3. Problémy a konflikty v rodině
Jestli tě zajímá, jaké funkce by měla plnit rodina, co je to domácí násilí, které se může v rodinách vyskytovat, a jak se zachovat, když se s ním setkáš, tato kapitola je tu pro tebe.
Úvod tématu
2. Sourozenec s PAS
4. Kamarádka začala brát drogy
Rodina a násilí
Rodina je v životě každého člověka velmi důležitá, protože má na něj velký vliv. Každý z nás se v ní učí mluvit, navazuje první vztahy, učí jak si navzájem pomáhat, ale také v ní často zažívá první boje, hádky, domlouvání se. Rodina má několik funkcí pro společnost. Tak třeba biologicko-reprodukční, což znamená, že se v ní rodí děti a tím pokračuje potomstvo. Ekonomickou funkci, která zajišťuje společné hospodaření, socializační a akulturní, která znamená, že jsme v ní vychováváni a učíme se v ní žít ve společnosti. A taky třeba emocionální, což je když se máme navzájem rádi, vzájemně se podporujeme a pomáháme si. Může se však stát, že v některé z těchto oblastí může mít určitá rodina problémy.
Jedním z takových problémů může být násilí. Domácímu násilí se říká, když jeden z člen rodiny týrá druhého člena a je to porucha vztahu blízkých lidí. Když mluvíme o domácím násilí myslíme tím takové násilí, které se delší dobu opakuje a je jednostranné. Můžeme také říct, že je například jeden rodič agresivní na druhého. Násilí nejen v rodině může mít také více forem. Rozlišujeme třeba aktivní násilí - tělesné ubližování nebo pasivní ubližování, které ve vztahu k dětem znamená, že rodič dítě zanedbává, že se o něco nestará, nedává mu najíst a podobně. Násilí také může mít formu psychickou, která vypadá například tak, že jeden druhého ponižuje, fyzickou (tělesné ubližování) nebo sexuální, kdy může jít například o nucení ke svlékání, osahávání intimních míst druhého.
Odborníci zkoumali proč se někdo chová tak zle k druhému a našli několik důvodů. Jedni vědci (např. Sigmund Freud) byli názoru, že to je vrozené, to znamená, že se člověk již rodí s takovými tendencemi se chovat. Jiný vědec J. Dollard přišel s myšlenkou, že se agresivně chováme, když jsme frustrovaní. To znamená, když něco potřebujeme nebo máme nějaký cíl a nedaří se nám ho dosáhnout. Když třeba máme hlad a nemůžeme najít zapadlou svačinu v aktovce. Ještě s jiným vysvětlením přišel A. Bandura. Ten zkoumal lidské chování a přišel na to, že takové chování je naučené. Můžeme se naučit chovat se agresivně od svých rodičů nebo také z televize. Když někteří vidí chování, kde lidé řeší problémy bytím a násilným jednáním, tak se tak mohou taky začít chovat.
Všechny tyto důvody mohou platit i v rodině. Dobrou zprávou je, že pokud člověk chce, tak se může na nich zapracovat tak, aby se v rodině žilo lépe.
„Pokud je někdo, kdo se narodil s povahou, kdy je více vznětlivý a výbušný, tak se může rozhodnout chodit třeba na psychoterapii nebo různé kurzy práce na sobě, kde se může naučit s tím lépe pracovat. Pokud je někdo na druhé zlý, protože má problémy, tak je možnost i s těmito věcmi najít pomoc. Třeba kdyby to byli problémy s penězi a dluhy, tak existují dluhové poradny.“
Důležité je uvědomit si, že nikdo nemá právo druhému ubližovat. Jako společnost máme dokument Listinu základních práv a svobod, kde se píše, že jsme si rovni v důstojnosti a každý má právo na život a na ochranu zdraví. Také děti jsou ještě zvlášť chráněné dětskými právy, které popisuje Úmluva o právech dítěte.
Dětská práva
Každý člověk má svoje nezadatelná lidská práva. Ti, kterým ještě nebylo 18 let, navíc mají ještě specifická práva, jež příslušejí dětem. Jejich úplný výčet obsahuje Úmluva o právech dítěte z roku 1989. Úmluva o právech dítěte vychází ze čtyř základních principů:
- Právo na život a přežití - zaručuje zachování života dítěte a uspokojování jeho základních potřeb (právo na přiměřenou životní úroveň, bydlení, výživu, zdravotní péči atd.)
- Právo na rozvoj - dítě má mít právo se rozvíjet, vzdělávat a mít volný čas na hru a zábavu, ale také zaručenu svobodu myšlení, vyznání a volný přístup k informacím
- Právo na ochranu - dítě má právo na ochranu před násilím, vykořisťováním, zanedbáváním a všemožným zneužíváním, ale i na ochranu proti poškozování v systému trestního práva
- Právo participovat/účastnit se – dítě se může vyjádřit ke všemu, co se ho týká, zveřejnit svůj názor na dění kolem
Podívej se na video tady:
Ahoj,
úplně nevím, jak to dobře popsat, ale máme teď doma problémy a blbý je, že se na to možná přijde i ve škole, což by byl dost trapas. Máma s tátou se hádají a teď je to skoro každý den. Hádají se tak moc, že prostě jen sedím a čekám, až to přejde. Nemůžu u toho psát úkoly nebo učit se. To prostě nejde. Známky teď teda nic moc. Posledně nás táta doma zamknul a máma brečela. Navíc mi táta říkal, že už nemůžu chodit do skauta, že se tam učí samé blbosti, ale mě to tam bavilo a chodí tam kámoši. Asi s tím nejde nic dělat, ale kdyby vás něco napadlo, budu rád.
Kuba
Přichází čas na odpověď Klubu tajné pomoci.
Co můžeme poradit nebo jak můžeme Kubovi pomoc my sami?
V takové těžké situaci je vždy pro každého důležité mít někoho blízkého, komu se může svěřit a důvěřovat mu. Pro Kubu bude určitě moc cenné když mu budeme naslouchat a podpoříme ho v jeho náročné situaci. Také bychom mu mohli pomoc se školou. Pomoct mu s doučováním po škole nebo o přestávkách, aby mohl mít lepší známky. Pokud Kubovi někdo opravdu ubližuje, tak je dobré zajít za někým dospělým, komu důvěřujete. Může jít např. o nějakého učitele, výchovnou poradkyni ve škole nebo nějakého vedoucího z kroužku, ke kterému cítí Kuba důvěru. Může to být těžké jít se někomu s tak těžkou situací svěřit, tak můžeme Kubovi nabídnout doprovod. V případě, že bys byl účastníkem přímého násilí, kdy Kubovi někdo opravdu ubližuje, tak můžeš bezprostředně volat policii.
Domácí násilí a co s tím
Druhá otázka je o tom, na jaké služby u nás v České republice se může kdokoliv s takovým problémem obrátit.
Jedna z možností, když děti řeší jakékoliv náročné situace je možné se obrátit telefonicky na Linku bezpečí. Tam jsou odborníci, kteří mohou poradit v různých případech. Někdy stačí si popovídat, jindy pomůžou dát kontakt na jinou konkrétní službu. V případě přímo Kubovi situace se může obrátit na konkrétní službu, která pomáhá dětem, které v rodině zažívají hádky a ubližování. Takovou službou je například Centrum Locika, kam může Kuba napsat nebo zavolat. Stejně tak může i Kubova maminka, které třeba tatínek ubližuje se obrátit na nějakou službu pro dospělé (odkaz na služby pro obětí domácího násilí).
V České republice máme celý systém pomoci v případě domácího násilí, ať už na dětech nebo někom jiném v rodině. S kým se mohu setkat a jakou hraje roli, když se bude řešit ubližování v rodině.
Systém pomoci v případě domácího násilí v ČR
- OSPOD je zkratka pro Sociálně právní ochrana dětí. Jsou zde sociální pracovnice, které mají za úkol zjistit, kde a jaký je v rodině problém, pomáhají řešit situaci v rodině a dohlíží, aby se dětem neubližovalo.
- Policie - pomůže při přímém konfliktu, když je někomu ubližováno nebo je ohrožený na životě nebo zdraví. Člověk ji může zavolat na čísle 158 a policie má možnost vykázat na určitou dobu násilného člověka z bytu a zajistit tak ohrožené osobě ochranu.
- Soudy - v případě, že se již jedná o těžko řešitelné situace ve vztazích v rodině a je třeba udělat nějaké dlouhodobější řešení, tak k tomu potřebuje policie rozhodnutí soudce.
- Neziskové organizace pomáhají v rodinách, kde jsou nějaké problémy zvládat různé věci. Mohou pomoci s hlídáním dětí, s doučováním, bydlením či jinými běžnými věcmi. Takovou pomoc poskytují například Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Stejně tak existují organizace, které mohou pomoci s agresí. Když svůj hněv neumím ovládnout a ubližuji druhým. Takovou pomoc nabízí například organizace Spondea.
Zjisti více: Ochrana před domácím násilí
Podrobné informace o systému ochrany před domácím násilím najdeš na tomto odkazu.