5. Jezuitská kolej v Telči
Co tvoří jezuitský areál v Telči? Proč byl v Telči založen? Jak fungovala jezuitská kolej a jaké je využití v současnosti?
Město Telč není pouze renesanční perlou Moravy. Rozkvět města pokračoval i v 17. a 18. století, kdy začíná v Telči fungovat jezuitský řád. V období baroka se Telč stala významným regionálním centrem kulturního a duchovního života.
Působení jezuitů v Českém království
Jezuitský řád, přesnějším názvem Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu), je jedním z největších a nejvýznamnějších řeholních řádů římskokatolické církve. Mezi hlavní aktivity řádu patřila vzdělávací a vědecká činnost (založení základních, středních i vysokých škol).
Jezuité začali od roku 1556 působit nejdříve v Praze. Podporu katolické šlechty a měšťanstva si získávali pozvolna. Postupně byly zakládány jezuitské koleje např. v Litoměřicích, Plzni, Českém Krumlově, Jindřichově Hradci, Jihlavě nebo Znojmě.
Příchod jezuitů do Telče
Díky iniciativě a finanční podpoře ze strany ovdovělé Františky Slavatové z Chlumu a Košumberka, rozené z Meggau, si mohli jezuité dovolit postavit vlastní kolej a dům třetí probace (dnešní čp. 2) s vedlejším kostelem Jména Ježíš, seminář sv. Andělů (dnes čp. 74), budovu jezuitského gymnázia (čp. 3) a několik dalších staveb. Přítomnost Tovaryšstva Ježíšova je tedy v Telči zřejmá na první pohled, jelikož působení tohoto řádu ovlivnilo podstatnou část stavebního fondu města.
Františka Slavatová z Meggau
Anna Marie Františka hraběnka Slavatová, rozená z Meggau (1610-1676), patří se svým manželem Jáchymem Oldřichem ke druhé generaci pobělohorské šlechty. Otcem Jáchyma Oldřicha byl Vilém Slavata, který byl jako královský místodržící vyhozen z okna Pražského hradu za druhé pražské defenestrace v roce 1618.
Hraběnka Slavatová strávila významnou část svého života na císařském dvoře mezi tehdejšími společenskými špičkami. Zde si vybudovala řadu velmi blízkých osobních kontaktů a přátelství. Jednalo se o velmi empatickou ženu s bohatým vnitřním životem.
Pevné základy víry a lásky dostala již od svých rodičů. Sympatie a přátelství k osobám z řeholního prostředí se v průběhu jejího životního zrání rozvinuly v celé spektrum křesťanských ctností.
Manželova smrt v roce 1645 se stala pohnutkou k přehodnocování vlastního života a k úvahám o hodnotách vezdejšího světa. Složila slib vdovské čistoty, zabezpečila správu svých statků a právně zajistila dědictví pro své děti, aby se mohla věnovat Boží službě.
Její potřeba naplňovat lásku k Bohu, ale i k bližním se projevovala v její filantropické činnosti jak po stránce duchovní, tak i hmotné. Vyvrcholením její snahy bylo využití příležitosti, kdy nabídla jindřichohradeckým jezuitům zajištění zřízení probačního domu, pokud se rozhodnou svůj záměr uskutečnit v Telči.
Františka Slavatová a její manžel spolu měli celkem sedm dětí, ale z rodin jejich synů už se narodily pouze dcery. Posledním žijícím mužským potomkem Slavatů byl Jan Karel Jáchym Slavata, který však vstoupil do církevního řádu, a tak Slavatové přišli o posledního žijícího mužského potomka. Rod vymřel po meči.
Jezuitský areál
Seminář (konvikt) sv. Andělů (náměstí Jana Kypty, čp. 74)
Dům se stal základem jezuitského semináře. Byl primárně určen pro ubytování a výchovu dvanácti hudebně nadaných chlapců. Seminář fungoval taktéž jako komunikační spojnice mezi kolejí a dispenzářem na druhém břehu Ulického rybníka.
Budova prošla v letech 1994-2002 rozsáhlou rekonstrukcí a funguje jako vzdělávací zařízení Ministerstva financí ČR.
Jezuitský dispenzář (Hradecká ulice, čp. 6)
Jednalo se o hospodářský dvůr, který hraběnka Františka Slavatová odkoupila a darovala jezuitům pro jejich hospodářské účely. Objekt také jezuitům sloužil jako odpočinková stavba s rozsáhlou zahradou, která byla využívána také pro pěstování léčivých rostlin.
Nyní nese dům označení Lannerův (podle bývalých vlastníků v 19. stol.), v letech 2009-2012 prošel objekt rekonstrukcí a je sídlem Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Telči.
Jezuitské gymnázium (náměstí Zachariáše z Hradce, čp. 3)
Ke stavbě gymnázia došlo v roce 1702 a následujícího roku byla stavba dokončena. V jednotlivých školních letech školu navštěvovalo průměrně 90 studentů. Ke zrušení gymnázia došlo v roce 1774 a je spojeno se zrušením Tovaryšstva v roce 1773.
V současnosti je budova ve vlastnictví Českého vysokého učení technického a funguje jako výukové středisko.
Kostel Jména Ježíš (náměstí Zachariáše z Hradce)
Se stavbou kostela se započalo v 60. letech 17. století. Kostel se stal integrální součástí jezuitské koleje. Budova je ukázkou střízlivé raně barokní sakrální architektury.
Dnes je filiální kostelem („pobočným či vedlejším kostelem“ v rámci farnosti).
Jezuitská kolej (náměstí Zachariáše z Hradce, čp. 2)
Základní kámen koleje byl položen v roce 1651 a již roku 1655 byla stavba koleje i s probačním domem dokončena jako trojkřídlá dvoupatrová budova kolem nepravidelného dvora. Svou monumentálností se vymyká z typologie okolní zástavby, a to nejen objemem, ale i svým jednoduchým až strohým vzezřením.
Stavebně se jezuitská kolej vymyká proporcím tehdejší běžné měšťanské zástavby nejenom v rámci náměstí, ale i městského jádra jako takového. Jedná se o druhý největší komplex budov hned po vedlejším zámeckém areálu. Z vnějších původních fasád se nám dochoval pouze vstupní portál s vročením 1654.Dnešní stav
je výsledkem několika pozdějších více či méně rozsáhlých stavebních úprav. Ta nejrazantnější proběhla na počátku 20. století. Fasády upravoval Václav Hübschmann, který je i autorem sgrafita na bočním průčelí.
Dvorní fasády působí jednoduše až stroze, ale lze předpokládat, že otevřené arkády, které se dochovaly pouze v přízemí jednoho z dvorních křídel, byly původně mnohem rozsáhlejší.
Tip: 3D model jezuitské koleje
Prohlédni si 3D model jezuitské koleje. Uvidíš současný stav budovy a jedním kliknutím se vrátíš do pravděpodobné podoby v 18. stol.
Interiéry zůstaly zachovány v téměř nezměněné podobě. Přízemí a první patro je zaklenuto křížovými klenbami, místnosti ve vyšších patrech jsou sklenuty pruskými plackami a částečně jsou plochostropé. Štuková výzdoba byla od počátku jednoduchá a spíše strohá. Stavebně i funkčně zajímavým prvkem je neobvykle velkorysý vstupní prostor do krovů kostela, který býval obvyklejší u profánních staveb. Tato skutečnost souvisí pravděpodobně s meteorologickými měřeními, která zde jezuité prováděli.
Od roku 1657 zde byla otevřena i lékárna a později také tiskárna. Budova měla být užívána 17–19 členy řádu, ve skutečnosti byl tento počet o něco vyšší. Jelikož v prvních letech ještě nestál vedlejší kostel Jména Ježíš, bylo jezuitům povoleno používat protější kostel sv. Jakuba, při kterém byla pro tento účel vybudována nová sakristie.
Zrušení jezuitského řádu
V roce 1773 papež Kliment XIV. rozpustil jezuitský řád. V době zrušení řádu za vlády císařovny Marie Terezie v Telči působilo 27 jezuitů, z toho byla víc jak polovina učitelů na šestiletém jezuitském gymnáziu.
Po roce 1775 sloužila jezuitská kolej jako vojenská kasárna. Jezuitská komunita byla během následujících měsíců rozpuštěna, ale minimálně 10 jezuitů zůstalo ve městě či jeho nejbližším okolí.
Po obnovení Tovaryšstva Ježíšova v roce 1814 se již do Telče jezuité nevrátili.
Život v jezuitské koleji
U každého člena řádu probíhala formace. Dělila se na tři období zkoušky, tzv. probace. Jezuitská kolej v Telči sloužila jako dům ke konání třetí probace. Představuje dobu strávenou částečně v ústraní, kde se příslušný jezuita snažil propojit všechny dosud nabyté zkušenosti ohledně řádu a prohluboval svůj řeholní život a vztah k Tovaryšstvu. Více času se věnoval osobní modlitbě. Třetí probace se vztahovala pouze na část členů jezuitského řádu, konkrétně na kněze.
Telčští jezuité se podíleli na misijní činnosti. Během misií se soustředili na obracení na katolickou víru, vyučování náboženství a zajišťování bohoslužebných úkonů. V českých zemích byla misie spojena s rekatolizací obyvatelstva.
Lokality, kam byli telčští jezuité vysíláni, tvořily dvě skupiny. V prvním případě šlo o místa v bezprostřední blízkosti Telče (Batelov, Mrákotín, Studená, Želetava). Druhým okruhem byly vzdálenější lokality (Slezsko, střední a severní Čechy, Krušnohoří).
Tip: Výstava o jezuitech
Zaujal tě život jezuitů v Telči? Podívej se na virtuální prohlídku výstavy Telč a jezuité, řád a jeho mecenáši, která probíhala v prostorách bývalé jezuitské koleje v letních měsících roku 2020.
Současnost v jezuitské koleji
Pro potřeby školství se objekt opět začal využívat na konci 19. století. Postupem let zde fungovala např. měšťanská škola, městské muzeum, mateřská škola nebo střední odborná škola.
Důležitým milníkem byl rok 2004, kdy město Telč darovalo budovu Masarykově univerzitě. Vzniká Univerzitní centrum Telč, jehož posláním je vytvářet zázemí pro vzdělávací aktivity Masarykovy univerzity i poskytovat nabídku prostor ostatním komerčním a nekomerčním subjektům.
Tip: Prohlídka budovy
Zajímá tě, jak vypadají dnešní prostory jezuitské koleje? Stačí kliknout a ocitneš se ve 3D prohlídce Univerzitního centra v Telči.
Budova prošla v letech 2009-2011 celkovou rekonstrukcí. Jednalo se o investici finančně podpořenou z tzv. „Norských fondů“.
Hmotným výstupem projektu je zrekonstruovaná budova v památkové zóně UNESCO, vybudovaná v parametrech moderní vzdělávací infrastruktury s ubytovací kapacitou a zázemím (kavárna, knihovna, stravování), která čeká na tvoji návštěvu.
„Jsi na konci cesty za poznáním památek UNESCO. Pokračuj ale ve vzdělávání, neprobádaných cest je mnoho.“
Jezuitská kolej
Vyzkoušej si doplnit klíčová slova do textu o jezuitech v Telči. (Tip pro vyplňování: každé jednotlivé slovo má svoje políčko)