2. Není droga jako droga
Většina lidí vnímá slovo droga jako něco zakázaného a nebezpečného. Pro obor farmakognozie je to ovšem běžný výraz, který charakterizuje objekt jejího zkoumání. Seznámíme se s odborným názvoslovím, které používáme pro popis účinných látek rostlin, jejich vlastností a použití.
Úvod tématu
1. Historie poznávání rostlin
3. Jak získat kvalitní drogu?
Léčivé rostliny můžeme využívat celé nebo jen jejich určité části. Můžeme je používat čerstvé nebo nejčastěji sušené. Jako každý obor lidské činnosti má i oblast zkoumání přírodních látek svoje odborná pojmenování. Jedním z nejpoužívanějších je výraz rostlinná droga. V oblasti přírodních léčiv drogou rozumíme usušenou nebo jinak upravenou rostlinu nebo její část, která je určená k přípravě léčivých přípravků. Dalším důležitým pojmem jsou primární a sekundární metabolity, které také jinak označujeme jako obsahové látky. Sekundární metabolity jsou takové látky, které rostlina tvoří jaksi navíc k těm základním primárním metabolitům, které jsou nezbytné pro život organismu, tedy růst, vývoj a rozmnožování. Mezi primární metabolity patří např. aminokyseliny, cukry, nukleové kyseliny, bílkoviny. Mezi sekundární metabolity patří např. alkaloidy, flavonoidy, hořčiny, třísloviny, saponiny, silice aj.
Jaká je role sekundárních metabolitů se dosud přesně neví. Domníváme se, že slouží rostlině jako ochrana před predátory. To znamená např. před býložravci, kterým taková rostlina nechutná nebo je pro ně dokonce jedovatá. Dále jako ochrana před mikroorganismy, např. před plísněmi, bakteriemi a viry. Mohou také chránit rostlinu před zvýšenou expozicí UV záření nebo slouží rostlině jako lákadla – atraktanty, tedy látky, které přitahují různé opylovače a tím zvyšují pravděpodobnost opylení a rozmnožování rostliny.
Celá řada sekundárních metabolitů dává nebo přispívá rostlině ke zbarvení. Nejnápadnější jsou odstíny červené barvy, které mohou být dány přítomností karotenoidů nebo antokyanových barviv. Ale pozor – nejčastějšími opylovači rostlin jsou včely a včely mají jiný typ vidění a stavbu oka než lidé, a proto vidí květy některých rostlin v jiných barvách.
Tip: Vyzkoušej si pokus s rostlinnými barvivy
Vezmi si květy slézu maurského nebo červené růže (dobře poslouží také čistě ovocný čaj v pytlíku nebo surové červené zelí), zalij je horkou vodou a tekutinu potom rozděl do tří sklenic. Do jedné přidej lžíci octu nebo citronové šťávy a do druhé přidej jedlou sodu. Pozoruj změnu zbarvení oproti třetí kontrolní sklenici. Poté si najdi vysvětlení reakce anthokyanových barviv v zásaditém a kyselém prostředí.
Barva anthokyanů se mění v závislosti na pH, v zásaditém prostředí bývají modré nebo zelené, v kyselém prostředí mají červenou barvu. Anthokyany lze tedy použít jako acidobazické indikátory. Tento jev je způsoben tím, že protonizovaná forma, která se nachází v kyselém prostředí – přijímá H+, a deprotonizovaná forma, zastoupená v zásaditém prostředí – bez H+, se barevně liší.
Celá řada sekundárních metabolitů má charakter látky vonné či zapáchající, které mohou přilákat i jiný typ opylovačů – brouky, mouchy atd.
Zmijovec titánský je rostlina s největším nerozvětveným květenstvím na světě, pěstuje se jen v několika botanických zahradách. Podívej se do jedné z nich.
Tip: Amorphphallus titanum
Největší květ na světě Amorphphallus titanum má zápach, který připomíná zkažené maso.
Podle některých hypotéz jsou sekundární metabolity jakési odpadní látky, které rostlina syntetizuje a ukládá ve svém těle tak, aby pro ni nebyly škodlivé, podobně jako to dělají živočichové, ale ti mohou své exkrementy volně vylučovat močí nebo stolicí.
Každá skupina sekundárních metabolitů je tvořena celou řadou konkrétních látek různé chemické struktury. Některé chemické struktury jsou natolik složité, že je nedokážeme v chemické laboratoři připravit, respektive jejich příprava by byla velmi drahá a výtěžek několika desítek dílčích reakcí by byl velice malý. Takovou strukturou jsou například taxany z tisu. Tyto látky jsou však nepostradatelné v terapii nádorových onemocnění.
Mezi nejznámější skupiny sekundárních metabolitů patří alkaloidy. Do skupiny alkaloidů řadíme např. morfin, kokain, nikotin, atropin aj., většinou jsou to však látky jedovaté a rostliny, které je obsahují, se v samoléčení nepoužívají. Naopak rostliny, které obsahují flavonoidy, patří k těm nejpoužívanějším, např. lípa srdčitá, bez černý, heřmánek pravý. Mezi flavonoidy patří kvercetin, rutin, diosmin aj. Léčivé rostliny, které obsahují silice, mají zase charakteristickou vůni. Mezi voňavé léčivky řadíme mátu peprnou, meduňku lékařskou, mateřídoušku, tymián či šalvěj lékařskou. Nejznámější složkou silice máty je menthol, eugenol je za kořeněnou vůní hřebíčku, ovocno-květinová vůně je dána přítomností linaloolu, tymol a karvakrol je obsažený v tymiánu a mateřídoušce, u lípy, našeho národního stromu, v silici dominuje farnesol. Součástí vůně piva i konopí je myrcen.
Silice
Silice je směsí těkavých látek, které dávají rostlině charakteristickou vůni nebo zápach. Např. mátová silice, levandulová silice aj. Podle jejich konzistence se jim říká také éterické oleje. Mohou to být alkoholy, ketony, ethery. Většinou mají účinky dezinfekční, močopudné nebo odstraňují pocity plnosti, nadýmání apod. Využívají se také v různých oblastech průmyslu, např. silice jsou důležitou komponentou parfémů.
Mentol
Mentol je průhledná nebo bílá látka za pokojové teploty krystalická. Přírodní mentol je obsažený v silici máty peprné, dá se také připravit synteticky. V dutině ústní při vdechnutí nebo na pokožce vyvolává pocity chladu. Je to dáno schopností mentolu ovlivnit specifické teplotní receptory.
Máta peprná
Máta peprná je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých. Vznikla křížením máty klasnaté a máty vodní. Semeny se víceméně nerozmnožuje, přesto však dokáže ve velmi krátké době vyplnit celý záhon díky plazivým oddenkům. Máta má celou řadu kultivarů, které se liší vůní, citronová, jahodová, čokoládová. Výsledná vůně je jen koktejlem jednotlivých chemických látek obsažených v silici.
Podle obsahu sekundárních metabolitů řadíme rostliny a z nich získané drogy mezi rostliny/drogy flavonoidní (lípa srdčitá/lipový list, jehlice trnitá/kořen jehlice trnité, pohanka obecná/pohanková nať), tříslovinné (dub letní/kůra dubu, řepík lékařský/nať řepíku aj.), alkaloidní (vlaštovičník/nať vlaštovičníku, mák setý/plod máku bez semen, ocún jesenní/hlíza ocúnu aj.), siličné (máta peprná/list máty, levandule lékařská/květ levandule, meduňka lékařská/list meduňky aj.).
Způsobů, jak můžeme jednotlivé drogy řadit, je několik, např. podle léčebného účinku můžeme dělit drogy jako antitusika – drogy tlumící kašel, analgetika – drogy k léčbě bolesti, diaforetika – drogy, které usnadňují pocení, balneologika – drogy, které používáme zevně pro přípravu léčivých koupelí apod.
Pokud dobře známe léčivé rostliny, jejich obsahové látky, způsoby zpracování a uskladnění, pak můžeme bezpečně používat rostlinné drogy v terapii.