3. Virové a prvokové nákazy přenášené klíšťaty

Onemocnění přenášená klíšťaty

Klíšťata jsou paraziti přenášející řadu patogenů, které způsobují onemocnění s dalekosáhlými medicínskými, ekonomickými a psychosociálními dopady. Nemocný nejenže trpí bolestí a příznaky samotného onemocnění, ale potýká se i s dalšími problémy: je připoutaný na lůžko a omezený v každodenních činnostech, nedochází do školy či do práce, v důsledku čehož se ocitá v sociální izolaci. Jeho rodina se může potýkat i se snížením finančních příjmů v důsledku pracovní neschopnosti. V této kapitole se seznámíš s nemocemi, které mohou mít výše uvedené následky a zároveň jsou způsobeny viry či prvoky.

Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida (též známá jako klíšťová meningoencefalitida) je horečnaté zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému. Postihuje mozek a mozkové obaly. Jde o přírodně ohniskovou infekci, nakazit se lze na mnoha místech České republiky. Ohniskovost nákazy je fenomén, kdy se v určité oblasti vyskytují současně původci nákazy, přenašeči, rezervoárová zvířata i hostitelé, a odkud dochází k šíření infekce. V ČR bývají ročně hlášeny desítky případů nákazy tularémií u lidí. Nakazit se můžeš při turistických aktivitách v přírodě, na táboře, při kempování, při houbaření a pobytu u vody, ale i v městském parku. Mezi lidmi se ale tato nákaza, stejně jako v případě dalších zoonóz, nepřenáší.

Původcem onemocnění je virus klíšťové encefalitidy. Virus je přítomen v těle cca 3 % klíšťat v ČR. Jedná se o RNA virus z čeledi Flaviviridae, přičemž velikost virových částic se pohybuje v rozmezí od 40 do 60 nm. U tohoto viru rozlišujeme 3 hlavní subtypy, které jsou si geneticky blízké.

Evropský typ označujeme též jako západní, dále rozlišujeme typ sibiřský a dálnovýchodní. Mimo to byly nově popsány další dva subtypy: bajkalský a himalájský. Přenos viru na hostitele je možný i při krátkém sání nakaženého klíštěte a byly také popsány případy nákazy konzumací syrového mléka pasoucích se hospodářských zvířat.

V České republice onemocní podle statistiky Státního zdravotního ústavu cca 400–900 pacientů ročně, počet případů v Evropě za rok je odhadován na cca 14 000. Nemoc se objevuje od dubna do listopadu, její výskyt koreluje s přirozenou aktivitou klíšťat v přírodě.

Onemocnění probíhá dvoufázově. První fáze nastává týden až měsíc od nákazy a doprovází ji zvýšená teplota, bolesti hlavy a svalů a únava. Jak vidíš, jedná se o nespecifické příznaky, které mohou připomínat jiné onemocnění. Po skončení této fáze se někteří pacienti uzdraví. Ti ostatní ale po období asi týdenního mezidobí vstoupí do druhé, závažnější fáze infekce, která se projevuje horečkou, zánětem mozkových plen či zánětem mozku.

U dětí je v porovnání s dospělými častější lehčí průběh nemoci a dlouhodobé zdravotní následky jsou poměrně vzácné. U starších pacientů bývá průběh závažnější a někteří lidé trpí trvalými následky. Nemoc může skončit i smrtí. Proto je důležité očkování, které chrání před utrpením spojeným s touto nákazou! Naprostá většina nemocných jsou neočkovaní lidé. Pokud výjimečně dojde k prolomení ochrany vakcínou, týká se to spíše pacientů nad 50 let. To si lze vysvětlit tak, že imunitní reakce na očkování závisí na věku. Děti a mladí lidé mají v porovnání s dospělými po očkování vakcínou proti „klíšťovce“ lepší protilátkovou odpověď. Naproti tomu u starších lidí se „ochranný štít“ vytvořený podáním vakcíny může vytvořit v menší míře. Vakcíny proti klíšťové encefalitidě dostupné v ČR lze považovat za bezpečné, dobře snášené a účinné. Jejich účinnost dosahuje až 99 %.

Skupina virů způsobujících klíšťové encefalitidy figuruje na seznamu potenciálních biologických zbraní, avšak nepatří k těm hrozbám, které představují nejvyšší riziko. Ani u nejvíce nebezpečných virových kmenů se nepředpokládá vysoký počet smrtelných případů. Dobrou zprávou je i to, že u části pacientů mívá encefalitida jen lehký průběh podobný chřipce a je dostupné efektivní preventivní očkování.

Ani pokus rozšířit virové původce skrze uměle infikovaná klíšťata by zřejmě nebyl příliš úspěšný. Je třeba vzít v úvahu, že každé stádium klíštěte se na hostiteli krmí jenom jednou a distribuce dostatečného množství infikovaných členovců – přenašečů – by byla logisticky náročná. A před samotnými klíšťaty se lze chránit repelenty a vhodným chováním. Tato fakta tak trochu kazí plány bioteroristům, kteří by uvažovali o této strategii.

Babesióza

Babesióza je méně známé, ale celosvětově rozšířené onemocnění přenášené klíšťaty čeledi Ixodidae. Vyloučený není ani přenos skrze krevní transfúzi, při transplantacích orgánů či z těhotné matky na vyvíjející se plod. Nemoc způsobují prvoci z rodu Babesia (kmen výtrusovci – Apicomplexa). Jedná se o parazity se složitými vývojovými cykly. Pro člověka jsou nejvýznamnější druhy Babesia microti (v USA) a Babesia divergens (v Evropě).

Do kmene výtrusovci spadají i další parazitičtí prvoci způsobující onemocnění u člověka – zimničky (rod Plasmodium) vyvolávající malárii či kokcidie kočičí (Toxoplasma gondii) jako původce toxoplazmózy.

Babesióza se projevuje horečkou a dalšími nespecifickými příznaky, což může komplikovat stanovení správné diagnózy. Příznaky připomínají virózu nebo malárii, neboť kromě horečky se dostavuje bolest hlavy, zimnice apod. Významnou příčinou obtíží je stejně jako v případě malárie poškození erytrocytů spojené s chudokrevností, bledostí sliznic či únavou. V nakažených erytrocytech paraziti vytvářejí útvary ve tvaru písmene „v“, nebo „maltézského kříže“, což je důležitý diagnostický znak.

Nákaza může probíhat asymptomaticky (bez příznaků), ale onemocnění může mít i vážný průběh, zejména u pacientů s oslabenou imunitou a u pacientů ve vyšším věku. Rizikoví jsou pacienti bez sleziny, protože slezina hraje podstatnou roli při imunologické kontrole infekce. Při absenci tohoto orgánu nejsou z krve filtrovány napadené erytrocyty, což má vliv na cirkulaci mikroorganismu v těle pacienta a další rozvoj infekce.

Z domácích zvířat je třeba pamatovat na psy, u nichž může mít onemocnění vážný průběh. Původcem babeziózy psů je Babesia canis. Nezřídka se jedná o importované onemocnění. Na našem území je nejvýznamnějším přenašečem tohoto prvoka piják lužní (Dermacentor reticulatus). Více o něm se dočteš v předchozí kapitole 2.

Prověř svoje znalosti nejen o patogenech v klíšťatech!

Tajenka obsahuje výrok k zamyšlení. Jeho autorem je slovinský spisovatel Žarko Petan.