2. Klíště obecné jako významný krevsající členovec
Co jsou „tvrdá“ a „měkká“ klíšťata? Jak a kde žije nejhojnější druh klíštěte v České republice? Jak vypadá? Má v České republice „konkurenci“? Existují pijáci, kteří nikdy nebyli v hospodě 😊? A kde najdu rady ohledně určování klíšťat?
Klíště obecné a jemu podobní
Klíště obecné patří do velké skupiny různých druhů klíšťat. Jsou to obligátně parazitičtí živočichové obývající tropy a oblasti mírného pásu po celé zeměkouli.
Celkově známe asi 900 druhů klíšťat, která náležejí převážně do čeledí Argasidae (klíšťáci; cca 200 druhů) a Ixodidae (klíšťatovití; cca 400 druhů) a Nuttallielidae (1 druh). Čeledi se od sebe odlišují mnoha znaky.
„Ačkoliv přesné údaje nemáme k dispozici, celosvětové ekonomické ztráty způsobené infekčními chorobami přenášenými klíšťaty, masivním „zaklíštěním“ hostitelů, náklady na očkování, biocidy a léčbu jsou odhadovány na miliardy dolarů ročně.“
Klíště obecné náleží do čeledi klíšťatovitých, nebo-li do skupiny tzv. „tvrdých“ klíšťat (angl. hard ticks). To proto, že na hřbetní části těla mají štítek (lat. scutum), který propůjčuje jejich tělu určitou tuhost. U klíšťatovitých vyčnívá přední část těla s ústním ústrojím, mají jedno nymfální stádium a sají hodiny až dny. V České republice žije kromě klíštěte obecného i další zástupce této čeledi – piják lužní (Dermacentor reticulatus). Z dalších euroasijských druhů uveďme jako zástupce klíště ježčí (Ixodes hexagonus) či klíště sibiřské (Ixodes persulcatus).
Naproti tomu tělo klíšťáků je měkčí a spíše kožovité, proto jsou označováni jako tzv. „měkká“ klíšťata (angl. soft ticks). Nemají hřbetní štítek a přední část s ústním ústrojím nevyčnívá. Klíšťáci mají 3–4 nymfální stádia a na hostiteli sají řádově minuty.
Charakteristika klíštěte obecného a jeho vývoje
Klíště obecné, nejhojnější druh klíštěte u nás, v průběhu života prochází 3 vývojovými stádii. Ze stovek vajíček, které kladou samice po oplození, se líhnou světlé, mléčně zabarvené larvy se 3 páry nohou. Další vývojová stádia, počínaje nymfami, mají 4 páry nohou. Nymfy se po nasátí přeměňují na dospělce, samce a samice. Celý vývojový cyklus trvá 3 roky, někdy 2 až 6 let v závislosti na teplotě, relativní vlhkosti vzduchu a dostupnosti hostitelů. Klíšťata převážně obývají nadmořské výšky do 700 m. n. m., ale vlivem globálního oteplování se rozšiřují do oblastí, kde se dříve nevyskytovala. Je možné se s nimi setkat i v nadmořských výškách nad 1 000 m. n. m.
Klíšťata jsou aktivní zhruba od března do listopadu při teplotách nad 3–5 °C a relativní vlhkosti vzduchu od 45 do 85 %. Metamorfóza (proměna v další stádium) a líhnutí vajíček nastává při teplotách nad 10 °C. Za horkých suchých dnů jejich aktivita klesá, neboť klíšťata jsou náchylná k vyschnutí, a tehdy spíše vyhledávají úkryt v půdě. Naopak příjemné vlhčí a teplejší jarní a podzimní dny jejich aktivitě svědčí.
Klíště obecné obývá parky a lesoparky, listnaté a smíšené lesy, pastviny a křoviny, vlhčí louky a místa s bylinnou vegetací. Naopak se s nimi nesetkáváme v lesnických a zemědělských monokulturách (např. smrkové lesy, lány obilovin), na skalách a v kamenitém terénu bez podrostu či na zpevněných cestách. Intenzivně osluněná stanoviště jim také nesvědčí.
„Úmyslně „lovit“ klíšťata v přírodě není bezpečné a rozhodně to nedělej! Raději se podívej na video, jak se to dělá.“
„Vlajkování“ jako způsob, jak „ulovit“ klíšťata, např. pro účely výzkumu. Další ukázková videa lze dohledat zadáním pojmu „tick flagging“ do on-line vyhledávače.
S klíšťaty se nesetkáváme jen ve volné přírodě, lze na ně narazit i v blízkosti lidských sídel. Na udržování populace klíšťat v tomto prostředí se podílejí nejen zvířata chovaná člověkem. Např. hlodavci, ježci, veverky a ptáci, na nichž se klíšťata také krmí, jsou zde často k vidění. Početnost těchto zvířat ve městech a obcích může být až násobně vyšší než v přírodních biotopech, např. lesích, a mohou se stát významnými činiteli v udržování populace klíšťat v blízkosti lidí. A pokud jsou tato klíšťata infikována patogenními mikroorganismy, může se takový ježek, který chodí za tmy ujídat na dvorek krmivo Tvojí kočce, stát pohyblivou zásobárnou klíšťat, i v nich žijících patogenů, pro celé své okolí.
Tip: Předpověď aktivity klíšťat
Než vyrazíš na výlet a do přírody, můžeš se podívat na předpověď aktivity klíšťat na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu. Nezapomeň přibalit do batůžku repelent a po skončení výletu důkladně prohlédnout svoje tělo.
Tělo klíštěte
Tělo klíšťat se skládá ze dvou částí. V přední části těla nacházíme hlavičku (capitulum). Ale pozor, hlavička není hlava, nemá reálný mozek! Hlavička nese ústní ústrojí. Ústní ústrojí je tvořeno hypostomem („chobotek“), který slouží k sání a nese množství zoubků k uchycení, chelicerami k narušení pokožky a palpami, které slouží jako senzorický orgán. Sliny vylučované klíštětem do rány v kůži obsahují různé chemikálie napomáhající klíštěti při sání. Jde o látky protizánětlivé, bránící srážení krve či rozšiřující cévy hostitele.
Zbytek těla tvoří tzv. idiosoma nesoucí končetiny. Tělo je kryto sklerotizovaným štítkem, který částečně kryje kožovité tělo. Výjimkou jsou samci, u kterých štítek kryje celé tělo. K vyhledání hostitele slouží klíšťatům Hallerův orgán na 1. páru končetin, pomocí kterého jsou klíšťata schopna vnímat blížícího se hostitele. Po úplném nasátí klíšťata opouštějí hostitele a hledají místo pro přeměnu do dalšího stádia.
Vnitřní orgány těla klíštěte jsou omývány hemolymfou a zahrnují trávicí trubici, slinné žlázy, rozmnožovací orgány a nervovou soustavu. Oblast středního střeva vytváří četné vychlípeniny (divertikly), které se při sání plní krví a slouží jako zásobárna potravy. Vylučování zajišťují malpighické žlázy a dýchání zajišťují vzdušnice (tracheje).
Zjisti více: Detail těla klíštěte
Prohlédni si detailní stavbu těla klíštěte obecného na stránkách unikátního atlasu klíšťat.
Další druhy klíšťat v České republice
Pijáka lužního (Dermacentor reticulatus) poznáš podle ornamentovaného štítku na těle (viz obrázek výše). Je větší než klíště obecné. Tento druh je přizpůsobený bažinatému prostředí a dříve obýval zejména oblast dolního toku Moravy a Dyje. Lze se s ním setkat v mnoha evropských zemích, včetně Holandska, Belgie, Polska. Aktuálně je označovaný za přenašeče na vzestupu. Náš šikovný student Jakub jich před časem několik odchytil i v brněnském příměstském parku Pisárky. Člověka napadá spíše vzácně. Nejvýznamnějším přenášeným patogenem je prvok Babesia canis, způsobující závažné onemocnění psů. Nicméně většina popsaných případů babesiózy u psů je importována ze zahraničí. Pro importované nemoci je typické, že k nákaze došlo v zahraničí, ale nemoc se projeví až po návratu domů.
Mít takového přenašeče, jakým je piják lužní, je snem všech patogenů ! Piják se vyznačuje vysokou reprodukční schopností a má vysokou odolnost vůči nepříznivým podmínkám. Přežije až 100 dní pod vodou, až 4 roky bez potravy a v laboratorních podmínkách přežije -10 °C po dobu 150 dní. Je také aktivní i v zimním období, kdy je klíště obecné neaktivní.
Klíšť lužní (Haemaphysalis concinna) je dalším druhem klíšťat, který obývá mírný pás Eurasie. Tento druh obývá v ČR zejména jižní Moravu. V mnoha rysech se podobá klíštěti obecnému. Abychom ho odlišili od klíštěte obecného, budeme potřebovat mikroskop a atlas klíšťat. Podobně jako klíště obecné, i klíšť lužní přenáší patogeny způsobující závažná onemocnění, např. tularémii a klíšťovou encefalitidu.
Tip: Atlas klíšťat
Jednotlivé druhy klíšťat, se kterými se můžeš setkat, můžeš rozlišit s využitým on-line atlasu klíšťat.