4. Lid za velkou vodou – hinduismus, tradice tisíců božstev

Jak popsat složité nábožensko-společenské systémy, které nelze připsat žádnému zakladateli? Obsahují nespočet různorodých božstev a hlásí se k nim v současné době více než jedna miliarda lidí. S odpovědí na tuto otázku si lámali hlavu jak mughalští vládci Indie, tak západní badatelé. Ti první je nazývali stejně jako samotné obyvatele Indie slovem „hindú“, které vycházelo z perského označení lidu „za velkou vodou“. Západní badatelé a evropští kolonialisté pak navázali na tento pojem při vytvoření dnes kontroverzního označení „hinduismus“. Ačkoliv název hinduismus neměl v historii Indie původně žádný konkrétní význam, dnes jsou pod něj řazeny nejrůznější rituály, božstva i kulturní zvyky po celé Indii.

---

Mýty a legendy světa tisíců božstev

Náboženské představy, které se řadí pod nejrůznější tradice hinduismu, se opírají o bohatý barevný svět indické mytologie, který obývá množství božstev, děsivých démonů, smrtelných hrdinů, asketů a dalších bytostí. Mýty, legendy a folklórní hrdinské příběhy obsahuje velká část indické literatury psaná ve starověkém jazyce sanskrtu (například indické védy či eposy Mahábhárata a Rámájana), ale také literatura v současných jazycích Indie a populární lidová tvorba předávaná ústně. Mýty světa velkých i menších božstev Indie se v komunitách proměňují a vytváří stále nové motivy příběhů. Zde si představíme několik nejvýznamnějších božstev, která k životu současných hinduistů neodmyslitelně patří. 

Brahma – stvořitel světa

Brahma, bůh se čtyřmi tvářemi symbolizující čtyři soubory véd, je často uváděn jako první z trojice velkých božstev. Bývá zobrazován jako muž s červenými tvářemi a vousy sedící v lotosovém sedu na lotosovém květu po boku s labutí, na které létá. V indické mytologii je mu připisováno stvoření světa a všech bytostí v něm, do dění ve světě ale již nezasahuje. Zřejmě i proto má dnes jen velmi málo oddaných, přestože je uváděn jako jeden z hlavních indických bohů. Chrámy zasvěcené Brahmovi jsou v Indii spíše vzácné a současnému náboženskému životu Indů dominují mnohem více božstva Višnu a Šiva se svými mnohými avatáry – pozemskými vtěleními.

Višnu – laskavý zachovatel světa

Jedno z nejvýznamnějších indických božstev je mírný, benevolentní Višnu, jenž zachovává stav světa. Jeho oddaní stoupenci – višnuisté – jej uctívají v jeho lidské podobě nebo jako černý kámen/ammonit, který má ztělesňovat jeho pravou formu. Kulty tohoto laskavého boha oslavují i mnohá z jeho vtělení, kterých má Višnu hned deset. Na zemi sestupuje v těchto podobách jako ryba, želva, kanec i kůň. Jedním z jeho nejznámějších avatárů je postava Kršny s píšťalou objevující se v eposu Mahábhárata a smrtelný princ Ráma, o kterém pojednává příběh Rámájany. Vyobrazený na spícím tisícihlavém hadu Šéšovi, který pluje vesmírem, s korunou na hlavě a ulitou, diskem, kyjem a lotosem v rukou zdobí Višnu zdi chrámů i plakátů v indických uličkách.

Šiva – tisícioký bůh

Druhý z dvojice mocný božstev – bůh Šiva – byl (nejen svými stoupenci šivaisty) v historii zahrnutý nejrůznějšími mnohdy protichůdnými funkcemi, jmény a mýty. Jako jedno z nejvýznamnějších božstev má v klasických příbězích dvojí tvář: na jedné straně je zlomyslným a ničícím, na straně druhé milostivým a laskavým vládcem tvorů, hromu a blesků, vladařem měsíce a hvězd, ochráncem dobytka před nemocemi, i cestovatelů před zblouděním. Hrůzostrašný Král zlých duchů i milostivý Pán jógy je nejčastěji uctíván v podobě kamene připomínajícího falus jakožto symbol síly a plodnosti. V lidské podobě, s modrým tělem, třemi páry paží, trojzubcem, lukem nebo bílým býkem Nandinem je Šiva uctíván v chrámech po celé Indii.

Ganéša – bůh se sloní hlavou

Šivův syn Ganéša je vyobrazovaný jako tlouštík s bílou sloní hlavou, mnoha pažemi, ve kterých drží sladké koláčky, sekeru či laso a s vychytralou krysou po boku, na které jezdí. Toto mírumilovné božstvo je uctívané před započetím každé činnosti, aby se dílo dařilo a mělo hladký průběh. Jeho narození se každoročně slaví během desetidenního festivalu Ganéša Čaturthí, při kterém jsou Ganéšovy malé i velké sochy vynášeny za hudby a všeobecného veselí do ulic, aby byly doneseny k břehům oceánu a vypuštěny do vody.

Další božstva

Další božstva, která mají nezastupitelné místo v mnoha indických domácnostech a chrámech, jsou například bohyně Lakšmí – manželka boha Višnua, kterého doprovází jako bohyně ženské krásy, štěstí a bohatství. Také opičímu králi Hanumánovi s tělem člověka, opičím obličejem a dlouhým ocasem vládnoucímu nadpozemskou silou jsou chystány mnohé obětiny, stejně jako bohyni Kálí, strašlivé vládkyni času vyobrazené s lidskými hlavami kolem krku a široce vyplazeným jazykem, kterou uctívají lidé převážně v oblasti Bengálska. Samotné verze indické mytologie se ale ve vyprávění příbuznosti božstev liší, a každá skupina oddaných tak uctívá své božstvo v trochu jiném kontextu.

---

Rituály jako páteř náboženského života

Mimo mytologické příběhy týkající se náboženských představ a jejich manifestací ve světě a v životech běžných lidí jsou páteří indických náboženských tradic i rituální praktiky. Jedním z rituálů, který je vykonávaný v domácím prostředí u malých oltářů i ve velkých bohatých chrámech, je tzv. púdžá – denní služba božstvům. Skrze púdžu lidé hledají kontakt s božstvy, prosí je o pomoc, nabízí jim dary a snaží se získat jejich přízeň. Púdžá se vykonává i několikrát denně. V chrámech byla za její provádění tradičně zodpovědná kasta bráhmanů. Součástí púdži je i omývání sochy, její oblékání, poskytnutí světla a jídla či zdobení květinami. Objektem púdži mohou být pak nejen božstva, ale i zvířata, země, voda, kameny či významné osobnosti.

---

Hrdinské eposy a posvátné texty

Indická literatura je velmi bohatá, obsahuje nespočetné množství filozofických textů, jógových příruček, zákoníků, textů o jazyku, astronomii a astrologii, o vykonávání rituálů, medicíně, i spoustu hrdinských příběhů a mýtů. V indické tradici nelze nezmínit védskou literaturu a nejznámější národní eposy staroindické literatury – příběhy Mahábháraty a Rámájany.

Védy

Védy jsou často popisovány jako posvátné texty hinduismu a řadí se k nejstarší náboženské literatuře na světě. Ve skutečnosti však netvoří jednotný svazek textů, ale soubory mnoha zaznamenaných kolekcí písní, veršů, hymnů, instrukcí k rituálům a magických zaříkání. Tyto texty byly původně předávány pouze ústní formou mezi kněžími (bráhmany), kteří se jejich části učili nazpaměť. Dnes tyto texty dělíme na čtyři základní kolekce (sanhity): Rgvéda, Jadžurvéda, Sámavéda a Atharvavéda. 

Mahábhárata

Mahábhárata pojednává o boji dvou královských rodů o vládu nad Indií. Je největším básnickým eposem světové literatury. Obsahuje nesčetné množství legend, ság, genealogií rodů, mýtů, filozofických pojednání a polo-historických faktů. Jedna z významných částí Mahábháraty je i filozofická báseň Bhagavadgíta. Ta představuje dlouhý rozhovor mezi hrdinským válečníkem Ardžunou a jeho vozatajem Kršnou, který je ztělesněním boha Višnua.

Rámájana

Rámájana neboli „Příběh života Rámova“ je jedním z nejznámějších příběhů po celé Indii, který čtenáře provází příběhem prince Rámy a jeho manželky Síty, která byla unesena králem démonů, Rávanou. Ráma je v příběhu ztotožňován s bohem Višnu jako jeden z jeho avatárů, zatímco princezna Síta je mnohými hinduisty považována za vtělení bohyně Lakšmí. Dnes je tento příběh oblíbený především v jeho lidových formách a mnohých televizních a divadelních adaptacích.

---

Váránasí: místo poutí i posledního odpočinku

Poutě k posvátným místům a svatyním jsou tradicí sahající až do védské doby a žádné jiné místo v Indii nezískalo takové významnosti jako město Váránasí (nazýváno také Benáres či Káší). Jakožto centrum náboženského a kulturního života představuje Váránasí soustředěný mikrokosmos Indie. Jeho ulice jsou neustále plné obchodníků, svatých mužů, jogínů cvičících na střechách domů a poutníků ze všech koutů země i turistů.

Poutníci, kteří přichází do Váránasí, navštěvují posvátná místa, provádí očistné rituály na březích Gangy nebo se například účastní pětidenního procesí, které zahrnuje obcházení města trasou vedoucí okolo 108 svatyní.

Voda řeky Gangy je považována za rituálně čistou i očišťující zároveň. I proto se v ní poutníci nejen omývají, ale také vodu pijí, používají ji k očistným rituálům a vhazují do řeky popel s ostatky zemřelých. Váránasí tak představuje místo, kam lidé odchází zemřít, ukládat fyzické ostatky zesnulých, provést rituální úkony za své zemřelé, vykonat poutě, očistné rituály a uctít božstva v některém z mnoha chrámů.

---

Vzestup hinduistického nacionalismu

V současné Indii se z celkové populace se k roku 2011 hlásilo k tradici hinduismu 79,8 % obyvatel, což je 1,2 miliardy lidí. Z dlouhodobé perspektivy však populace hinduistů v Indii klesá, a to zejména z důvodu zvětšující se populace hlásící se k islámu a Indům konvertujícím ke křesťanství nebo buddhismu. Od doby britského kolonialismu se také dostává do popředí tzv. hinduistický nacionalismus, který vyjadřuje netoleranci k jiným náboženským menšinám a pokouší se prosadit jednotnou identitu Indie pod hlavičkou hinduismu.