4. Kognitivní psychologie

Možná tě trochu zmátlo cizí slovo v názvu kapitoly. Kognitivní ale jednoduše znamená, že se jedná o psychologii zabývající se myšlením. Kognitivní psychologové jsou pak vědci, kteří přemýšlí o tom, jak lidé myslí. Prostě myšlení o myšlení. Mohli bychom také říct, že zkoumá, jak člověk vnímá a zpracovává informace ze svého okolí i vlastní psychiky. Třeba jak vyřeší příklad z matiky, jak se rozhodne ve složité situaci, ale i jak zareaguje na vůni babiččina koláče.

---

Neurověda

Neurověda je oblastí kognitivní psychologie, která zkoumá nervový systém - mozek, míchu a nervy. Zkrátka ty orgány, které řídí náš organismus a zpracovávají informace.

Jejich základní jednotkou je tak jako u zbytku těla buňka - neuron. Ty v nervovém systému přenáší nervové elektrické vzruchy z místa na místo. Představ si to jako kabely v počítači nebo jako dálnici se spoustou kamionů naložených zprávami.

Aby mohla neurověda toto všechno zkoumat, používá k tomu různé přístroje a metody. Jedním z nich je EEG, které vypadá jako taková čepice mimozemšťana se spoustou kabelů, která se nasadí na hlavu a snímá právě tu elektrickou aktivitu neuronů, o které jsme už mluvili. Další je magnetická rezonance. Tu možná znáš z filmů, je to takový ten velký tunel, do kterého člověk pomalu vjede a nesmí se hýbat. Možná už nevíš, že funguje na základě silného magnetického pole a jeho výsledkem jsou detailní a mnohdy i různě strakaté snímky mozku. Kdo by nechtěl vidět, jak to vypadá v jeho hlavě, že?

Díky těmto a mnoha jiným metodám víme, že mozek se skládá ze dvou hemisfér pokrytých mozkovou kůrou, středního mozku, mozečku a prodloužené míchy. Tyto a spousta dalších menších částí mají svou funkci.

Popis mozku

Tady si můžeš vyzkoušet, jestli dokážeš části mozku správně přiřadit k obrázku.

---

Paměť

Paměť je náš nástroj, kterým se přibližujeme minulosti a znovu si z ní vybavujeme naše zkušenosti, zážitky i vědomosti. Takový stroj času, který máme každý v našem mozku.

Bohužel nefunguje tak snadno, jako když si uložíš soubor v počítači. Je to složitý proces skládající se ze tří částí - kódování, uchování a vybavení. Zasahují do něj také naše emoce, předchozí zkušenosti, pozornost a mnoho dalších. Proto funguje ne vždy dokonale, což jsi asi párkrát zažil, když jsi stál u tabule a ne a ne si něco vybavit.

Zajímá tě, jak dobrou paměť vlastně máme? Stejnou otázku si ve svém výzkumu položil už před více než 100 lety H. Ebbinghaus. Dal lidem za úkol zapamatovat si dlouhé řady náhodných slabik a potom sledoval, za jak dlouho je zapomenou. Výsledkem tě asi moc nepotěšíme - za 1 hodinu zapomněli asi 60 % všeho, co se naučili. Poté už naštěstí zapomínání není tak dramatické. Máš se proto na test učit až půl hodinu před tím, než ti ho rozdá učitelka? To určitě ne. Ebbinghaus zjistil, že paměť funguje mnohem lépe, pokud si informace několikrát opakuješ v průběhu několika dní. Pomůže taky, když dané látce rozumíš a chápeš její souvislosti.

---

Vnímání

Informace nemusí být jenom nudné letopočty do dějepisu, telefonní čísla nebo knížky. Kognitivní psychologie se zabývá i vnímáním. To možná znáš spíše jako jednotlivé smysly, přes které vnímáme. Je to zrak, sluch, čich, chuť a hmat. A třeba barevné podzimní listí, chuť oblíbeného jídla nebo nová písnička jsou mnohem příjemnější předměty zkoumání.

Vnímáním získáváme informace o předmětech z vnějšího světa. Funguje to tak, že na naše smyslové receptory (v očích, uších, nose, kůži nebo ústech) působí informační médium, takový posel (odražené světlo, zvukové vlny, chemické molekuly). V receptorech se přemění na informaci v podobě elektrických nervových vzruchů, které dále putují nervovou soustavou a vytvoří vjem v našem vědomí. Tak jako jsme si to ukázali v neurovědě výše.

Jedním ze způsobů, jak kognitivní psychologie zkoumá zrakové vnímání jsou případy, kdy nefunguje úplně správně - jedná se o optické iluze. Znáš nějakou? Na následujících obrázcích si je můžeš vyzkoušet a uvidíš, jestli iluzi také podlehneš.

Jednou z oblastí psychologie vnímání je i psychologie barev. Řekl bys, že takový obor existuje? Barva je často to, čeho si na předmětu všimneme jako první, snadno si to zapamatujeme a rozumíme jim a třídíme podle nich svět kolem sebe. Jen si představ, jak by vypadal dopravní provoz bez barev - nepoznali bychom barvy na semaforu ani značky. Barvy ale nejsou jen praktické. Jsou spojené s našimi emocemi. Mají účinek na estetický prožitek, to znamená, že se nám jednoduše líbí a krásné barvy nám dělají radost. Třeba čerstvě napadený sníh, rozkvetlá louka, povedený obrázek z výtvarky… Co napadá tebe?

Nelišíme se pouze v tom, jaké emoce v nás barvy vyvolávají, ale i v tom, jak je pojmenováváme. Výzkumníci Sapir a Whorf předpokládají, že to, jak a kolik barev rozlišujeme, rozhoduje naše kultura a jazyk. Například že lidé žijící za polárním kruhem nebudou rozlišovat tolik odstínů zelené jako obyvatelé Amazonie. Víš proč?

K ověření tohoto zjištění se používá experiment, v kterém mají lidé za úkol rozlišit v barevné řadě či kruhu jeden čtvereček, který má odlišný odstín než ostatní. Co myslíš, šlo by ti to?

Na základě toho se zjistilo, že neumíme rozlišit barvy, pro které nemáme v naší slovní zásobě pojmenování. Možná si vzpomeneš na situaci, kdy jsi byl s přáteli nakupovat oblečení a divil ses, že ten druhý rozlišuje u oblečení barvy jako vínová, cihlová, fuchsiová a karmínová, ale pro tebe to byla pořád prostě červená, nebo možná naopak.