3. Jak se dostat do flow?
Co to je flow? Jak se do něj dostat? A proč je to pro mě, coby sportovce, tak důležité?
Co je to flow?
„Stav vědomí, v němž se člověk zcela ponoří do toho, co dělá, přičemž všechny ostatní pocity či myšlenky zůstávají mimo. Člověk prožívá harmonii svého těla a duše a osoba má pocit, že se děje něco mimořádného,“ takto definoval flow autor konceptu Mihaly Csikszentmihalyi. Psal se rok 1975.
Jinými slovy řečeno, pokud se dostaneme coby sportovci do flow, naše motivace se bude rovnat 100 %, budeme „dobrým“ způsobem stresovaní a diváci pro nás budou pouhou šmouhou nijak neovlivňující náš výkon. Jak se do něj dostat?
Jak se do flow dostat?
Jelikož se jedná o jakousi nadstavbu motivace, je nutné splnit několik podmínek. Tou nejdůležitější je, že v dané aktivitě musíme vidět smysl. To už jsme si nicméně vysvětlili v předcházející kapitole.
Protože je stav flow podmíněn vyplavením několika hormonů, přičemž jedním z nich je dopamin (známý také jako hormon novosti), můžeme stavu flow jít naproti i tím, že budeme při našem sportování neustále zažívat nové a nové zážitky.
Tip: Co dělat, abych prohloubil flow?
Pokud si chodíme zaběhat do parku, načež nás to po čase přestalo bavit, můžeme opět aktivovat stav flow tím, že si půjdeme zaběhat do zcela nového prostředí, v němž jsme nikdy nebyli. Budeme tedy muset zůstat koncentrovaní. Nebo v případě, že jsme běhávali sami, můžeme si zazávodit s kamarádem či kamarádkou. Také si můžeme třeba stanovit limit či se přihlásit na závod. Nebo si pustit do sluchátek zcela jinou muziku. Vše nám vyplaví dopamin, načež se zvýší úroveň stavu flow.
Flow a dopamin
Flow není pouze psychologický konstrukt, nýbrž emoční proces, který je stejně jako jiné emoce ukotven vyplavením celé řady hormonů. Pro stav flow je pak klíčovým hormon dopamin.
Ten je znám jako hormon odměňování, novosti a obecně jako hormon, který nás činí spokojenými. Vyplavuje se, když buď zažíváme nějakou novou situaci, anebo když jsme za něco odměněni. Třeba když ti někdo zatleská za vstřelenou branku v utkání. Tímto způsobem nás “nutí” být do dané aktivity motivovanější.
Na prozkoumání užší souvislosti dopaminu a flow se zaměřila studie sledující dopaminové receptory pozitronovou emisní tomografií (metoda, při níž se používá radioaktivní látka). Konkrétně zjišťovala schopnost účastníků dosáhnout stavu flow. Závěry ukázaly, že náchylnost k flow je spojená s vyšší hustotou D2 dopaminových receptorů v části mozku zvané corpus striatum. Jinými slovy řečeno, čím hustší síť D2 dopaminových receptorů člověk má, tím spíše zažívá flow. Lze tedy předpokládat, že dosahování tohoto stavu je bohužel do jisté míry dáno geneticky.
Není každopádně vyloučeno, že vyšší hustota D2 dopaminových drah není zapříčiněna také zdravějším životním stylem - tedy kupříkladu zdravou stravou, kvalitním spánkem, pravidelným pohybem či vyhýbáním se návykovým činnostem, které dopamin vyplavují, jako je například nadměrné užívání sociálních sítí. Jinak řečeno, když na mobilu “skroluješ” na sociální síti, neustále vidíš něco nového. To ti vyplavuje dopamin, načež tě i motivuje do toho, že v tom budeš pokračovat nadále a budeš “motivován” do dalšího “skrolování”.
Profesionální sportovci se mnohdy, pokud jim to jejich sport umožní, proaktivně vystavují riskování svého života. Chtějí tedy zažívat strach. To můžeme pozorovat na výroku bývalého pilota formule 1 Jamese Hunta. Postava, která Hunta ztvárnila ve snímku The Rush (Rivalové), se totiž nechala slyšet slovy: „Čím blíže jsi smrti, tím živější si připadáš.“
Do naší hantýrky z posledních odstavců by se tento výrok dal přeložit slovy: „Čím více čelíš strachu v aktivitě, která ti dává smysl, tím více jsi ve stavu flow.“ To je patrně spojeno s vyplavením jiných hormonů determinujících stav flow – adrenalinu a kortizolu.
Jedním z dalších předpokladů, jak zvýšit pravděpodobnost nabytí stavu flow, je podobná úroveň našich dovedností a výzvy, které čelíme. Pokud tedy s fotbalem teprve začínám a čirou náhodou bych se dostal do finále Ligy mistrů, patrně bych se nedostal do flow, ale zažíval bych nadměrnou nervozitu. Pokud bych byl naopak elitní fotbalista a najednou musel hrát okresní přebor, dříve, nebo později by mě to přestalo bavit. Tuto myšlenku poměrně dobře ilustruje následující graf.
Překážky nabytí stavu flow
Stejně, jako existují předpoklady, existují také určité překážky, jež nabytí stavu flow zabraňují. Mnohdy se jedná o opaky už zmíněných předpokladů. Významnou překážkou je tedy například stereotyp. Jinými slovy řečeno, pokud neustále dělám tutéž činnost stále dokola, nevyplaví se mi hormon novosti dopamin, a já tak významně snižuji pravděpodobnost dosažení flow.
Za překážku lze považovat také převahu vnějších motivů. To lze chápat jako skutečnost, že danou aktivitu už nebudu vykonávat proto, že mi dává smysl, ale proto, že mi za její vykonání někdo něco slíbil (peníze, bonbony atp.).
Za další a ne zrovna ledajakou překážku, lze považovat nám již známou část osobnosti zvanou ego. Na základě jedné ze studií vyšlo najevo, že to byli právě sportovci vykazující egem orientované tendence, kteří měli spíše problém se do stavu flow ponořit než sportovci vykazující tendence překonat sebe samého. Velice jednoduše to jde vysvětlit na příkladu florbalistky Petry. Jelikož byla Petra mnohdy rodiči a trenéry porovnávána s ostatními dívkami, přičemž bylo toto hodnocení proloženo pozitivním feedbackem vztaženým na osobnost (např. “Jsi krásná a šikovná.”), vytvořily se Petře jisté egoistické tendence. Na hřišti tedy začala mít potřebu se neustále kontrolovat, zda jí to sluší a z hlediska výkonu se snažila jen o to, aby neudělala ostudu. Tedy přestala se soustředit na výkon samotný. Načež přestala zažívat stav flow.
Další překážkou, nyní už trochu jiného charakteru, jsou sebelimitující tendence. Pokud totiž pohlédneme na stav flow z obecného hlediska, tak za fascinující lze považovat množství lidí, kteří si subjektivně myslí, že se do flow dostávají denně. To autor studie Csikszentmihalyi vyčíslil na 10 %, přičemž dalších 77 % uvedlo, že tento stav pociťují, ale pouze příležitostně. Zbylých třináct procent lidí se nechalo slyšet, že nic podobného tomuto stavu nezažilo. To se zdá jako poměrně fascinující, když vezmeme v potaz skutečnost, že nejčastějšími činnostmi, při nichž se jedinec do flow dostane, je uspokojování základních biologických potřeb.
Tuto domněnku může obohatit a vysvětlit příklad malého chlapce, který si šel s kamarády zahrát přes ulici fotbal. Byl tak ponořen do této aktivity, že ztratil ponětí o čase (jeden ze znaků stavu flow), načež přišel domů s hodinovým zpožděním. Mamka jej pochopitelně potrestala, protože se o něj bála a chlapec porušil pravidla. Je ale otázkou, nakolik si tento trest interpretuje chlapec vědomě ("Porušil jsem pravidla, tak jsem právem potrestán."), či jak moc si tento trest vztáhne do podvědomí na schopnost ponoření se do stavu flow. Pokud totiž bude chlapec pravidelně trestán za stav ponoření se do vrcholného zážitku, je možné, že do budoucna bude chlapcovo podvědomí jeho tendence dostat se do flow sabotovat (viz sebelimitující tendence z minulé kapitoly). To by za jistých okolností mohlo vysvětlovat fakt, že v dospělosti je schopno se do flow pravidelně ponořit pouze 10 % populace.
„Výše napsané řádky však nesmíme chápat jako důvod pro absenci jakýchkoliv pravidel či benevolentní přístup k dětem. Na základě jedné postarší studie Coopermisthe totiž vyšlo najevo, že sebevědomější chlapce vychovali právě rodiče, kteří při výchově nastavili smysluplná pravidla oproti rodičům, kteří byli při výchově benevolentní.“
Závěrem k flow
Jak už bylo uvedeno, nejdůležitějším předpokladem, který nás přiblíží stavu flow, je to, že v aktivitě shledáme smysl. Jedná se o opravdu stěžejní předpoklad, který je ale paradoxně velmi často opomíjen. Následující fakta nám dají zapravdu. Nejčastějšími činnostmi, při nichž se dostává člověk do flow, jsou totiž (v tomto pořadí): sex, sport, jídlo a sociální interakce. Důvodem pro tato zjištění je, že se jedná o aktivity, při nichž člověk uspokojuje jednu ze svých biologických či ryze pro člověka typických potřeb. Apriorně v nich tedy vidí smysl, načež je nevykonává například pro peníze.
„Dostat se do flow je velmi podobné zamilování se. Taky se do někoho nezamiluješ jen proto, že si to řekneš. Hledáš potenciálního partnera tak dlouho, dokud nesplňuje určité předpoklady (například smysl pro humor, atraktivitu, moudrost…). Tímto zvýšíš šanci, že se jednoho dne do sebe opravdu zamilujete. A se stavem flow je to podobné. Můžeme mu jít splněním určitých předpokladů pouze naproti.“
Obecně tedy lze za předpoklady, jež nás ke stavu flow přiblíží, považovat tyto:
- Aktivita nám musí dávat smysl, musíme být do ní vnitřně motivovaní.
- Naše dovednosti by měly korelovat s úrovní výzvy.
- Měli bychom mít prostor pro kreativitu.
- Měli bychom zažívat pocit novosti tak často, jak je to jen možné.
- Čas od času neuškodí zažít taky trochu strachu.
Naopak překážky mohou být následující:
- stereotyp,
- převaha vnějších motivů (aktivitu začneme vykonávat například spíše pro peníze, než pro své vlastní potěšení),
- sebelimitující tendence (známe z minulé kapitoly),
- ego (s tímto konceptem jsme již také seznámeni).
Zjisti více: Podcast o fenoménu flow
Rád by ses o fenoménu dozvěděl více? Chtěl bys podrobně vědět, jak je tento stav propleten s procesem motivace a stanovování cílů? Poslechni si podcast s autorem tohoto tématu!
Zopakuj si základní pojmy, které ses naučil v předchozích kapitolách!
Tip: Flow ve sportu
Flow je v současné době dost rozšířený fenomén, který se, jak jsi zjistil v této kapitole, podílí na různých aspektech života člověka. V této knize se můžeš dozvědět více informací o tom, jak důležitou složkou je flow ve sportu.