíme na nebi jako Motýlí hvězdokupu. Asi spolu mají hodně malých motýlích hvězdiček. :-)"
"...musel s nimi, aby si taky našel nějaké světlo, ke kterému se dá doletět.
První bratr odletěl za pochodní, druhý bratr za lucernou a třetí řekl, aby si taky našel světlo a pak odletěl za svíčkou. Motýl se ale zase snažil doletět ke hvězdě. Nakonec to vzdal. Pak uviděl lampu a za tou pak letěl."
"...opět čekal až bratři odletí. Jako každý den trénoval ze všech sil a moc si přál dolétnout ke své vysněné hvězdě.
Věřil, že se to jednou podaří. Trvalo ještě mnoho dní než měl dostatek sil. Najednou měl pocit, že právě teď se jeho sen splní.
Vyletěl jako vždy a letěl výš a výš, až byl své hvězdě na dosah, ale hodně daleko od domova. Domů se už vrátit sám nemohl.
Hvězda si všimla, jak k ní míří někdo letí. Viděla úžasný třpyt motýlích křídel. Motýl si odpočinul na obláčku a i hvězda se začala
k němu přibližovat. Za chvíli se oba potkali a poznali, že se mají rádi. Motýl chtěl, aby se s ním vrátila dolů k rodině.
To ale hvězda nemohla. Na zemi by zhasla a umřela by. Motýl ji tak miloval, že se rozhodl zůstat s ní na obláčku a žijí tam dodnes."
"letěl s nimi a sledoval, jak každý z nich letí za svým oblíbený světlem. Říkali mu, aby si šel také hledat nějaké své oblíbené světlo, ale on jim řekl, že jeho jediným oblíbeným světlem je ta hvězda. Řekli mu, že kdyby to slyšela jejich máma, že by na něj byla naštvaná ale on je už neposlouchal a letěl prohledávat okolí, aby se podíval, jestli si přece jenom nenajde nějaké své oblíbené světlo. Protože bydleli v lese na mýtince u šlechtického zámku, tak tam bylo světel dost. Jak tam tak létal tak najednou spatřil lucernu, která svítila skoro stejně jasně, jako jeho oblíbená hvězda. hvězdu to sice nahradit nemohlo, ale stejně si to světlo oblíbil. Matka z něj měla radost a od té doby každý večer létal s bratry k zámku a i když létal jen kolem lucerny, nikdy na svou oblíbenou hvězdu nezapomněl a vždy, když měl v noci čas, se podíval na nebe a sledoval tu hvězdu, která ho dříve tak přitahovala."
"...i přes všechny své pocity se je rozhodl následovat. Letěli poměrně krátkou chvíli, než se dostali k vysoké lampě. Zářila skoro tak krásně jako motýlova hvězda. Už už by se k ní motýl střemhlav vrhl stejně tak jako jeho bratři, ale tam kdesi v dáli se zatřpytila jeho hvězda, která ho uchvátila stejně tak, jako když ji viděl poprvé. Zanechal svých bratrů, kteří ztráceli čas obletováním staré pouliční lampy, a vydal se opět za svým nedosažitelným cílem. Tentokrát letěl vysoko. Mnohem výš než kdy před tím. Tentokrát věděl, že se tam dostane. Letěl a letěl. I když mu docházely síly, motýl to nevzdával. Ale co to?! Do cesty mu vpadl jakýsi kámen, kterému se jen stěží dokázal vyhnout. Když letěl kolem, otřel se o něj křídly, ze kterých rázem vymizel všechen barevný prášek... zbyla už jen hnědá. I za tu oběť to motýlovi stálo za to. Po chvíli hvězdu uviděl v celé své kráse. Byl by tam zůstal mnohem déle, ale cesta tam ho natolik vyčerpala, že se musel vrátit domů. Ale byl šťastný, že si splnil svůj sen. Jakmile se vrátil domů, vyprávěl, co se mu přihodilo. Ačkoli maminka neměl radost, motýlovi bratři ho obdivovali. A tak se každý z nich rozhodl překonat podobné výšiny jako motýl. Většina z nich se sice domů vrátila s hnědými křídly bez barevného prášku, ale byli na sebe hrdí, a to je těšilo ze všeho nejvíc."
"...s nimi letět nechtěl a taky neletěl. Místo toho hloubal a bádal, jak by se mohl ke své hvězdičce co nejvíce přiblížit. A tak vymyslil, že když k ní nemůže doopravdy, aby jí vyjádřil své city, tak se rozhodl se k ní přiblížit alespoň pohledem, aby ji mohl obdivovat. Letěl tedy další noci se svými bratry do nedalekého města, kde hledal něco, čím by svou hvězdičku mohl pozorovat. Nic nalézt nemohl, tak se již smířil s tím, že se vrátí s nepořízenou, když v tom uviděl na střeše jednoho domu dalekohled. Hned se k němu vrhl a jelikož byl náhodou nastaven na jeho hvězdičku začal se kochat. PO chvilce se však od dalekohledu zděšeně odtrhl. „Vždyť vůbec není hezká!“ Vrátil se k dalekohledu, protože nemohl uvěřit tomu, že by jeho hvězdička byla tak ošklivá. To ale neměl dělat, jelikož došel hrozivého prozření. To totiž vůbec nebyla hvězdička! To byl hvězdný muž! Když se potom vrátil domů, řekl mamince, že z lásky je nadobro vyléčen a že snad již nikdy nebude milovat. Maminka byla sice ráda, že syna opustila láska ke hvězdě, ale trápilo ji, že syn na lásku zanevřel úplně. Motýl míní, ale život mění…"
"...postavil si raketu MR1 ( Motýlní raketa 1) a odletěl za hvězdou. Ale to nebyla hvězda, byla to Venuše, planeta. Požádal jí o paprsek a měli svatbu na Mléčné dráze. Pozvali i rodiče Venuše a Motýla . Táta Venuše byl Jupiter a její máma Slunce. A taky pozvali i všechny svoje kamarády..."
"..., když se bratři nedívali, vzlétl k obloze. Letěl jen chvíli a v tom uviděl krásnou motýlí holku, která se mu moc zalíbila. Přilétl se k ní blíž, ale tak aby si ho nevšimla. Dlouho se na ni díval, Když v tom zjistil, že už svítá. Proto se rozhlédl kolem sebe, aby věděl, kde je a mohl se zítra za ní vrátit. Když přilétl domů byla na motýla maminka naštvaná. A začali mu hubovat, že si neplní svoje povinnosti a létá tam, kde nemá. Ale motýl jí vysvětlil, že neletěl za hvězdami ale za krásnou motýlicí. A maminka mu dovolila, aby tam příští večer letěl, a seznámil se s ní. Ale musel mamince slíbit, že nepoletí za hvězdami. Motýl to samozřejmě slíbil a večer se vydal na místo, kde vyděl motýlici. Přiletěl k domečku, a motýlice právě vycházela ven. Nevěřícně se na něj dívala a po té se motýla zeptala „dobrý večer, co tu pohledáváte?“ „Dobrý večer, já jsem za vámi přišel, protože jsem se chtěl zeptat, jestli byste mě nechtěla za manžela.“ Motýlice ihned odpověděla „ano, už včera jsem si vás všimla, že jste tu.“ Chytili se za ruce a odešli do jejich domečku. Po týdnu měli svatbu."
"...vylétl nepozorovaně ven a začal stoupat ke své hvězdě. Tu si však všimnul, že hvězda se pohybuje - padala! Rozlétl se za ní. Hvězda spadla přímo do řeky Amazonky, která se proměnila v lávové koryto.
Láva vystřelila vysoko a motýla zasáhla a stáhla do ohnivé řeky. Tak se motýl potkal se svou hvězdou a dopadl stejně žalostně, jako jeho bratři u svíček, pochodní, či luceren.
Láska je totiž čirý nerozum tak, jako tak :-)"
"...se skryl za keřem a bratři bez toho, aby věděli že s nimi letí motýl, letěli dál. Motýl letěl opět na louku a co nejrychleji vzlétl ke hvězdě. Bratři si najednou všimli třpytu křídel, rychle vzlétli za motýlem a na poslední chvíli ho chytili. Odnesli ho domů k matce, která mu pořádně nařezala. Další noc nikam nešel,zůstal doma s matkou, která z něho neztratila oči. Když najednou něco zahřmělo,matka rychle odlétla na to místo, kde byl lovec, který chytil jednoho z bratrů motýlů. Nemohli nic dělat, tak všichni smutní odlétli zpátky domů. O týden později zase jako vždy bratři odlétli, tentokrát zase s motýlem, který se svého snu ještě nevzdal. Snažil se odletět potají od ostatních a taky se mu to povedlo. Zase letěl na louku, kde byla hvězda a letěl k ní. Už zbývalo málo, když v tom vletěl do vesmíru a neovladatelně lítá až do dnes ve vesmíru jako nejjasnější hvězda."
"...se jim svěřil se svými pocity: „Bratři, nechte mne letět za tou mou hvězdou. Vždyť sami víte, co to láska je, a že se jí nemohu bránit.“
Jeho bratr mu na to odpověděl: „Vím, ale s tvojí hvězdou je to jiné. I když ti připadá, že jsi stále blíž, nikdy se nedostaneš až k ní. Je příliš vysoko. Pojď, proleť se s námi.“
Mladému motýlovi se to nezamlouvalo a dále si tvrdohlavě stál za svým. Jeho bratři nakonec svolili, ale letěli raději s ním. Neměli však takový trénink jako on, a tak brzy mířil vzhůru sám.
Tak to chodilo každou noc, až se konečně motýlovo přání splnilo. Doletěl až k ní. Radostí kmital křidélky, které mu spaloval hvězdný žár. Hvězda se na něj ani neobrátila, ať volal jak volal. Kolik úsilí pro ni vynaložil!
Nakonec mohl být rád, že jeho bratři tam pro něj byli, když z oblohy dolů padal. Jeho křídla už nikdy nebyla tak krásná, ale víte, co je zvláštní? Motýl nikdy nelitoval, že se tak snažil, protože tím všem dokázal, že dokáže nemožné."
"...se opět snažil vzlétnout k hvězdě a podařilo se i přes velkou únavu doletět až k hvězdě a tu najednou kouka kde se ocitl a odkud přiletěl jaka je to zajímavá koule a jak dál létěl tím zvláštním prostorem s opatrností viděl i spousty koulí různě velkých a barevných a pohybujících se útvarů a ta hvězda již nebyla to co ho tolik přitahovalo. Lákalo ho prozkoumat tento zajímavý prostor a ty zajímavé koule ale vůbec se mu na nich nelíbilo a zjistil že mu tu chybí rodina. A tak začal hledal kouli která ze které přiletěl.Chvili mu to trvalo a čím dál víc mu bylo teskno až najednou jí uviděl a předčilo to zamilovanost k hvězdě, tak koule se mu zdála překrásná.Už se nemohl dočkat až do ní vlétne a najde svůj domov a uvidí se s rodinou. A tak se i stalo.A od té doby každý den výlétal ven se svými bratry a nakonec létal i s lucerničkou."