3. Rozhodování

Rozhodování je důležitý proces u snahy naplnění cílů. Není výjimečné, že lidé nemohou učinit změnu, i když pro ni mají potřebné kompetence a podmínky nebo mají mnohdy problém s rozhodnutím, jak si naplánovat čas. V první části této kapitoly ti představíme rozhodování v rámci dlouhodobých cílů a následně již plánování dílčích úkolů.

---

Snaha o změnu

Pokusil/a ses už někdy o změnu, a i přes tvojí veškerou snahu to nevyšlo? Možná ses na danou změnu díval/a pouze z jednoho pohledu a nevzal/a v úvahu všechny úrovně, na kterých by daný cíl šel splnit.

Diltsova pyramida

Aby se nám povedlo provést změnu není dobré zaměřit se pouze na chování, ale je potřeba se na situaci dívat komplexněji. Tato pyramida ukazuje logické úrovně, které nám pomáhají vyvolat změnu. Jednoduše jde říct, že změna na vyšší úrovní vždy vyvolá změnu na nižších úrovních.

Úrovně Diltsovy pyramidy

Smysl: V této nejvyšší rovině uvažujeme o tom, jaký odkaz za sebou zanecháme a přemýšlíme jaký vliv máme na systémy jako rodina, komunita, škola… na svět.

Otázky

• Jaký to má pro mě smysl dělat?
• Na vytváření čeho se podílím?
• Jak danou věc ovlivním? Co po sobě zanechám?

Identita: V této rovině uvažujeme na tím, jak jsme spokojeni sami se sebou. Jaký máme ze sebe pocit a kým bychom chtěli být.

Otázky

• Kdo jsem?
• Čím chci být?
• Jak mě vnímají druzí? Jak chci, aby mě vnímali?

Motivace a hodnoty: Nesmíme zapomínat i na emocionálně zabarvené hodnoty. Tyto názory ukazují, co považujeme za podstatné.

Otázky

• Čemu věřím?
• Co je pro mě důležité?
• Proč danou věc dělám?

Schopnost: Rovina kompetencí a znalostí. Jedná se o to, jaké máme vědomosti a co jsou naše silné a slabé stránky.

Otázky

• Jaké mám dovednosti?
• Co se potřebuji naučit? Co nezvládám?
• Jaké kompetence využívám?

Chování: Jde o vzorce chování, podle kterých komunikujeme s dalšími lidmi. Chování nám může pomoci dosáhnout cíle, nebo nás naopak drží zpátky a zabraňují nám být úspěšní.

Otázky

• Co dělám? Jak postupuji?
• Co nedělám? Jak jinak bych mohl postupovat?
• Jak moje chování vnímá mé okolí? Jak své chování vidím já?

Prostředí: Tato rovina je základní a ovlivňuje všechny předešlé. Jedná se o vše, co nás obklopuje, tedy o prostředí, ve kterém žijeme.

Otázky

• V jakém prostředí jsem? S kým v něm jsem?
• Jaké vnější zdroje mám a jaké potřebuji?
• Jaké zdroje již využívám?

Určování priorit

Další vrstvou rozhodování je již rozhodnutí, jak využiji svůj čas. Když už se ti podařilo rozhodnout se, kam nyní směřuješ, dalším krokem je potřeba naplánovat si efektivně čas, abys tohoto cíle dosáhnul/a. Seznámíme tě s pár technikami na určování priorit, podle kterých se můžeš inspirovat a využít je při organizování svého času.

Pravidlo 80/20

Základem tohoto pravidla, nazývaného též Paretova analýza, je to, že 80 % práce bude trvat 20 % času a zbývajících 20 % úkolů bude trvat 80 % času. Pro je výhodnější ze zbývajících 20 % vytvořit nový úkol, který zase splníme na 80 %.

Podle tohoto tvrzení je výhodnější pracovat na velkých úkolech a nedělit je na menší části. Pokud se zaměříme pouze na ty důležité úkoly, jsme schopni dosáhnout lepších výsledků s menší námahou. Tento princip tedy říká, že perfekcionismus je nevýhodná strategie, kvůli které vynaložíme zbytečně mnoho úsilí, které nebude dostatečně ohodnoceno.

ABC analýza

Tato analýza vychází z podobné logiky jako předchozí Pravidlo 80/20. Rozdíl je ale v poměru, v jakém jsou úkoly posuzovány. Jednotlivé dílčí úkoly jsou rozděleny podle důležitosti do 3 kategorií ABC.

A – velmi důležité a naléhavé úkoly
B – středně důležité úkoly, které nejsou tolik naléhavé
C – málo důležité, nejsou naléhavé ani důležité

Úkolům v kategorii A je potřeba se věnovat přednostně. Splnění těchto úkolů je nejefektivnější a přinese nejvíce užitku. Kategorie B obsahuje úkoly, které zaberou 20 % času a přinesou 20 % užitku. Nejlepší je tyto úkoly delegovat a dát je za úkol dalšímu člověku, který je splní efektivně. A v neposlední řadě kategorie C. Úkoly v této kategorii přinesou pouze 15 % užitku při využití 65 % času, proto je nejlepší věnovat se jim až nakonec, pokud je vůbec nutné je splnit.

Eisenhowerův princip

Toto pravidlo je také velmi známé. Tento princip dělí pravidla podle dvou kritérií: důležitosti a naléhavosti. Na tomto pravidlu není opět nic složitého, v zásadě jde o to, rozdělit si úkoly do 4 kategorií podle důležitosti.

A – naléhavé a důležité

• Jde o akutní úkoly, které je nutné řešit ihned. Jejich neřešení by mělo negativní důsledky. Často to můžou být úkoly, které jsou dlouho odkládány.

B – nenaléhavé, ale důležité

• Tyto úkoly často souvisejí s dlouhodobým plánováním. Často jim není dána dostatečná priorita a jsou odkládány. To způsobuje následně to, že se tyto úkoly dostanou do kategorie A. Proto je výhodnější splnit tyto úkoly včas a zbytečně je neodkládat.

C – nedůležité, ale naléhavé

• Zde najdeme úkoly, které odvádějí pozornost od úkolů v kategorii A a B. Jde o nepodstatné úkoly, kterými odkládáme plnění důležitých úkolů. Mohou to být zdlouhavé neproduktivní setkání/porady nebo třeba činnosti které nás baví, a kterými se zbytečně zaměstnáváme.

D – nedůležité a nenaléhavé

• V této kategorii jsou úkoly, které jsou pro nás pouze žrouti času. Jde o úkoly, které nám po jejich splnění nepřinesou řádný užitek a nikam nás neposunou. Jde například o nevyžádané emaily, telefonáty, reklamy nebo bezcílné prohlížení internetu. Těmito úkoly bychom se neměli vůbec zabývat.

Kvíz – Eisenhowerův princip

Víš, do které kategorie činnost spadá?