Oko je párový orgán, který je uložený v lebce – v očnici. Má tvar koule a každé je ovládáno pomocí 6 okohybných svalů, které umožňují dívat se do různých pohledových směrů. Je dlouhé 24 mm a jeho optická mohutnost je 58,64 D. Díky jednotlivým optickým strukturám zpracovává světlo, umožní správný chod světelných paprsků do místa nejostřejšího vidění – žluté skvrny, která se nachází na sítnici. Odtud se světlo (elektromagnetické vlnění) promění fotochemickou reakcí na impulzy, které jdou zrakovou dráhou do zrakového centra v mozku – v týlním laloku.
Mezi anatomické struktury oka kromě očnice, obočí víček a řas patří slzný aparát, okohybný aparát. Samotný oční bulbus obsahuje spojivku, bělimu, rohovku, duhovku, cévnatku, oční čočku, sklivec a sítnice. Obsah očnice je dále tvořen nervy, cévním zásobením, tukovou a vazivovou tkání.
Rohovka
Rohovka je průhledná a lesklá přední část oka, která má zároveň nejvyšší optickou lomivost pro světlo (43 D). Neobsahuje žádné cévy a je zvlhčována slzami (slzným filmem), které mají důležitou optickou, výživnou a ochrannou funkci. Rohovka se skládá z 5 vrstev a je nejcitlivější tkání lidského těla. Proto i drobné oděrky např. škrábnutím se větvičkou, jsou pocitově velmi nepříjemné.
Duhovka a zornice
Duhovka má v oku funkci clony, uprostřed ní se nachází otvor – zornice, panenka. Duhovka může mít různou barvu, která odpovídá množství pigmentu v těle. Proto máme barvu očí např. modrou, zelenou, hnědou a podobně. Zornice reaguje na světlo – na ostrém světle se zúží, ve tmě se naopak rozšíří. Tím reguluje množství světla, které do oka vstupuje a ovlivňuje tím proces vidění.
Oční čočka
Úkolem oční čočky je zaostřit předměty v různých vzdálenostech, které chceme vidět a pozorovat. Při pohledu na bližší vzdálenost musí čočka tzv. akomodovat, to znamená změnit zakřivení svých ploch a zvýšit tak svoji optickou mohutnost (až na 20 D). Do dálky (na nekonečno) je čočka v klidovém stavu a neakomoduje.
Sítnice a zrakový nerv
Sítnice je nervového původu a obsahuje tyčinky a čípky. Tyčinky zprostředkovávají vidění za šera a snížených světelných podmínek (skotopické vidění), čípky umožní pak barevné vidění (fotopické vidění). Největší shluk čípků je na sítnici v místě, které se nazývá žlutá skvrna. Ze sítnice se u zadního pólu oka sbíhají svazky nervových vláken a tvoří zrakový nerv, který vede vizuální vjem zrakovou dráhou do zrakového centra v mozku. Místo výstupu zrakového nervu se nazývá slepá skvrna. Na sítnici lze pozorovat také její cévní zásobení.
