4. V lékárně
Zamýšleli jste se někdy, na základě čeho vám lékař vybral daná antibiotika? A proč vám v lékárně jednou radí dávat je na lačno a příště raději po jídle? V následující kapitole se pokusíme si jednotlivé části přiblížit.
Úvod tématu
3. Výběr antibiotika
5. Příklady dalších běžných infekcí
Předepsání antibiotik
Jak jsme se již zmínili v první kapitole, potom co lékař obdrží výsledek z laboratoře, případně na základě zkušenosti stanoví pravděpodobný patogen, předepíše Juniorovi antibiotika. Důležité je si stále pamatovat, že antibiotika působí pouze na bakterie. Pokud by měl Junior onemocnění způsobené viry, je zbytečné, aby po lékaři požadoval předepsání antibiotik, protože by na danou infekci nepomohla. Zároveň také není jedno, jaká antibiotika lékař předepíše. Ne každé antibiotikum působí totiž na všechny bakterie. Některé působí lépe na G+ bakterie, některé se vylučují močí a mohou tedy lépe působit v močových cestách, a některé naopak mají velice úzké spektrum mikroorganismů na které působí. Rozdíl v antibioticích je i v tom, zda pouze zastaví množení daných bakterií a o zbytek se postará imunitní systém jedince – tzv. bakteriostatická antibiotika, nebo bakterie přímo zabijí, pak se jedná o tzv. baktericidní antibiotika.
Výsledkem by tedy vždy měl být výběr antibiotika, na které je patogen citlivý, které se dostane do místa infekce a na které pacient není alergický. V případě potřeby si lékař pozve pacienta na kontrolu, na které podle jeho zdravotního stavu může provést ještě další kontrolní stěr.
Výdej antibiotik
Poslední zastávkou na naší cestě, než začne Junior antibiotika užívat, je jejich výdej v lékárně.
Přestože se může zdát, že se jedná jen o předání krabičky, role lékárníka je v tomto bodě nezastupitelná. Před samotným výdejem lékárník provádí kontrolu správné síly a dávkování antibiotik, ředění a přípravu antibiotických sirupů a kapek, hlídá různé interakce s ostatními léky a v neposlední řadě informuje, jak daná antibiotika správně užívat. Některé skupiny antibiotik mají výraznější omezení, která mají svůj důvod a je důležité je dodržovat. Pro zajímavost si některé z těchto bodů vysvětlíme.
Dávkování antibiotik
Co vás určitě první napadne ve spojitosti s užíváním antibiotik je jejich pravidelný režim dávkování. Ten ve většině případů bývá buď po 6, 8, 12 nebo 24 hodinách. Proč tomu tak je a je to opravdu důležité? Nepomůže překvapit bakterie, když antibiotika podáme v jinou dobu? Nepomůže! Dávkování je stanoveno na základě minimálních účinných koncentrací antibiotik a ty musí být dosaženy v místě infekce. Je důležité, aby daná hladina neklesla pod limitní hodnotu. Pravidelné podávání antibiotik tuto hladinu doplňuje oproti rychlosti, s jakou se tělo dané látky zbavuje. Tím je dosaženo stabilní hladiny a zároveň i účinnosti antibiotik. S tímto vším se také pojí určení správné dávky. Jiná dávka antibiotika je vhodná pro dvacetikilové dítě a jiná pro osmdesátikilového muže. Důležité je také antibiotika brát po celou dobu léčby. I když se pacientovi udělá lépe po několika dnech, patogen ještě nemusí být v těle zcela zlikvidován. Tím vzniká riziko, že přežívající jedinci by si mohli vyvinout rezistenci k danému antibiotiku, tuto informaci předat dál a příště by stejné antibiotikum už nemuselo zapůsobit.
Rezistence
Rezistence mikroorganismu k antibiotikům může být přirozená (tzv. primární – kdy patogen nemá cílovou strukturu, na kterou je antibiotikum namířeno a tím pádem nemůže účinkovat) a nebo získaná (sekundární – kdy přežívají jedinci jen s určitou vlastností či znakem, který je proti působení antibiotika ochrání; tento typ rezistence si mohou mikroorganismy vzájemně předávat). Spolu s rozvojem antibiotik se i patogeny přizpůsobují a díky řadě faktorů - např. špatné antibiotické politice, nadužívání antibiotik u hospodářských zvířat, nadužívání nebo nedobrání antibiotik pacientem apod.- se velmi rizikovými stávají především tzv. multirezistentní kmeny (bakterie odolné vůči působení více druhů antibiotik).
Užívání antibiotik
Proč se mají některá antibiotika užívat na lačno a jiná po jídle a co to vlastně znamená? Na lačno rozumíme stav víceméně prázdného žaludku, tedy stav, který nastává přibližně 2-3 hodiny po jídle a tabletky je možné podat nejpozději do půl hodiny před dalším jídlem. Nejčastěji tomu bývá z důvodu horší vstřebatelnosti účinné látky ovlivněné právě přítomností potravy v zažívacím traktu. Na lačno se podávají například penicilin V a azithromycin. S jídlem, nebo těsně po jídle se bere řada antibiotik naopak z důvodu zmírnění nežádoucích účinků dráždících trávicí trakt. Takto se užívají například tetracykliny, sulfonamidy, chinolony a aminopeniciliny.
Omezení u některých antibiotik
Nyní si představíme některá omezení, se kterými se můžeme setkat u některých antibiotik.
Omezení mléčných výrobků
Co se dalších omezení týká, můžeme se setkat například s omezením příjmu mléka a mléčných výrobků. Zde se nám jedná především o vysoký obsah vápenatých iontů v těchto potravinách. Ale nejde jen o vápník. Zejména při užívání tetracyklinových a chinolonových antibiotik si pacient musí dávat pozor i na další složky. Stejné omezení platí i pro ostatní dvou a troj mocné kovy, tedy např.: železo, hořčík, zinek, selen a další. Pokud by se totiž v zažívacím traktu tyto ionty setkaly se zmíněnými antibiotiky, dochází k tzv. chelaci, neboli vychytání těchto kovů a vytvoření nerozpustné sloučeniny s antibiotikem. Taková sloučenina se ale dále nevstřebává a nemůže tedy působit.
Omezení slunění
Dalším z opatření u již zmíněných dvou skupin antibiotik je také omezení slunění. Některá antibiotika totiž mohou mít tzv. fototoxicitu, může docházet k nežádoucím účinkům po kontaktu se slunečním zářením a to především ve formě nepříjemných červených vyrážek.
Omezení kyselého
Stejné omezení platí i u antibiotik ze skupiny sulfonamidů, které mají navíc omezení kyselého. Zde je to z důvodu horšího rozpouštění těchto antibiotik v kyselé moči, vedoucí k tvorbě krystalků, a ty mohou vést k bolestivým projevům při močení. Mezi kyselé látky kromě citrusů a kyselých okurek můžeme zařadit i celou řadu léků kyselé povahy, na které je potřeba si dát pozor.
Interakce antibiotik s jinými léky
Dalších omezení je potom celá řada v rámci skupiny interakcí. Antibiotika mohou snižovat účinnost některých léků, jako je například antikoncepce, nebo naopak zvyšovat účinnost, nebo i riziko nežádoucích účinků jiných léků, jako například skupiny léků snižujících hladinu cholesterolu, tzv. statinů. Většina těchto interakcí je spojena buď s ovlivněním přirozené mikroflóry, nebo ovlivněním enzymů v játrech, které zpracovávají metabolismus jiných léčiv. Tento metabolismus může být buď zrychlený nebo zpomalený.
Nežádoucí účinky antibiotik
Mezi nejběžnější nežádoucí účinky antibiotik řadíme především střevní potíže. Ty jsou způsobeny tím, že antibiotika ovlivňují nejen patogenní mikroorganismy, ale také přirozenou střevní mikroflóru. Z tohoto důvodu je doporučené k některým antibiotikům přidávat probiotika, které střevní mikroflóru doplní o vhodné kultury a tím jsou schopné tyto potíže alespoň zmírnit. Probiotika je nutné užívat alespoň s 3 hodinovým odstupem od antibiotik.
Spojovačka
V následující spojovačce si můžete vyzkoušet spojit některé pojmy z výše uvedeného textu.