5. Peter Härtling

Jmenuji se Peter Härtling

Narodil jsem se 13. listopadu 1933 v německém městě Chemnitz. V roce 1942 odešla moje rodina do Olomouce, kde jsem prožil část svého dětství. Na konci druhé světové války naši rodinu postihla velká tragédie: můj otec zemřel v červnu 1945 v ruském zajetí a moje matka uprchla před Rudou armádou do rakouského Zwettlu. Zemřela v roce 1946 a já jsem pak žil u příbuzných v Nürtingenu nedaleko Stuttgartu. Vystudoval jsem tam gymnázium a pak jsem pracoval v redakcích různých novin a časopisů. Od roku 1967 jsem byl vedoucím lektorem v prestižním nakladatelství S. Fischer ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1965 jsem četl na setkání Skupiny 47 v Berlíně. Byl to pro mě velký zážitek.

Literární díla jsem začal psát v padesátých letech, známým autorem jsem se stal v polovině šedesátých let. Napsal jsem hned několik knih, ve kterých vzpomínám na život v Brně a Olomouci, na svého otce a na svoji českou babičku. Jsem známý jako autor životopisných knih o známých německých spisovatelích a psal jsem také literaturu pro děti a mládež.

Historická mapa Olomouce

Slož historickou mapu Olomouce 19. století.

---

Skutečnost ve vzpomínkách –⁠ pravda ve vyprávění: města mého dětství

Härtling vzpomíná na Olomouc a Brno, města svého dětství

Z Masarykova a Benešova Československa se stal protektorát Čechy a Morava. Olomouc, kam jsme se po delším pobytu v Brně (…) přestěhovali, mi po několika dnech připadala, jako by byla postavena jen pro mě. Město, ve kterém vznikly ulice, náměstí, parky, a dokonce i řeka tu byla jen kvůli mým hrám a pro mé potěšení. Olomouc je staré město: jsou tu dvě otevřená náměstí přecházející jedno do druhého (…), gotické morové sloupy a na velkém náměstí radnice se svým orlojem. Je to jiné než v Brně, které mi zase darovalo lidi, jaké jsem předtím neznal. České příbuzné mé tety Lotte, jejího muže Pepu a její tchýni, babičku–⁠die Babitschka.

/překlad Pavel Váňa/

Ve výkladech učitele Köglera zaujímali Slované místo mezi lidmi a podlidmi. Tento obraz lidí a světa, který jsem považoval za nezpochybnitelný, vyvraceli mí čeští příbuzní. (…) Jako Germán jsem se z toho dokázal vymluvit tak, že jsem je prohlásil za výjimky. Především strýce Pepu, který mě nutil poslouchat desky s hudbou Dvořáka, Smetany a Janáčka – „to byl Brňan!“ – a při procházkách mi vyprávěl o Brně, v němž vedle sebe v míru žili draci, bojovníci za svobodu, hudebníci, básníci a kořenářky. A nakonec také babička, která samozřejmě předčila všechny ostatní babičky. Toužil jsem po tom, aby mě vzala do náručí. Dychtivě jsem pak do sebe vtahoval vůni koření, povidel, zelí, česneku, másla a kdoví čeho ještě, tuto vůni, která mě hřála a chránila. (…) To ale strýci Pepovi nebránilo v tom, aby mi kladl na srdce jinou Babičku, oblíbenou knihu Čechů od Boženy Němcové. Ve městě mi ukazoval nejen draky v chodbě radnice, zbytečnou ohyzdnost, jak se domníval (…), ale také Špilberk, pevnost, kterou jsem směl pozorovat jen z dálky, protože tam podle strýce Pepy Gestapo v kasematech věznilo nepřátele státu.

---

Zahraj si pexeso s českými, slovenskými a německými názvy měst