2. Jindřich Mořeplavec – průkopník a podporovatel zaoceánských plaveb

V době, kdy žil Jindřich Mořeplavec, byla éra vikingských výprav a nájezdů dávnou minulostí. Šlechtice na Pyrenejském poloostrově tehdy zaměstnávaly souboje s muslimskými panovníky, jejichž panství se nacházela v těsném sousedství portugalského království. Původní motivací prince Jindřicha k důkladnému průzkumu západního pobřeží Afriky v podstatě byla snaha zjistit, jak daleko na jih sahají země ovládané muslimy, jejichž panovníky chtěli křesťanští králové v souboji o nadvládu porazit.

---

Portrét osobnosti Jindřicha Mořeplavce

Tato pozoruhodná osobnost sehrávala v dějinách velkých zámořských plaveb výjimečnou, dokonce přímo klíčovou roli, a to nejen pro svůj význam z hlediska rodného Portugalska, ale také z pohledu světové historie. Se jménem Jindřicha Mořeplavce, urozeného šlechtice, který celý svůj život zasvětil průzkumným cestám, proto bývá právem spojováno zahájení velké éry portugalských výprav, které z tohoto malého království učinily velmoc prvořadé velikosti.

Rozhodně není dílem náhody, že právě tento šlechtic stojí v čele průvodu význačných objevitelů a mořeplavců, kteří jsou ztvárněni v sousoší na památníku připomínající objevné cesty. Památník je poctou významným osobnostem, které se zasloužily o úspěchy v jedné z nejvelkolepějších kapitol portugalských dějin.

Původ infanta Jindřicha

Jindřich se narodil roku 1394 ve městě Porto, což portugalsky znamená přístav. Jako by už i jméno rodného města bylo předzvěstí Jindřichovy životní dráhy, na níž přístavy, moře a lodě sehrávaly obzvláště velký význam.

Jindřich měl velmi urozený původ, pocházel totiž přímo z portugalského královského rodu, a to z ​dynastie Aviské. Jeho otcem byl portugalský král Jan I. a matkou královna Filipa Lancasterská. Jindřichova matka měla rovněž velmi vznešený původ, díky němuž byl Jindřich spřízněn s mocným anglickým rodem vévody z Lancasteru. Po politicky velmi významném sňatku, utužujícím vazby mezi Anglií a Portugalskem, Filipa usedla na portugalský trůn po boku svého manžela a přivedla na svět celkem osm potomků. Jindřich byl v pořadí čtvrtým synem portugalského královského páru.

Na Pyrenejském poloostrově se princům a princeznám říká infant a infantka. Takto byl oslovován i Jindřich, a navíc mu ještě náležel šlechtický titul „vévoda z Viseo“. Jelikož byl infant Jindřich ze sourozenců až čtvrtý v pořadí, neměl příliš velké vyhlídky na to, že by mohl usednout na trůn a ujmout se vlády. To mu však patrně nijak zvláště nevadilo. Vzhledem ke své dobrodružné povaze jej více než státnické záležitosti zajímalo otevřené moře a touha dozvědět se, co je za vzdáleným obzorem.

Princ Jindřich, jakožto člen královského rodu, byl velmi dobře zaopatřeným a majetným člověkem. Nicméně historikové se shodují, že ve srovnání s jinými aristokraty své doby, vedl relativně prostý, ba přímo skromný způsob života, a to zejména, vezmeme-li v úvahu jeho postavení a původ. Tento fakt se jasně odrážel i v jeho způsobu odívání. Upřednostňoval jednoduché oblečení tmavých barev bez výrazných ozdob, jelikož na přepych ani na okázalost si nijak nepotrpěl.

Jindřichovy vojenské výboje

Jindřich Portugalský, jak oficiálně znělo jeho jméno, se už v mládí účastnil vojenských expedic a výbojů, a to především na severozápadě Afriky. Spolu s bratry a dalšími urozenými pány se účastnil válečných tažení, díky nimž Portugalsko získalo strategicky význačná území, jakými jsou severoafrická města Ceuta a Tanger, která dnes patří Španělsku.

Ceuta byla nesmírně důležitá pro svou výhodnou polohu, odkud bylo možno snadněji kontrolovat provoz na námořních cestách.

Jindřichova podpora vědy a vzdělanosti zaměřené na mořeplavbu

Infant Jindřich se roku 1419 rozhodl zřídit na skalním výběžku v Sagres na jihu Portugalska centrum vzdělanosti, kam sezval věhlasné vědce a učence, kteří se zabývali poznatky týkajícími se mořeplavby. Podařilo se mu na tomto vzdáleném a odloučeném místě vytvořit ideální podmínky, kde se pěstovaly a rozvíjely nejrůznější vědy, bez kterých se žádný mořeplavec prostě neobejde. Jednalo se třeba o nauky zabývající se navigací a mořeplavbou. Zmínit je třeba též astronomii, jelikož směr plavby na moři se tehdy určoval hlavně pomocí pozorování hvězd.

Sagres se nachází na výběžku, který se zakusuje do Atlantického oceánu, na Mysu Svatého Vincenta, na jihu Portugalska, daleko od hlavního města a tím i od královského dvora. Byl to doslova konec světa, tedy přinejmenším toho, který tehdy Evropané znali a měli jej probádaný.

Jindřich se velmi zajímal i o různé pomůcky a přístroje používané na širém moři. Údajně přispěl k vylepšení astrolábu, který sloužil k orientaci, jelikož pomocí něj mohl kapitán určit přesnou zeměpisnou polohu lodi. Také se zasadil o stavbu lehkých karavel, což byly zvlášť uzpůsobené lodě vhodné pro plavbu ve vysokých vlnách Atlantiku.

Mapa jako základ úspěchu

Jednou z nejdůležitějších věd, která díky Jindřichově přičinění zažila nebývalý rozmach, byla kartografie, tedy disciplína zabývající se výrobou map. Vždyť podrobná a spolehlivá mapa je základem úspěchu každé výpravy. Jenže tak snadné to nebylo. Nesmíme zapomenout, že mapy, jak je známe dnes, ve středověku vůbec neexistovaly.

Tato mapa vznikla zásluhou mistrů kartografů roku 1489, tedy dvacet devět let po Jindřichově smrti. Jsou na ní proto už zaznamenány poznatky o tehdy ne zcela probádaném africkém kontinentě, nashromážděné právě díky četným Jindřichovým výpravám. Mapa je názornou ukázkou toho, jakou představu tehdy lidé měli o jednotlivých světadílech. Amerika i Austrálie na ní zcela chybí, Afrika je stále poněkud neúplná a ani asijský kontinent tvarem neodpovídá tomu, jak jsme zvyklí jej vídat zanesený na dnešních mapách. Do Kolumbových výprav, díky kterým vznikaly zcela nové mapy a ty staré se musely překreslovat, zbývaly ještě tři roky.

Zámořské výpravy

Infant Jindřich využil později svého postavení, moci a zejména pak svého majetku k tomu, aby přímo podporoval nejrůznější průzkumné expedice. Mnohé z výprav byly velmi nejisté a téměř nic nenasvědčovalo tomu, že by mohly být nějak přínosné či že by mohly přinést svým mecenášům konkrétní prospěch. Zejména to platí o výpravách, které se soustředily na neprobádané pobřeží afrického kontinentu. Přesto je nyní nesporné, že expedice přinesly poznatky, které stály u zrodu pozdějších úspěchů, jimž se na sklonku středověku Portugalsko těšilo.

Osmisměrka

Základem námořní výpravy jsou plavidla. Najdi slova, která označují části lodi. (Pro označení hledaného slova je třeba kliknout na první a poslední písmeno.)