5. Mateřský instinkt
Jaká je podstata jednoho z nejzákladnějších instinktů? Ukážeme si, jak se tenhle instinkt formuje a jak se na jeho základě mění nejen lidské chování.
Tento instinkt patří v živočišné říši k nejsilnějším vůbec. Vyskytuje se nejen u obratlovců od ryb po savce, ale i u bezobratlých.
To ale není zdaleka všechno. Rodičovské chování můžeme kromě zvířat najít i v rostlinné říši, a to u stromů, kde byla prokázána komunikace mezi mateřským stromem a jeho semenáčky pomocí mykorzií hub. Každý strom komunikuje navíc s jinými druhy hub a když mateřská rostlina zjistí, že její semenáček chřadne z nedostatku např. vápníku, přes kořenový systém a podhoubí hub vápník dopraví ke svému malému semenáčkovi. Můžeme tedy zjednodušeně říci, že matka–strom se stará o své potomky.
Zjisti více: Jak komunikují rostliny?
Pokud tě zajímá, jak komunikují rostliny, více zjistíš na tomto odkazu.
Rodičovský svazek
Mateřský instinkt je součástí širšího rodičovského chování, které začíná již námluvami rodičů. Svazky rodičů mohou být krátkodobé či dlouhodobé. Rozeznáváme monogamické svazky, které jsou přítomny u asi 90 % ptáků a bezobratlých, zatímco u savců je monogamie vzácná a známe ji například u některých psovitých šelem, hlodavců, kopytníků nebo u primátů – např. u gibonů a drápkatých opic. Opakem monogamického svazku je polygamie či harémové uspořádaní, kdy jeden samec má k rozmnožování k dispozici více samic. Existuje i polyandrie, kdy jedna samice má vícero samců, kteří sedí na vejcích a vodí mláďata. Toto uspořádání známe u tinam, některých chřástalů a ostnáků.
K upevňování rodičovského svazku slouží vedle kopulace a ritualizovaného chování též starost o potomstvo. Vyskytuje se krmení samice samcem i mimo dobu rozmnožování a rovněž i hlasité projevy obou pohlaví. Dalším projevem soudržnosti je vzájemná starost o srst či peří. To souvisí s tím, že pár se důvěrně tělesně zná, synchronizuje své zdravící projevy a dochází i k synchronizaci následující péče o potomstvo. Takto synchronizovaní rodiče jsou tedy lépe připravení k samotné péči a výchově potomka.
U člověka můžeme toto ritualizované chování najít také, a to v podobě oblékání mužů a žen. Cíleným výběrem vhodného šacení lidé zdůrazňuji své přednosti a kvality (například upnuté tričko na zdůraznění svalstva nebo upnuté džíny na zvýraznění pozadí nebo vyzývavé šaty pro zdůraznění jiných předností). Rovněž existuje u lidí synchronizace prostřednictvím tance, kdy se ukazuje, jestli se daný muž a žena k sobě hodí podobně jako například u ptáků.
Biologická podstata
Mateřský instinkt a rodičovské chování ovlivňují jednak neurologické struktury a též hormony. Stavba hnízda je u ptáků či ryb hormonálně ovlivněná testosteronem, u samic často jen estrogenem v kombinaci progesteronem. U savců hraje roli též hormon prolaktin, který ovlivňuje nejen rodičovské chování, ale i produkci mléka u savců či sýrové hmoty ve voleti ptáků či slizu v kůži ryb.
K rodičovskému chování patří i zahříváni mláďat nebo přívodu kyslíku u ryb. U ptáků i savců dochází taktéž k rodičovskému předávání informací. U ptáků jsou to typické hlasové projevy, které jsou předávané z generace na generaci. U primátů hraje roli při předávaní informace například i kultura. Samice učí mláďata vyrábět nástroje vhodné ke zpracování potravy, k lovu termitů a také jim ukazují, kde najdou léčivé rostliny, k čemu se používají a rovněž, kdy a kde dozrávají určité plody.
Zajímavý příklad představují šimpanzi v zajetí, kteří se naučili znakovou lidskou řeč. Matky znalost znakové řeči předaly nejen svým potomkům, ale také nově příchozím šimpanzům, kteří znakovou řeč neznali. Toto chování bylo zaznamenáno i u kytovců. Tento instinkt přenášení informací a dovedností z generace na generaci a také na další členy druhu je možné interpretovat jako snahu chránit druh a také jako symbol soudržnosti. Mluvíme tady o jednom z krásně viditelných příkladů projevu inkluze ve zvířecí říši.
Konverzace s gorilou Coco
Složité sociální chování
U složitého sociálního chování se vyskytuje tzv. K-strategie, kterou už znáš z předchozí kapitoly. U těchto sociálních druhů se vyvinulo silné sociální cítění a ochrana bezbranných a zraněných a jinak hendikepovaných jedinců.
U delfínů je už od antiky známé, že mají ve zvyku zachraňování topících se jedinců či ochranu zraněných a starých jedinců vůči predátorům, jako jsou např. žraloci. Důvodem je zmíněná náročná péče o potomky a též uchování informací, které ten daný jedinec má a které jsou důležité pro přežití druhu. Protože je tahle péče a výchova nových jedinců nejenom energeticky náročná, je zapotřebí uchovat a starat se také o raněné nebo staré jedince, protože mohou pomoci novopečeným rodičům. Paralelou u lidí je to například péče o nemocné a péče o seniory, kteří mohou pomoci při výchově dítěte. U mnoha druhů ptáků a savců, včetně primátů, též tito jedinci pomáhají při výchově dalších potomků a tím zvyšují šanci na jejich přežití. Tyto šance se zvyšují až o 44 % oproti druhům, kde sourozenci nepomáhají. Je to patrné ve chvíli, kdy tyto druhy žijí v drsnějších podmínkách s omezenější nabídkou potravy. Rovněž mladí jedinci, kteří se starají o své sourozence, zvyšují šanci, že se budou moci postarat o svá mláďata, která úspěšně přežijí a zvýší tím šanci na předání genů do dalších generací. U mnoha sociálních živočichů se rodiče učí starat o mláďata nápodobou, pokud tato zkušenost chybí, tak se neumějí o svá mláďata dobře postarat. Je to nejzřetelněji vidět u primátů. Stejné principy fungují i u člověka.
Zamyšlení
Na základě všech těchto poznatků můžeme konstatovat, že příslušníci živočišné říše často vynakládají značné a energeticky náročné úsilí na ochranu a zachování svých druhů. Proč? Protože je to pro nás přirozené. Stejně jako pro člověka je to přirozené i pro mnoho dalších příslušníků živočišné říše. Je pro nás přirozené starat se o své druhy a pomáhat jim. Rodičovský instinkt je něco, co máme my i mnoho dalších druhů hluboce zakořeněné. Dalo by se dokonce říci, že v živočišné říši je to ještě zřetelnější, protože dělají hlavně to, co je pro ně přirozené. V mnoha ohledech, a jedním z nich je právě téma, kterému se věnujeme v tomto článku – začlenění – se můžeme od našich souputníků na tomto světě, příslušníků živočišné říše, učit. Podstata inkluze spočívá především v soudržnosti a vzájemné pomoci v rámci druhu i mezi druhy, kdy každý člen má své dané místo ve společnosti bez ohledu na svůj zdravotní stav.
