4. Bakteriální nákazy přenášené klíšťaty

Lymeská borrelióza

Lymeská borrelióza je nejvýznamnější onemocnění přenášené krevsajícími členovci na severní polokouli. Tato choroba se v ČR umisťuje na předních místech mezi povinně hlášenými infekcemi, jak se můžeš dočíst ve veřejně dostupné databázi (ISIN) na stránkách Státního zdravotního ústavu.

Onemocnění vyvolávají bakterie, které svým vzhledem připomínají vývrtku (opravdu ). Odborně tyto bakterie spirálního tvaru označujeme jako spirochety. Spirochety vyvovávající lymeskou borreliózu patří do několika kmenů, které shrnujeme do širší skupiny označované jako komplex bakterií Borrelia burgdorferi sensu lato. Jde o extracelulární, aktivně se pohybující a vysoce invazivní patogeny.

Hlavním přenašečem borreliózy v Evropě je klíště obecné. Promořenost klíšťat borreliemi je zhruba 10 %, ale záleží na lokalitě. Prevencí proti nákaze je co nejrychlejší odstranění přisátého klíštěte (rukou v rukavici nebo za pomoci speciálních pinzet a karet) a dezinfekce ranky včetně okolí nejlépe jodovými preparáty. Pravděpodobnost propuknutí borreliózy stoupá s délkou sání klíštěte na hostiteli. Nezapomeň na používání repelentů, mohou Tebe i Tvé blízké účinně ochránit před mnoha trápeními.

Lymeská borrelióza je zánětlivá infekční nemoc, která se léčí antibiotiky. Obecně jde o relativně dobře léčitelné onemocnění, které nemívá závažný průběh. Ovšem některé pacienty může i toto onemocnění hodně potrápit, jak můžeš vidět z následujícího popisu fází choroby:

První fáze nemoci je označována jako časná lokalizovaná. V této fázi je nemoc snadno vyléčitelná, z antibiotik se zpravidla nasazuje doxycyklin po dobu 2 týdnů. Pro tuto fázi je typické postižení kůže v podobě zvětšující se červené skvrny s centrálním projasněním (erythema migrans, viz obrázek) v místě přisátí klíštěte. Tato skvrna se zpravidla vytváří 14 dní až měsíc po přisátí klíštěte. Někdy se ale tato vyrážka vytvoří i na jiném místě na těle nebo se nemusí vytvořit vůbec. Mezi další příznaky této fáze patří únava, bolest hlavy, svalů, kloubů. Můžeš si klidně myslet, že máš chřipku či jinou virózu. Pokud není nemoc diagnostikována a vyléčena v této fázi, může dojít k rozvoji dalších fází, které jsou spojeny se závažnějšími poškozeními organismu.

Onemocnění může pokročit do druhé fáze, tzv. časné diseminované, kdy dochází k dalšímu šíření bakterií po těle pacienta k cílovým tkáním. V této fázi pacienty trápí svalové potíže, záněty kloubů, srdce či nervů. Na kůži mohou vzniknout mnohočetné migrující erytémy. Antibiotika se v této fázi podávají 2–3 týdny.

Třetí fáze onemocnění (pozdní diseminovaná) je spojena s nevratnými změnami v organismu pacienta a prohloubením poškození orgánů. Postižení lidé mají dlouhodobé potíže většinou nervového původu. Postižena může být i kůže, která nabývá vzhledu „pomačkaného cigaretového papíru“. Onemocnění v této fázi může probíhat i jako autoimunitní, kdy protilátky vytvořené proti borreliím začnou poškozovat i vlastní tkáně pacienta. Antibiotická léčba v této fázi trvá až měsíc.

Někteří pacienti si po prodělané borelióze a odpovídající antibiotické léčbě nadále stěžují na bolesti hlavy, svalů, kloubů, poruchy soustředění či únavu, ačkoliv výsledky klinických a laboratorních vyšetření jsou v normě. V souvislosti s takovými potížemi mluvíme o tzv. „syndromu po proběhlé lymeské borrelióze“. Příčiny tohoto stavu jsou různé a názory odborníků na tento stav se liší. Někteří vidí příčinu v poškození tkání borreliemi. Příčina může spočívat i v psychickém stavu pacienta a somatizaci, kdy potíže popisované pacientem pramení z jeho celkového psychického rozpoložení. Jiní vidí příčinu v selhání antibiotické léčby, což má za následek přetrvávání borrelií v těle pacienta. Situace je zatím nejasná a na vysvětlení fenoménů spojených se syndromem po proběhlé lymeské borrelióze si ještě musíme počkat.

V případě, že na svém těle objevíš přisáté klíště, je dobré sledovat, zda se Ti v průběhu příštích 4 týdnů na kůži nevytvoří typická červená skvrna. Pokud ano, „šupky dupky“ k lékaři! Lékaře navštiv i pokud na sobě budeš pozorovat některé další z výše popsaných příznaků.

Diagnostika lymeské borreliózy může činit potíže. Pacienti na přítomnost borrelií v těle reagují individuálně a mohou trpět rozmanitými, nespecifickými příznaky. Proto má onemocnění přezdívku „velký imitátor“. Obzvláště obtížná je diagnostika, pokud si pacient není vědom, že měl klíště, či na svém těle nenajde typický příznak – červenou skvrnu v místě přisátí klíštěte.

Proto je důležitá prevence onemocnění. Avšak navzdory velkému úsilí vědců stále není dostupná vakcína pro použití v humánní medicíně. Najít vhodnou kandidátní látku není jednoduché. Ideálně by vakcína měla poskytovat ochranu proti širokému spektru kmenů borrelií coby původců borreliózy. Zatímco v Evropě dominují kmeny Borrelia afzelii a Borrelia garinii, v Severní Americe je to Borrelia burgdorferi sensu stricto. Mezi jednotlivými kmeny však existuje velká genetická různorodost a borrelie navíc během svého životního cyklu mění povrchové molekuly, což hledání vhodné vakcíny, která by „zaútočila na slabé místo“ společné co nejširšímu spektru borrelií, komplikuje.

---

Tularémie

Tularémie je celosvětově rozšířenou ohniskovou nákazou, jejíž původcem je nepohyblivá bakterie Francisella tularensis. K tomuto patogenu, který vyvolává tularémii, jsou citliví hlavně králíci, zajíci a hlodavci, kteří hrají významnou roli v jejím šíření. Obecně jde o poměrně závažné onemocnění, které může mít i smrtelný průběh. Zároveň jde o další infekci přenášenou klíšťaty.

K přenosu bakterie může dojít také při sání blechy, komára, ováda a bodavých much. Bakteriální původce se snadno šíří vzduchem a proniká do organismu i jinak než skrze sání infikovaného krevsajícího členovce na hostiteli. Průnik do organismu hostitele je možný např. spojivkami, oděrkami na kůži, vdechnutím patogenního původce (při manipulaci s infikovaným senem a slámou), konzumací ovoce a zeleniny uskladněných v místech, kam mají přístup infikovaní hlodavci. Dále je možno se nakazit požitím kontaminovaných nápojů (kontaminovanou vodou ze studánky). Patogen se snadno přenese při manipulaci s infikovaným zvířetem.

Riziko nákazy zvyšuje fakt, že příznaky nemoci nemusejí být u infikovaného zvířete patrné. Tularémie drží primát v tom, že málokterou zoonózu lze získat z tak rozmanitých zdrojů. Typickými nemocnými jsou myslivci, veterináři, zahradníci a zemědělci.

Příznaky nemoci jsou různorodé, různě silné a mohou se vyskytovat v různých kombinacích. Nemocní trpí bolestmi hlavy, zimnicí, horečkou, zvětšením lymfatických uzlin. V místě poškozené kůže mohou vznikat vředy. Patogen šířící se krví může způsobovat záněty spojivek, jater, sleziny, dýchacích cest včetně plic. Plicní forma bývá závažná. Nemocným jsou podávána antibiotika, ale důležitou podmínkou úspěšné léčby je její včasné zahájení!

Francisella tularensis je s ohledem na absenci vakcíny pro použití v humánní medicíně, vysoké infekčnosti, schopnosti dlouhodobě přežívat ve vnějším prostředí a poměrně snadné kultivaci považována za potenciální biologickou hrozbu. Je uvedena v kategorii „A“ potenciálních biologických zbraní. Do této kategorie jsou řazeny ty nejnebezpečnější biologické zbraně. Své místo v kategorii „A“ Francisella sdílí např. spolu s původcem pravých neštovic (virové onemocnění), moru (bakterie Yersinia pestis) či bakterií Clostridium botulinum, která produkuje smrtelně nebezpečný jed botulotoxin. Potenciální útok by byl zřejmě veden šířením infikovaných kapiček aerosolu v prostředí. Zajímavostí je, že tularémie může být způsobena vpravením pouhých 10 bakteriálních buněk do těla. Další „perličkou“ je, že dle knihy Kennetha Alibeka „Biohazard“ (New York, Random House, 1999) byl bakteriální původce tularémie využit jako biologická zbraň při bitvě o Stalingrad (1942–1943) sovětskou armádou proti německým vojákům. Pravděpodobně šlo ale o přirozené propuknutí infekce. Dodejme, že i když aktuálně žádná vakcína není schválená pro vakcinaci lidí a problém účinné a bezpečné vakcíny stále čeká na vyřešení, intenzivně se na vývoji vakcíny pracuje a proběhly již některé klinické studie na dobrovolnících se slibnými výsledky.

---

Q horečka

Q horečka je kosmopolitně rozšířená bakteriální nákaza, původcem je intracelulární bakterie Coxiella burnetii. Přítomnost této bakterie byla prokázána u mnoha divokých i domestikovaných živočichů. Lidé, pokud se Q horečkou nakazí, jsou zpravidla infikováni od domácích přežvýkavců (krávy, kozy, ovce), kteří jsou významnými rezervoárovými zvířaty ve vztahu k této bakterii. Typickými pacienty jsou lidé, kteří bývají v kontaktu se zvířaty (ošetřovatelé, veterináři, řezníci, pracovníci v mlékárnách). Nákazy se ale nemusí obávat lidé žijící na Novém Zélandu, kde přítomnost původce této nemoci nebyla zatím prokázána. Onemocnění zvířat probíhá často bez příznaků, tj. asymptomaticky, nicméně patogen může způsobit problémy s reprodukcí u postižených zvířat (potraty, předčasné porody).

Lidé se obvykle nakazí vdechnutím kontaminovaného aerosolu nebo prachu při práci se zvířaty. Původce Q horečky se může šířit díky vzdušným proudům i na poměrně dlouhé vzdálenosti – více než 1 km, dále kontaktem s infikovaným zvířetem a manipulací s infikovanými tkáněmi či konzumací nepasterovaného mléka a mléčných produktů. U infikovaných lidí bývá v asi polovině případů také asymptomatický průběh. Dojde-li k rozvoji příznaků, pak v první (akutní) fázi nastupuje horečka, pocení, nevolnost, žloutenka či atypický zápal plic. Jak vidíš, jde opět o příznaky, které jsou typické i pro jiné choroby, a diagnostika nemoci tak opět může být „pěkný oříšek“. V druhé (chronické) fázi trpí únavou, zánětlivými stavy nebo problémy s otěhotněním. Naštěstí se v ČR s touto nemocí setkáváme zřídka, bývají hlášeny jednotky případů ročně.

Coxiella burnetii je bakterie s extrémní odolností vůči kyselinám (až do pH 4,5), teplotě (vydrží 30 minut při 62 °C), tlaku (až 300 000 kPa) a UV záření. Odolá i reaktivním kyslíkovým molekulám, které si organismus vytváří na obranu před patogeny. V důsledku toho tento mikroorganismus dobře přežívá v buňkách. Všechny výše uvedené vlastnosti včetně toho, že jde o extrémně virulentní prokaryotický organismus, z něj dělají potenciální biologickou zbraň. Původce Q horečky je řazen do kategorie „B“ biologických zbraní, která zahrnuje méně nebezpečné patogeny oproti těm v kategorii „A“.

---

Anaplasmóza

Původcem anaplasmózy je bakterie Anaplasma phagocytophilum. Ve starší literatuře se s ní můžete setkat pod názvy Ehrlichia phagocytophila či Rickettsia phagocytophila. Klíště obecné je opět hlavním přenašečem tohoto patogenu na evropském území, na přenosu se může podílet i piják lužní.

Jedná se o bakterii s celosvětovým rozšířením a širokým spektrem hostitelů, způsobující horečnaté onemocnění – anaplasmózu – u lidí i zvířat. Pozoruhodné je, že tento prokaryotický organismus napadá bílé krvinky – buňky, které by nás měly před patogeny chránit. Bakterie si však vyvinula řadu mechanismů, jak v bílých krvinkách přežívat – např. brání hostitelskému organismu v tvorbě reaktivních kyslíkových molekul, které by jinak patogen zlikvidovaly.

Infekce anaplasmou tak kromě jiného způsobuje pokles imunity jak u lidí, tak u zvířat. Z veterinárního hlediska představuje anaplasmóza podstatný problém, neboť infikovaná zvířata (ovce, krávy, …) trpí snížením plodnosti, dochází k potratům a poklesu produkce mléka. U lidí evropské kmeny bakterií způsobují onemocnění zpravidla s mírným průběhem, u infikovaných se příznaky ani nemusejí projevit. Nicméně bakteriální kmeny v Americe vyvolávají onemocnění se závažnějším průběhem a cca 0,5 % nákaz je v Americe smrtelných. Závažnější průběhy jsou hlášeny i z Asie. V České republice jsou ročně hlášeny jednotky případů, ale je možné, že situace je podhodnocená a skutečných případů anaplasmózy je více. Léčba spočívá v podávání antibiotik.

---

Neoehrlichióza

Bakterie Neoehrlichia mikurensis, původce neoehrlichiózy, byla objevena relativně nedávno – v roce 1999 v Holandsku. Nyní o ní víme, že jde o široce rozšířený patogen, v ČR je jeho významným vektorem opět klíště obecné. Prvotní studie uvádějí cca 5% promořenost klíšťat v České republice, od larev po dospělce. Hlavními rezervoárovými zvířaty jsou hlodavci.

Patogen napadá cévní výstelku a může způsobit i cévní příhodu, která obvykle nebývá s infekcí spojována. Dále způsobuje horečky a bolesti svalů. Nákaza může mít asymptomatický průběh, někteří pacienti vykazují pouze mírné příznaky a závažný průběh byl pozorován zejména u pacientů s poruchami imunity. Jsou známy i případy pacientů z ČR. Diagnostika je možná s využitím metody PCR, ostatní metody zatím nejsou dostupné.

Otestuj si svoje znalosti o zoonózách.