3. Celková anestezie

Jak to vlastně funguje?

I když je tu anestezie více než 170 let, přesný popis mechanismu mnohých anestetik (léků, které vytváří anestezii) zůstává tajemstvím. S určitostí ale víme, že anestetika fungují tak, že přerušují přenos nervových signálů v těle, což vede ke ztrátě citlivosti a v některých případech i vědomí.

Existují dva hlavní typy anestetik: lokální a celková. Lokální anestetika se používají k znecitlivění určité oblasti těla, jako je zub nebo malá část kůže nebo celá oblast jednoho nervu. Fungují tak, že blokují přenos nervových signálů v oblasti, kde jsou aplikovány. Toho se obvykle dosahuje injekčním podáním anestetika přímo do tkáně, k nervovým strukturám nebo aplikací krému či gelu na povrch kůže. Blíže se téhle metodě budeme věnovat v další kapitole.

Celková anestetika se naopak používají k navození stavu bezvědomí při operacích nebo jiných lékařských zákrocích. Fungují tak, že mění aktivitu mozku, konkrétně aktivitu neurotransmiterů, které jsou zodpovědné za ovládání vědomí. Neurotransmitery jsou malé aktivní molekuly, které ovlivňují funkci nervových buněk – neuronů. Když se sníží aktivita neuronů v mozku, vede to ke ztrátě citlivosti a vědomí. Celková anestetika jsou plynná, ta lze podávat vdechováním, nebo tekutá, ta se podávají přímo do žíly pacienta. Také je lze navzájem kombinovat, a vytvářet tak “koktejly” přímo na míru pacientovi.

Součástí anestezie je nejen dosažení bezvědomí, ale i bezbolestnosti a nehybnosti. Proti bolesti bojujeme podáním silných léků – opioidů, o kterých jsme mluvili v první kapitole. Nehybnost zase zajistí speciální léky – blokátory nervosvalového přenosu. Jelikož vznikly na základě přírodní látky “kurare”, říká se jim i kurarimimetika. Ty způsobí dočasné odpojení svalů, které nereagují na nervové signály a nehýbou se. Nehybnost se vždy týká všech svalů těla, včetně dýchacích svalů, proto je u celkové anestezie důležité zajistit náhradu dýchání. Vždy je potřeba pečlivě plánovat jejich podání tak, aby na konci operace došlo k obnovení svalové síly a pacient po probuzení mohl opět dýchat sám. V některých případech lze dokonce podat léky, které jejich účinek zruší, a vrátí tak pacientovi svalovou sílu.

Co se děje během celkové anestezie?

Celkovou anestezii lze velmi dobře přirovnat k letu letadlem a práci anesteziologa k roli pilota. Začátek anestezie je spojený s tím, že je potřeba zkontrolovat, zda je vše v pořádku: všechny přístroje jsou funkční, pacient je připravený, všichni jsou na svých místech. Pak se může přistoupit k podání anestezie, což je jako když se rozjíždí letadlo po runwayi. V okamžiku, kdy se letadlo odlepí od země až do chvíle kdy dosáhne správné letové hladiny, musí být všichni cestující připoutaní a pilot se dokonale soustředí, aby celý manévr proběhl bezpečně a správně. V anestezii je to podobné – ve chvíli, kdy pacient ztratí vědomí, je potřeba zajistit jeho maximální bezpečí. Součástí toho je i zajištění dýchacích cest a napojení pacienta na dýchací přístroj (ventilátor). Stejně jako při letu letadlem se nejvíc nehod stane při vzletu a přistání, v anestezii jsou ty kritické okamžiky úvod a vyvedení z anestezie.

Pokud je let letadlem za dobrého počasí, neočekávají se turbulence. Když je pacient zdravý, připravený a operace není velká, také se neočekává vysoké riziko komplikací. Ty ale mohou nastat vždy, proto anesteziolog, stejně jako pilot, musí být neustále přítomný a pozorný. Během anestezie sleduje stav pacienta i průběh operace, předvídá potíže, dříve než se vyskytnou, a aktivně brání jejich dalšímu rozvoji.

Po dokončení operace je načase navést letadlo na přistání. V tuhle chvíli anesteziolog zkontroluje, zda je možné začít snižovat dávku anestetika tak, aby s probuzením pacienta došlo k obnově jeho životních funkcí. Zejména je potřeba zajistit, že bude pacient schopen sám dýchat a bude mít zpátky plnou svalovou sílu. Pacient po probuzení někdy může být ještě ospalý, dezorientovaný nebo mít výpadek paměti. Proto je dobré, aby ještě nějaký čas strávil na tzv. dospávacím pokoji.

Jak je to s dýcháním během celkové anestezie?

Zajištění dýchacích cest je důležitou součástí anestezie, protože zajišťuje, aby pacient mohl během zákroku pohodlně a bezpečně dýchat. Během anestezie může anesteziolog použít několik různých technik, v závislosti na pacientovi a operačním výkonu. Anesteziolog před zákrokem pečlivě posoudí stav dýchacích cest pacienta a zvolí vhodnou metodu, aby zajistil bezpečnou a účinnou anestezii.

Prvním způsobem zajištění dýchacích cest je obličejová maska. Tu ti na obličej přiloží anesteziolog, jednou rukou ji přidržuje ve správné pozici a druhou rukou stlačuje dýchací vak. Tak ti do plic žene kyslík, i když ty nedýcháš. Tuhle techniku lze použít pouze u krátkých, jednoduchých operací.

Další metodou zajištění dýchacích cest je použití laryngeální masky (LM), což je zařízení, které se umístí do úst pacienta a sedí na vstupu do hrtanu. LM vytvoří kolem hrtanu těsnění, takže vdechované a vydechované plyny se lehce dostanou, kam mají. Je to asi nejčastější způsob zajištění dýchacích cest, bezpečný a příjemný pro pacienta.

Poslední z běžných metod zajištění dýchacích cest je endotracheální intubace, při níž je ústy nebo nosem do průdušnice zavedena ohebná trubice. Tato trubice umožňuje anesteziologovi kontrolovat dýchání pacienta a podávat kyslík a anestetické plyny přímo do plic. Endotracheální intubace se obvykle používá při delších zákrocích nebo u pacientů s poruchou dýchacích funkcí.

Jaká celková anestetika známe?

Anestetika mohou mít různé podoby a způsoby podání. Podle toho je dělíme na inhalační a intravenózní. Inhalační anestetika jsou historicky starší, protože už první anestezie byla pacientovi podána vdechováním (inhalací). Později se vyvinula anestetika, která lze podat pacientovi do krevního oběhu, do žíly.

Inhalační anestetika

Anestetické plyny jsou druh léků, které se pacientům podávají k navození anestezie. Podávají se pacientovi pomocí anesteziologického přístroje, přes dýchací cesty. Častěji se používají na vedení a udržování anestezie během operace, dají se ale také použít u dětí k úvodu do anestezie – uspání.

Inhalační úvod do anestezie

Uspání inhalačním anestetikem probíhá tak, že anesteziolog dá děťátku na obličej masku, kterou proudí kyslík s vysokou koncentrací anestetického plynu. Anestetický plyn se pak vstřebává do krevního oběhu prostřednictvím plic a cirkuluje v celém těle, což vede k postupné ztrátě vědomí. Jak se pacient stále více a více uspává, může to ovlivnit jeho další životní funkce – dýchání, srdeční tep, krevní tlak – proto je potřeba neustále upravovat správnou dávku anestetika.

Velká nevýhoda v současnosti používaných inhalačních anestetik je ta, že jsou to skleníkové plyny. Jejich efekt na globální oteplování je vyšší než u oxidu uhličitého a v atmosféře přetrvávají velmi dlouho. Nejběžnější anestetické plyny používané v moderní medicíně jsou:

Oxid dusný: Oxid dusný je bezbarvý plyn bez zápachu, který zbavuje bolesti a taky vyvolává smích a dobrou náladu. Proto se mu říká i “rajský plyn”. Běžně se používá ve směsi s kyslíkem, jako mírné sedativum u zubaře nebo jako součást nosné směsi plynů při anestezii.

Desfluran, sevofluran a isofluran: Jedná se o inhalační anestetika, která se běžně používají při celkové anestezii během chirurgických zákroků. Působí tak, že snižují nervovou signalizaci v mozku, což vede ke ztrátě vědomí a pocitu bolesti. Nejčastěji používaný sevofluran lze použít i k inhalačnímu úvodu do anestezie, protože má příjemnou ovocnou vůni a rychlý nástup účinku. Dětského pacienta uspí pár hlubokých nádechů.

Intravenózní anestetika

Intravenózní anestezie je typ anestezie, při kterém se anestetika podávají přímo do krevního oběhu pacienta prostřednictvím injekční stříkačky nebo infuze. Tím, že se anestetika podávají přímo do krve, rychle se rozvádějí do celého těla, zejména do mozku. To umožňuje rychlý nástup anestezie a větší kontrolu nad úrovní sedace nebo anestezie.

Chlapeček usíná při celkové anestezii

Látek, které můžeme použít jako celková anestetika, je celá řada. Tou jednoznačně nejčastěji používanou je propofol. Propofol je nitrožilní lék s typickou bílou barvou, která mu zajistila mezi anesteziology přezdívku “mlíko”. Dovede navodit anestezii během pár vteřin. Může se stát, že při podání pacient bude cítit pálení v ruce, protože dráždí žilní stěnu. Také ale vede k příjemným snům a potlačuje zvracení. Jeho podání je vyhrazeno pouze anesteziologům, protože může způsobit dočasnou zástavu dechu.