2. Fyziologie oka
Zajímá tě jak oko pracuje a jaká je jeho rozlišovací schopnost?
Fyziologie oka se zabývá složitými etapami v procesu vidění, tedy od průchodu svazku světelných paprsků do oka, až po zpracování světelného impulzu v mozku a centrech, díky kterým je vidění umožněno.
Vznik zrakového vjemu
Zrakový vjem (vidění) umožňují světločivné buňky na sítnici – tyčinky a čípky. Tyto tzv. fotoreceptory sítnice převádějí světelnou energii chemickým procesem na nervový vzruch, který se zrakovou dráhou šíří do mozku. K uvědomění zrakového vjemu dochází po zpracování informace ve zrakové kůře v týlním mozkovém laloku.
Zraková ostrost
Zraková ostrost je jedním z měřítek kvality zraku, hovoříme také o rozlišovací schopnosti oka. Zdravé oko by mělo mít schopnost rozlišit odděleně dva body, jejichž vzdálenost je rovna úhlu 1′ (minuty). Tato rozlišovací mez se nazývá minimum separabile a vychází z toho, že jsou na sítnici ve fovea centralis přítomny čípky. Aby mohlo vidět oko dva body odděleně, musí v oblasti žluté skvrny zůstat mezi dvěma čípky jeden nepodrážděný (vzdálenost mezi dvěma čípky je 0,005 mm). Za optimální hodnotu zrakové ostrosti se u mladých lidí považuje hodnota vízu okolo 1,2 (6/5) - 1,5 (6/4). Člověk se s dokonale vyvinutou zrakovou ostrostí nenarodí. Zraková ostrost bývá při narození asi 0,05 (6/120), ve čtyřech měsících přibližně 0,1 (6/60), v půl roce 0,17 (6/36), v roce 0,33 (6/18) a ve dvou letech 1 (6/6). Zraková ostrost se vyvíjí do 6 let a k jejímu upevňování dochází do 12 let věku. Zraková ostrost nezůstává po celý život stejná, ale mění se v závislosti na věku a dalších faktorech. K poklesu zrakové ostrosti může docházet vlivem refrakční vady, katarakty či jiných očních onemocnění. Měření zrakové ostrosti patří k základním vyšetřovacím metodám v očním lékařství a zjišťuje se pomocí optotypů.
Zornicový reflex
Zornice je v oku ohraničena duhovkou a její velikost se při pohybech duhovky mění – při kontrakci svalů duhovky se zornice zúží, při jejich relaxaci se rozšíří. Funguje v podstatě jako clona ve fotoaparátu a reguluje množství světla dopadajícího na sítnici. Její velikost je také řízena nervovým systémem, takže i na zornici můžeme poznat, zda má člověk strach (zornice se rozšíří) nebo je například ospalý (zornice se zúží).
Akomodace a konvergence
Akomodace je schopnost oka vidět ostře předměty v různé vzdálenosti. Akomodaci zajišťuje oční čočka, která dokáže měnit svůj tvar podle toho, jestli se díváme do dálky nebo do blízka a zaostřit tak obraz na sítnici. S akomodací úzce souvisí konvergence. Díky konvergenčním pohybům se obě oči sbíhají tak, aby obraz pozorovaného předmětu dopadl v obou očích na žlutou skvrnu.
Barvocit
Barvocit je schopnost oka rozlišovat barvy. Barevné vidění umožňují čípky. Lidské oko má tři druhy čípků pro barevné vidění – modré, červené a zelené, jsme však schopni vnímat mnohem více barev. Porucha vnímání barev se označuje jako barvoslepost. Vyšetření probíhá na speciálních pseudoisochromatických tabulkách nebo na přístrojích.
