2. Dějiny psychologie

Dějiny psychologie jde rozdělit na dva typy: dějiny toho, jak se lidé snažili porozumět lidské duši, a dějiny toho, jak lidé začali duševní procesy zkoumat vědecky. Možná ti nepřijde důležité zabývat se tím, co bylo. Ale obzvláště v psychologii se to hodí, protože mnoho současných oblastí a směrů psychologie vychází právě z těch minulých.

---

Předvědecká psychologie

Většina věd začala ve starověkém Řecku. Často se všechna ta podobná řecká jména pletou, ale zmíníme alespoň jedno. Je jím Hippokrates. Řekl ti někdo, že jsi cholerik, nebo třeba flegmatik? Právě od něj tyto slova pochází. Typy lidské povahy rozdělil na tyto: cholerik, sangvinik, flegmatik a melancholik. Z dnešního pohledu však nelze lidi takto snadno “zaškatulkovat.”

Od dob starověku až do 19. století byla psychologie součástí jiných disciplín, zejména filosofie, teologie a medicíny. Nedělaly se žádné experimenty, většinou to bylo pouze přemýšlení významných učenců o tom, jak to asi je s lidskou duší.

---

Psychologie jako věda

Pokud jsi správně odpověděl na zvídavou otázku, určitě už víš, že za oficiální vznik psychologie je považováno založení psychologické laboratoře v Lipsku v roce 1879 Wilhelmem Wundtem. Možná máš spojené slovo laboratoř jen s chemií a jinými přírodními vědami, ale existují i psychologické laboratoře, kde se provádějí experimenty. Wundt a jeho spolupracovníci je tehdy opravdu potřebovali. Měřili v nich jak rychle lidé dokáží reagovat, jak jsou citliví na různé vjemy, jak jim fungují smysly a podobně.

---

Psychoanalýza

Prvním významným odvětvím, které už vzniklo v rámci samostatného oboru psychologie je psychoanalýza, někdy se jí také říká dynamická psychologie. I když se objevila v době po oficiálním vzniku psychologie, s Wilhelmem Wundtem a jeho experimenty nemá moc společného. Zakladatelé psychologie bádali spíše pomocí příběhů jednotlivých pacientů než pomocí experimentů. Z toho důvodu se na ni někteří dnešní psychologové dívají skrz prsty. Ale je významnou oblastí psychologie, která v době svého vzniku (přelom 19. a 20. století) pomohla seznámit s psychologií širokou veřejnost. A i dnes nachází využití v psychoterapii.

Hlavním pojmem, který najdeš v celé psychoanalýze, je nevědomí. Toto slovo znamená, že ne všechny duševní procesy si uvědomujeme a můžeme je ovládat. Nevědomí si můžeš představit například v situaci, kdy jdeš po ulici se spoustou lidí a jakmile tam jde kamarád, hned si ho všimneš, ale přitom sis neuvědomoval, že mezi lidmi někoho hledáš, že? Nebo třeba pokud hraješ na hudební nástroj, často si přímo neuvědomuješ každou notu a každý pohyb, ale jde to tak nějak samo. Stejně tak třeba neovládáš sny, kterými se psychoanalytici obzvláště zabývali. To a mnoho dalších věcí jako třeba touhy a strachy jsou uloženy v našem nevědomí. A podle psychoanalýzy psychické nemoci vznikají, když je mezi nevědomím a vědomím nerovnováha. Například když se někdo bojí chodit do školy, ale ví, že se to nehodí, tak tento strach potlačí natolik, že si ho vůbec neuvědomuje. Přesto, že si strach neuvědomuje, je mu špatně pokaždé, když má do školy jít.

Psychoanalýza se dále vyvíjela a najdeme v ní mnoho menších oblastí a specializací. Jedním z nejvýznamnějších Freudových pokračovatelů byl Carl Gustav Jung (1875-1961), který dále rozvinul teorii o nevědomí a snech, ale v něčem se naopak vůči Freudovi vymezil. Byl to takový “love-hate relationship”. V psychoanalýze se konečně prosadily také ženy. Byly mezi nimi například Freudova dcera Anna, Melanie Kleinová, Karen Horneyová a další.

---

Behaviorismus

Behaviorismus je směr, který vznikl ve Spojených státech amerických ve 20. století. Jedním z hlavních znaků tohoto směru je to, že odmítl metodu introspekce, která se ve vědě využívala. Podle behavioristů by se psychologie měla zaměřovat na objektivně pozorovatelná fakta, na to, co můžeme jednoduše pozorovat. Tím je např. chování. Lidská mysl je v jejich chápání černá skříňka (tzv. black box) a pomocí vědeckých metod, které máme k dispozici, do ní nemůžeme proniknout.

Možná znáš z biologie I. P. Pavlova. Ve svém výzkumu podmiňování prováděl experimenty se psy. Právě I. P. Pavlov je předchůdcem behaviorismu. Na jeho poznatky psychologové z této oblasti mimo jiné navazovali.

Každý směr má svého zakladatele. A v případě behaviorismu jím byl John Broadus Watson.

Watson je známý svými experimenty se zvířaty. Například zkoumal učební schopnosti krys. Jeho cílem bylo zjistit, které smysly krysa potřebuje k naučení se procházet bludištěm.

Základním stavebním kamenem behaviorismu je schéma stimul-reakce. To znamená, že pokud např. na člověka začne něco působit (stimul), on se začne nějak chovat (reakce). Za základní psychologické metody považuje Watson pozorování a experiment. V čem tyto metody spočívají se dozvíš v kapitole o metodologii.

Známá je Watsonova studie „malého Alberta“, ve které se spolu s jeho manželkou Rosalií snažili vyvolat u 9 měsíců starého chlapce vrozenou reakci strachu. K tomu využívali bílou krysu, spolu se kterou se vždy ozvaly údery kladivem (ty u chlapce způsobily strach). Takto pokračovali celých dvanáct dní. Nakonec se ukázalo, že strach vyvolávaný u chlapce se přenesl i na ostatní bílé a chlupaté věci – např. na králíka, psa, ale i masku Santa Clause s bílými vousy.

Další významnou osobností behaviorismu je Burrhus Frederic Skinner.

Skinnerovy experimenty využívaly hlavně laboratorní myši a holuby. Ke svým pokusům využíval speciálně sestrojenou skříňku, tzv. Skinnerův box. Ta fungovala na tom principu, že posilovaná reakce – to, co jsme chtěli, aby zvíře dělalo, například stisknutí páčky nebo klování do nějakého místa, vedla k tomu, že zvířeti vypadlo jídlo. Za své chování tedy zvíře dostalo odměnu, což se ukázalo jako velmi funkční.

---

Humanistická psychologie

Humanistickou psychologii můžeme označit za protiváhu psychoanalýzy a behaviorismu. Její základní myšlenkou je to, že člověk je schopen svobodné volby, cílevědomého, účelného a tvořivého jednání. Jako protiklad k behaviorismu se humanistická psychologie svým způsobem navrací k metodě introspekce.

Základní pojem, který v humanistické psychologii používáme, je seberealizace či sebeaktualizace. Hlavní představitel tohoto směru, Abraham Maslow, seberealizaci definuje jako lidskou touhu po sebenaplnění. Dalším humanistickým psychologem je např. Carl Ransom Rogers (1902-1987).

Pospojuj osobnosti psychologie s jejich směrem!

Dokážeš seřadit vývoj psychologie?