4. Radost, hravost a něha
Kdo by si rád nehrál, nesmál se a nebavil se? Na rozdíl od hněvu nebo smutku, radost je emoce, kterou vyhledáváme. Jak zobrazovali pozitivní emoce umělci? Které století bylo nejhravější? Jaké hry a jakou zábavu umělci ve svých dílech ukazovali a proč?
Lehký úsměv na tváři, zářící oči dětí a zamilovaných dvojic, srdečný smích a blažený výraz štěstí… Radost se projevuje různými způsoby a umělci zobrazovali její projevy napříč staletími. Oblíbeným námětem se nicméně stala především v 18. století, hlavně v jeho druhé polovině. Tomuto období říkáme rokoko – podle francouzského slova rocaille (čti jako rokaj), které znamená lastura nebo kamínek. Motiv lastury, mušle nebo plaménků se stal běžnou dekorací architektury a používali ho také sochaři i malíři. Obrazy v rokoku představují mnohem klidnější a příjemnější emoce než předchozí bouřlivé baroko. Umělci se zaměřují na vyjádření radosti, štěstí, pobavení nebo zamilovanosti a scény z každodenního života.
Umíš si představit rocaille?
Rocaille byla oblíbeným dekorativním motivem hlavně za vlády francouzského krále Ludvíka XV. (1715–1774) a najdeme ji na nábytku, rukojetích zrcadel nebo dekoracích stěn. Zkrátka rocaille, kam se podíváš.
Čistá radost
S úsměvem na obrazech ses seznámil/a už v úvodu jako s běžnou součástí portrétů. Někdy se umělci snažili zobrazit skutečně veselý smích, silně radostné emoce a třpyt v očích, když nás něco opravdu pobaví. Francouzský rokokový malíř Jean-Honoré Fragonard (1732–1806) obdivoval Rembrandta i Franze Halse, nizozemské barokní malíře ze 17. století, a na některé jejich obrazy navazoval. Rembrandt van Rijn (1606–1669) už v baroku maloval sám sebe, jak se směje od ucha k uchu. Víš, jak se říká typu obrazu, kde malíř zachytí svou vlastní podobu? Zjisti více v rozkliku! Jiní umělci zachytili smích a radost těch, kteří mají za úkol rozveselovat ostatní. Dříve to byli šašci, kteří obveselovali své pány hrou na hudební nástroj, veselým vyprávěním a divadelními scénkami. Později tuto úlohu zastali profesionální herci a herečky.
Víš, co je autoportrét?
Když chce umělec zobrazit svůj vlastní portrét, říkáme takovému obrazu autoportrét. Předpona auto totiž ve staré řečtině znamená sám. Slovo automobil mimochodem znamená samopohyblivý. Autoportréty vznikaly hlavně od 15. století, tedy od renesance.
Láska a radost
A co teprve, když je člověk zamilovaný! To je teprve čistá radost! Ne nadarmo se říká, že zamilovanost a kašel neutajíš. Radostné pocity dívky, která čte zamilovaný dopis, zachytil například právě Fragonard. Nejčastěji maloval zamilované lidi, kteří se smějí a baví. Takové obrazy byly ve druhé polovině 18. století v módě, tak se o nich pojďme dozvědět víc v další části.
Na obrázku: Jean-Honoré Fragonard, Milostný dopis, 1770.
Malíř rokoka
Jak se jmenoval francouzský rokokový malíř, který rád maloval zamilované a radostné lidi? Zopakuj si v kryptogramu!
Pod písmena nahoře napiš číslo políčka, které by mu mohlo odpovídat ze zakódované zprávy. Pokud si nevíš rady, zaměř se na písmena, která se mohou ve slovech nejčastěji opakovat (např. samohlásky). Není nutné do zakódované zprávy doplnit všechna písmena abecedy.
Zábava a hry
Rokoko je známé svou hravostí. Jednou z oblíbených zábav byla divadelní představení, která se odehrávala v zahradách zámků za doprovodu ohňostroje a hudby. Známé jsou obrovské slavnosti v zahradách zámku Versailles u Paříže, které pořádal král Ludvík XIV. Později byla známá pořádáním oslav, večírků a her královna Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie a manželka francouzského krále Ludvíka XV. Marie Antoinnetta se ráda nejen bavila, ale také zdobila. Byla proslulá svými vysokými a netradičními parukami.
Účes, který Marie Antoinetta proslavila, se jmenoval pouf (čti puf). Parukou byly propleteny železné drátky, do účesu se přidávaly kusy látek a gázy nebo také umělé vlasy a koňské žíně.
Tip: Navrhni paruku
Zahraj si na návrháře paruky pro francouzskou královnu Marii Antoinnettu. Kombinuj barvy a ozdoby. Je to jen na tobě!
Radosti všedního dne
Na Fragonarda, malíře zamilovaných lidí a veselých okamžiků, navázali přibližně o sto let později impresionisté. Impression je další slovíčko z francouzštiny, které znamená dojem nebo nálada. Tito francouzští malíři se ve druhé polovině 19. století snažili zachytit náladu prchavého okamžiku, hlavně pomocí světla a stínu. Malovali proto přímo v přírodě. Šli ven, aby namalovali lidi, jak se radují, společně jí, smějí se anebo tančí. Takovým scénám říkáme žánrové scény.
A co je to žánrová scéna? Obraz houpající se slečny a jejích přátel je typ námětu, kterému říkáme žánrová scéna, protože představuje událost z každodenního života. Namísto oslavy bohů, zobrazení svatých mužů a žen nebo známých historických osobností si umělci vybírali obyčejnější události, které zná skoro každý – například radostné bruslení na ledě s kamarády, společnou snídani v létě, příjemný večer v divadle nebo hravé chvíle v zahradě a parku.
Rodinné štěstí
Poslední zastávkou při prohlídce radostných emocí v obrazech je pocit štěstí a klidu, který můžeme zažít doma. Jsou to milé chvíle, které trávíš s rodiči, sourozenci a domácím mazlíčkem nebo třeba s babičkou a dědou. Pouto mezi maminkou a jejími dětmi je velmi silné a vzbuzuje v nás příjemné pocity, proto se také stalo námětem mnoha obrazů, hlavně zase v 18. a v 19. století. Takový radostný vztah je na obrazech vyjádřen třeba láskyplným gestem ruky – pohlazením, objetím – nebo také úsměvem, něžným pohledem a polibkem. Často takové chvíle malovaly ženy malířky jako Marguerite Gérard (1761–1837) nebo Élisabeth Louise Vigée Le Brun (1755–1842), která malovala také Marii Antoinettu, ale mezi malby z rodinného života patří také obrazy malířů jako Françoise Bouchera (1703–1770).
