3. Environmentální pilíř

Environmentální pilíř

Dalším pilířem společenské odpovědnosti firem je pilíř environmentální – Planet – a je zaměřen na oblast životního prostředí. Aktivity, kterými by se v rámci tohoto pilíře měla firma zabývat, by se měly dít zároveň uvnitř firmy i mimo ni – například kromě toho, jak a z čeho se produkt vyrobí, je také důležité, jak se dostane do obchodu a jestli se ho po uplynutí životnosti dá šetrně zbavit.

Společensky odpovědná firma při své činnosti dbá o životní prostředí a podporuje aktivity jako:

• šetrná ekologická firemní kultura – např. recyklace, úspora energií, úspora vody apod.;
• úsporné zacházení s přírodními zdroji a jejich ochrana;
• omezování negativních dopadů své činnosti na životní prostředí a komunitu – např. omezováním nadměrného hluku či světelného znečištění;
• investice do čistých technologií – např. spotřeba energie z obnovitelných zdrojů (solární, větrné a vodní elektrárny);
• snižování odpadu při výrobě, balení a exportu výrobků;
• a další.

---

Minimum a dost?

Seznam aktivit není vyčerpávající – při volbě společensky odpovědné strategie je na každé firmě, které z nich upřednostní a jak je při tvorbě strategie pojme. Je také důležité podotknout, že dané aktivity by měly být odpovědí na problémy, které společnost považuje za důležité a zároveň mířit nad právní minimum (nad rámec povinností stanovených zákonem).

Příklad: Automobilka, která dodržuje emisní normu EURO ohledně úrovně škodlivin ve výfukových plynech, to má zákonem nařízené. Restaurace, která na balení jídla používá recyklovatelné obaly nebo papírová brčka do nápojů, tak dělá z vlastní vůle.

Automobilka zákonné požadavky dodržovat musí, jinak jí hrozí sankce, přičemž restauraci nic takového nehrozí, ale i tak se rozhodne jít svou činností nad rámec. Navíc, recyklovatelný odpad je zákazníky považovaný za důležitý a restaurace tím pro ně může získat přidanou hodnotu. Restauraci tedy můžeme považovat za environmentálně společensky odpovědnou.

Dodržování pouze zákonného minima pro firmu prakticky znamená, že jedinou sociální odpovědností managementu je maximalizovat zisk pro akcionáře. Naproti tomu, v pravém slova smyslu společensky odpovědná organizace tak nekoná jenom proto, že je to pro ni povinné, ani pro to, že to pro ni v dlouhodobém horizontu může být výnosné, ale proto, že je to etické a správné. Zisk jako takový není tedy potřeba brát jako cíl, ale jako prostředek financování společensky odpovědných aktivit.

Hodnotící nástroje

Dobré příklady aktivit nad rámec zákona nám mohou poskytnout i nástroje ISO 14001 a EMAS. Ty fungují na bázi dobrovolnosti, přičemž firmy jejich zavedením získají certifikát kvality – to v důsledku zvýší jejich konkurenceschopnost a důvěryhodnost.

ISO 14001 patří do rodiny mezinárodních standardů v oblasti managementu životního prostředí firem. Vyžaduje, aby firma identifikovala všechny dopady své činnosti na životní prostředí a sama následně definovala své cíle a opatření. Tyto požadavky jsou také klíčovou součástí EMASu (Schéma environmentálního řízení a auditu).

EMAS je oproti ISO 14001 rozsáhlejší a obsahuje i přidanou hodnotu „vyhlášení“ – v něm firmy předávají informace veřejnosti a zainteresovaným stranám z oblastí jako je environmentální politika firmy, její vliv na životní prostředí či jaké aktivity v dané oblasti vykonává.

Průnikem všech tří pilířů je trvale udržitelný rozvoj. V případě environmentálního pilíře to může vypadat například tak, že firma se při minimalizaci znečištění zaměřuje nejen na krátkodobý dopad na komunitu, ale hledí i na budoucnost dalších generací.

---

Greenwashing aneb Jak by to vypadat nemělo

Kromě jiného záleží i na tom, jestli je firma ve svých aktivitách transparentní, teda jestli pravdivě a otevřeně informuje veřejnost. V tomto kontextu je potřeba vzpomenout termín „greenwashing“. Doslovně by se dal přeložit jako „zelený nátěr“ a je možné ho chápat jako praktiky záměrného dezinformování, aby se firma navenek jevila jako ekologicky odpovědná.

Například, pokud dá firma na produkt nálepku „eko“, „bio“ nebo „přírodní“, to tvrzení samo o sobě ještě nic neznamená a bez širšího kontextu to jsou jenom prázdné fráze (je potřeba hledat informace, např. jaké jsou specifické ingredience a způsob výroby, náklady na dopravu či jak bylo naloženo s odpadem a jiné). Pokud firmě záleží na své reputaci, je na ní, aby tyto informace poskytla.