1. SARS-Cov-2 – o viru jako takovém
Pro lepší pochopení tématu začneme úplně od začátku. Víš, co je to virus? A čím je specifický ten SARS-Cov-2? Jak virus SARS-Cov-2 vypadá? Kde se vzal? A jaké má účinky na lidský organismus? To všechno, a ještě něco navíc, si řekneme v této kapitole.
Co je to virus
Viry jsou malé infekční částice s jednoduchým složením. Přísně vzato totiž o virech nelze hovořit jako o organismech, protože se nedokáží množit bez hostitelské buňky. Viry se proto množí v živých buňkách živočichů, rostlin a bakterií. Všechny viry obsahují pouze jeden typ nukleové kyseliny – DNA, nebo RNA, která nese genetickou informaci unikátní pro každý virus. Nukleová kyselina je chráněna proteinovým obalem nazývaným kapsida. Virové částice jsou tak malé, že je musíme pozorovat elektronovým mikroskopem, a pouze ty největší z nich lze vidět mikroskopem světelným.
Zjisti více: Viry a epidemie
V následujícím videu si můžeš nejen zopakovat obecné informace o virech, ale také se dozvědět něco víc o tom, jak může hostitelská buňka na virus reagovat, jak se viry dostanou do lidského těla nebo o jejich mutaci. Dále také, co je to epidemie a pandemie a jaká léčba se u virových onemocnění (ne)uplatňuje.
Virus SARS-Cov-2
SARS-Cov-2 je virus patřící do skupiny koronavirů, konkrétně rodu betacoronavirus. Jako koronaviry souhrnně označujeme celkem 4 rody. Lidských koronavirů (neboli těch, které způsobují onemocnění lidem) jsme doposud znali 6, z nichž nejnověji objevené byly viry SARS-Cov (2002) a MERS-Cov (2012). Virus SARS-Cov-2, který se vyskytl v roce 2019 ve Wuhanu v Číně, je tedy sedmým lidským koronavirem.
Virus SARS-Cov-2 se poprvé objevil ve městě Wuhan v Číně v prosinci 2019. V některých nemocnicích ve Wuhanu bylo zaznamenáno vícero případů nevysvětlitelných zápalů plic a tyto případy spojovalo jedno místo – trh s mořskými plody ve Wuhanu. Později bylo potvrzeno, že se jedná o akutní respirační infekci způsobenou novým koronavirem. Nemoc se rychle rozšířila do dalších oblastí Číny a dalších 66 zemí a celkem 6 kontinentů.
„Není Ti jasné, jestli je SARS-Cov-2 a covid-19 jedno a totéž? Pozor, není! SARS-Cov-2 je označení pro virus, zatímco jako covid-19 nazýváme nemoc, kterou způsobuje.
SARS-Cov-2 = virus.
Covid-19 = nemoc.
Teď už to nespleteš 😉!“
Jak SARS-Cov-2 vypadá?
SARS-Cov-2 řadíme do skupiny RNA virů, protože nukleová kyselina, kterou nese v kapsidě je RNA. Virová částice (tzv. virion) obsahuje 4 hlavní strukturální proteiny – nukleokapsidový protein (N), transmembránový protein (M), obálkový protein (z angl. envelope – E) a spike protein (S). Spike protein, o kterém jsi možná už slyšel, je klíčový při vstupu koronaviru do buňky. Využívá k tomu receptor ACE2, na který se pomocí spike proteinu naváže.
Receptor ACE2
Ke vstupu do buňky využívá virus vazbu na receptor ACE2 – jedná se o angiotensin konvertující enzym 2. Tento receptor se nachází na plicních buňkách typu 1 a 2, epitelových buňkách tenkého a tlustého střeva nebo také buňkách, které jsou součástí tepen a žil. Po navázání na receptor ACE2 je virus dopraven do buňky, kde dochází k uvolnění virové RNA, na jejímž základě začne hostitelská buňka produkovat nové virové částice. Bylo zjištěno, že vazba spike proteinu na receptor ACE2 je 10krát pevnější u viru SARS-Cov-2 než u jeho předchůdce SARS-Cov. To může být dáno odlišností v aminokyselinových zbytcích obsažených ve spike proteinu daného viru.
Varianty viru SARS-Cov-2
Viry se neustále mění prostřednictvím mutací a někdy tyto mutace vedou k nové variantě viru. Některé varianty se objevují a zase mizí, zatímco jiné přetrvávají. Vědci sledují všechny varianty a klasifikují je podle jejich nebezpečnosti.
„Mutace = změna v genetickém kódu v průběhu času. Projeví se např. odlišnou stavbou spike proteinu, vyšší nakažlivostí viru nebo jinak.“
Nová varianta viru může vzniknout také tzv. rekombinantně – pokud jednu osobu ve stejnou dobu infikují dvě varianty viru SARS-Cov-2, jejich genomy se během procesu replikace spojí a vytvoří novou variantu, která se liší od obou rodičovských linií.
Od počátku pandemie bylo variant, které vzbudily největší obavy, celkem pět a jsou shrnuty v následující tabulce:
|
Název |
Název dle výskytu |
Poprvé detekovány |
|
Alfa |
Britská varianta |
Září 2020 |
|
Beta |
Jihoafrická varianta |
Září 2020 |
|
Gama |
Brazilská varianta |
Prosinec 2020 |
|
Delta |
Indická varianta |
Prosinec 2020 |
|
Omicron |
Jihoafrická varianta |
Listopad 2021 |
Onemocnění covid-19
SARS-Cov-2 se přenáší respiračními kapénkami a aerosoly – tedy např. kašláním nebo kýcháním. Virus vstupuje do plic přes dýchací trakt a napadá buňky alveolárního epitelu typu 2. Střední inkubační doba je 4–5 dnů před nástupem příznaků. Ačkoliv v některých případech je infekce asymptomatická (= bez příznaků), většina pacientů vykazuje příznaky mírného až středně těžkého respiračního onemocnění. Mezi tyto příznaky patří nejčastěji kašel, bolest v krku, horečka, bolest hlavy a bolest svalů, můžou se ale objevovat i další příznaky jako průjem, bolest na hrudi a dušnost. Některé studie uvádí, že zatímco příznaky jako bolest v krku nebo kašel se vyskytují nejčastěji u pacientů s mírným průběhem nemoci, bolest na hrudi nebo bolest svalů se častěji vyskytuje u pacientů s vážným průběhem onemocnění. Je to pravděpodobně proto, že v prvním případě zůstává nákaza viru limitována pouze na dýchací soustavu, zatímco v případě vážnějšího průběhu se virus rozšíří dále do těla a napadá i další soustavy. Uvádí se, že závažný průběh onemocnění obvykle začíná přibližně 1 týden po nástupu příznaků. Asymptomatičtí pacienti mají i přes absenci příznaků pozitivní test na virovou nukleovou kyselinu a je zajímavé, že byla pozorována stejná virová nálož a rychlost přenosu u asymptomatických i symptomatických pacientů.
Některé pojmy a poznatky z tohoto odstavce si můžeš zopakovat v následující křížovce:
Komorbidity a rizikové faktory pro těžký průběh covidu-19
Existují faktory, které zvyšují riziko vážného průběhu onemocnění covid-19. Za ty nejobecnější je považován zvyšující se věk, obezita a dle studií i mužské pohlaví. Toto riziko zvyšují i tzv. komorbidity – přidružená onemocnění. Za tři statisticky nejčastější komorbidity jsou považovány vysoký tlak, obezita a diabetes, riziko závažného průběhu nemoci však zvyšuje de facto jakékoliv méně, či více závažné chronické onemocnění, které Tě napadne – onkologická či kardiovaskulární onemocnění, chronická onemocnění ledvin či plic a jiné. Střední věk pacientů s covidem-19 je 47–56 let a za obecně rizikový je považován věk vyšší než 45 let.
A jak se covid-19 léčí?
Při mírném průběhu je to jednoduché a nasazuje se pouze symptomatická léčba – to je léčba ke zmírnění příznaků. Takže například léky na snížení horečky, léky proti kašli, od bolesti apod. V případě těžších průběhů je otázka léčby složitější, protože doposud nebyl lék specifický pro virus SARS-Cov-2 vynalezen. Lékaři proto používají antivirotika, která se v minulosti osvědčila proti jiným virovým onemocněním. Jsou to např. léky používané při léčbě HIV (Lopinavir, Ritonavir), chřipky a eboly (Favipiravir) nebo předchůdců současného koronaviru SARS a MERS (Remdesivir). Slibné účinky prokázala také látka používaná při léčbě malárie Hydroxychlorochin.
Jiným slibným přístupem je podání rekonvalescentní plazmy. Rekonvalescentní plazma je plazma získaná z krve lidí, kteří již infekci prodělali, díky čemuž obsahuje specifické protilátky proti viru SARS-Cov-2. Tato plazma je podávána pacientům s oslabenou imunitou nebo v raném stádiu nemoci a pomáhá jim se z covidu-19 rychleji uzdravit.