2. Satelity všude kolem nás – kde létají a jak je najít
Málokdo ví, že nás v současné době obklopují ne stovky, ale tisíce různých druhů satelitů. Některé můžeme vidět přímo na obloze, některé můžeme pozorovat na webových stránkách a některé jsou zkrátka utajené. Jaké druhy satelitů tedy vlastně existují? Po jakých létají drahách a jak to vlastně v historii všechno začalo?
Úvod tématu
1. Princip dálkového průzkumu Země
3. Svět očima satelitů
Stručná historie
Za úplně první primitivní dálkový průzkum Země se dá v podstatě považovat už jednoduché pozorování krajiny z vyvýšených míst, jako například z kopce nebo ze stromu, ale za opravdu první dálkovou metodu průzkumu Země můžeme uvažovat sledování krajiny z létajícího dopravního prostředku. První takové fotografie pořídil z balónu francouzský fotograf a novinář Gaspard-Félix Tournachon, známější jako Nadar už roku 1858.
Nejprve se jako nosiče pro fotokamery používaly balóny, papíroví draci, vzducholodě, ale s rozvojem letectví se snímkování přeneslo do oblak. Nejprve však musíme zmínit „živé“ předchůdce, kteří také pořizovali záběry shora. Holubi byli vybaveni lehkou miniaturní kamerou na fotografování, kterou měli připevněnou na prsou tak, aby jim nebránila v letu.
Počátky letecké fotografie se začínají spolu s počátky letectví.
Otázka: Víš, kdy byl uskutečněn první let člověka prostředkem těžším než vzduch? (první let letadlem?)
V roce 1912 např. italský kapitán Carlo Piazza uskutečnil první bojový průzkumný let, kdy nasnímal pozice tureckých vojsk během italsko-tureckého konfliktu. Letecké fotografování dosahovalo největšího pokroku hlavně díky první a druhé světové válce. Poválečné období přineslo nejzásadnější změny v DPZ, když Sovětský svaz vyslal do vesmíru svoji první družici Sputnik 1 v roce 1957. Touto událostí se odstartovala kosmická éra lidstva. Landsat 1 (původně nazvaný ERTS - Earth Resources Technology Satellite), byla první družice určená k monitorování povrchu Země a její pevniny a byla vypuštěna roku 1972. Od té doby přibylo ve vesmírném prostoru množství dalších družic a my se na ně teď podíváme zblízka.
Rozdělení družic
Družice můžeme dělit podle toho, k jakému účelu slouží, po jaké dráze létají , jak jsou veliké anebo kdo je provozuje.
Podle účelu:
Satelitní komunikační systémy
Slouží hlavně k přenosu mobilního a televizního signálu, můžeš je chytat na telefonu nebo třeba při sledování oblíbených seriálů v televizi. Možná znáš systém Star Link miliardáře Elona Muska.
Navigační systémy
Sem patří nejznámější americký systém GPS, dále pak evropský Galileo, který má sídlo u nás v Praze nebo třeba ruský Glonnas, či čínský Beidou. Tyto družice ti umožňují určovat svojí polohu v terénu a navigovat se podle souřadnic. Každý chytrý mobil je dneska obsahuje a pokud hraješ třeba Geocaching, není třeba dál nic vysvětlovat.
Geodetické systémy
Tyhle systémy jsou v péči geodetických inženýrů, kteří díky nim mohou velmi přesně měřit tvar a rozměry Země a její pohyby.
Špionážní systémy
Pozor – přísně tajné, k těm se úplně moc nedostaneš, jedině, že by ses dal k špionážním nebo bezpečnostním službám, umožňují snímat obraz v hodně velkém detailu.
Družicové systémy pro pozorování Země
Sem bychom mohli zařadit všechny meteorologické systémy, radarové systémy nebo optické systémy.
„Tak tyhle družice pro pozorování Země tě asi budou zajímat nejvíc! Jsou zde totiž dostupné aktuální i historické satelitní snímky celé Zeměkoule i jejího životního prostředí. A navíc je jich, hned po komunikačních, nejvíc.“
Zjisti více: Aktuální počet satelitů
Pokud se chceš dozvědět, jaký je aktuální stav na obloze, mrkni na tenhle odkaz, třeba zjistíš, že nám tu lítá více než 7000 satelitů, na což dohlíží United Nations Office for Outer Space Affairs (UNOOSA), aby se nikde nesrazily a byly řádně evidovány.
Kosmické smetí
Dlužno ovšem říci, že spousta satelitů už je neaktivní a potuluje se na oběžné dráze ve formě kosmického smetí. Jak si s tím snaží vědci poradit, se můžeš dozvědět v následujícím videu nebo v tomto článku: Velký úklid.
Typy oběžných drah
Družice (satelity) obíhají po různých typech oběžných drah, mají typický úhel sklonu své dráhy vůči rovníku zvaný inklinace a také je můžeš nalézt v různých výškách. Obecně je můžeme rozdělit do tří nejčastěji používaných druhů:
- geostacionární - rovníkové (zhruba ve výšce 36 000 km), družice se pohybují stejnou rychlostí jako rotuje Země a tím se nám zdají, jakoby byly pořád na jednom místě nad povrchem
- šikmé - obíhající na šikmé oběžné dráze svírají s rovinou rovníku úhel 30 až 65 stupňů.
- subpolární - družice na této dráze se pohybují přibližně ve směru poledníků.
Zjisti více: Malý průvodce po oběžných drahách
Další informace včetně trochu podrobnějšího popisu i členění jednotlivých drah si můžeš nastudovat v tomto článku.
Milníky dálkového průzkumu Země
Na závěr si ještě vyzkoušej, jestli dokážeš správně časově srovnat jednotlivé milníky v historii dálkového průzkumu Země.