6. Kdy latina zemřela a zemřela vůbec? A zůstalo nám z latiny něco až dodnes?
Latinu označujeme jako mrtvý jazyk. Je ale opravdu zcela mrtvá? Mluvilo se někdy latinsky i na našem území? Nežije latina tak trochu i dnes? Odpovědi zjistíte v následující kapitole!
Kdy latina zemřela a zemřela vůbec?
Latina nikdy nezemřela! Používala se jako komunikační nástroj v „temných staletích“ raného středověku po zániku Římské říše – už sis přečetl(a), jak se z mluvené latiny postupem času vyvinuly románské jazyky a jak moc ovlivnila řadu dnes užívaných jazyků.
V 9. století latinu jako oficiální jazyk obrovské Franské říše propagoval Karel Veliký. V Uhrách (součástí Uher bylo i Slovensko) a Polsku byla úředním jazykem až do roku 1848 a dodnes je latina jedním z oficiálních jazyků Vatikánu. Během tisícileté středověké historie latina fungovala především jako jazyk církve (tzn. lidé ji slýchali každý den v kostele) a hlavně jako mezinárodní dorozumívací médium středověkých intelektuálů – stejně jako se dnes na univerzitách domluvíš především anglicky, ve středověku to šlo latinsky.
Kde se mluvilo ve středověku latinsky?
Latina se ve středověku používala na natolik rozsáhlém území, o jakém se Římanům ani nesnilo. Jako příklad toho, kam až se ve středověku dostala, může posloužit křesťanský náhrobek s latinskou datací (1342) na východním pobřeží Číny. Latina ve středověku fungovala jako skutečný globální jazyk.
Mluvilo se latinsky i v českých zemích?
Možná bys se divil(a), ale ano! Během středověku jsi musel(a) umět latinsky, aby ses mohl(a) pohádat na úřadech (rozuměj: se světskými či církevními autoritami), u psychologa (rozuměj: v kostele), nebo na trhu (rozuměj: na trhu).
Etnická rozmanitost středověkých měst znamenala, že se Češi museli každodenně dorozumívat s Němci, ale i s Poláky, Uhry, Francouzi a lidmi z různých regionů, kteří mluvili různě divnými jazyky a nářečími. Při oficiálních příležitostech nakonec nejjednodušší a nejjistější bylo domlouvat se latinsky – ať už na trhu, na soudu, nebo ve škole – stejně jako ty se dnes s kamarády třeba z Holandska nebo Indie taky domluvíš nejspíš anglicky.
Jak výborně uměli latinsky studenti na středověké pražské univerzitě, si můžeš přečíst v ukázce řeči, kterou při promoci jistého Martina Kunšova v roce 1400 proslovil Jan Hus - jak to bylo při takových obřadech zvykem, z kandidáta si dělá legraci, když rozebírá jeho tělesné proporce a vlastnosti.
Přečti si ukázku z Husovy promoční řeči.
Jan Hus, promoce Martina z Kunšova (Veniat cuculus “Ať přijde kukačka”):
Řekl bys: »Jsi hubený, a takoví lidé nemají dobrou dispozici.« A já říkám, že právě oni jsou nejlépe disponováni především k dvojímu, totiž k vědeckému poznání a ke ctnostem, a za třetí k tomu, aby každé dílo dovedli do konce. O tom prvním říká Cato:
„O funkcích rostlin Hubený autor ti poví svou básní“
– to je ono vědecké poznání. To druhé, totiž že je neprozřetelné být tlustý, ukazuje Horatius, když ve svém sedmém listu vypráví, jak hubený sysel vlezl škvírou do sýpky, nažral se tam obilí a nemohl vylézt. Proto zde básník říká:
„… s plným břichem se marně pokoušel vylézt“,
ale přítelkyně lasička mu poradila:
„Chceš-li odtamtud zmizet, pak musíš tou skulinou úzkou
vrátit se hubený tak, jak hubený dostal ses dovnitř.“
Ukazuje se tedy, že hubenost je prospěšná, jak vidíme u našeho kandidáta. Ovšem aby nevypadal
příliš hubeně, kabát si na prsou koudelí vycpe,
aby mu nespadla bota, tak šňůrku sedmkrát sváže;
když jsou mu holínky velké, vycpe je pořádně slámou.
Takže ježto je, jak jsem již řekl, hubený, opravdu se podobá kukačce.
Tip: Husova promoční řeč
Chceš si přečíst víc? Podívej se na české překlady Husových promočních řečí v Digitální knihovně FF MU.
Jak se ten “mrtvý” jazyk mohli ve středověku naučit?
Může se zdát, že s tím byl trochu problém, když už latina pro nikoho nebyla rodným jazykem. Ale nebyl! Latina se neustále vyvíjela v ústech svých uživatelů až do novověku, takže mrtvým jazykem rozhodně nebyla. Latinsky se zpívalo v kostele a mluvilo ve škole, takže latinu kolem sebe lidé slýchávali každodenně. Převzetí a udržování antické tradice také způsobilo, že středověké učební osnovy byly na univerzitách v celé Evropě víceméně jednotné. Na základních školách se učitelé pokoušeli latinu dětem všelijak „osladit“.
Jak osladit výuku?
Destičky s abecedou k výuce latiny byly zhotovovány z různých materiálů: ze dřeva, z olova, později také z perníku, a to proto, aby si látku, kterou se naučily, mohly děti za odměnu sníst. Doklady o perníkových abecedáriích máme sice až z 18. století – kdy například jeden německý učitel horoval, aby každá škola najmula vlastního pekaře – středověké rukopisy ale dosvědčují, že abecedária mají původ starší: například vyobrazení Marie v rukopise ze 14. století, jak vede Ježíška do školy, který si destičku s abecedou nese na ruce:
Doklad o sladké odměně za učení je tato dřevěná forma na perníkové abecedárium s držákem:
Lidé byli také zvyklejší než Češi dnes se pohybovat ve vícejazyčném prostředí a základy jazyka tak nějak „pochytit“ (dnes to zkoumá aplikovaná lingvistika pomocí metody „second-language acquisition“, ale zkus si to představit, jako když odjedeš na výměnný pobyt do Anglie a nějak ten jazyk časem „nasaješ“). Hlavně však veškerá univerzitní výuka probíhala v latině, takže kdo chtěl vystudovat a získat vyhlídky na lepší život, latinsky se prostě naučit musel. A počítalo se s tím, že první rok na univerzitě byl pěkná dřina – to ostatně platí i dnes.
Zůstalo nám z latiny něco až dodnes?
Zůstalo. A možná více, než se na první pohled zdá, protože latina je nedílnou součástí naší evropské historie a kultury. Víte, kde se setkáte s výrazy tibia, femur, cerebrum, mus musculus, passer domesticus, tilia cordata? První tři patří do anatomie a další do biologického názvosloví. Co ti hrozí, začne-li zubař mluvit o extrakci? Ano, správně, o vytržení zubu. Na latinské termíny narazíš i v mnoha dalších oborech, ať přírodovědných, nebo humanitních.
Latinské či z latiny vycházející výrazy však nejsou omezeny na oblast vědecké terminologie, ale jsou běžnou součástí slovní zásoby v češtině i jiných jazycích, třeba v angličtině. Masivní vliv latiny je v ní často zprostředkovaný francouzštinou. Slova jako apt, permit, origin, public, expression, progress mají všechna latinský základ. Latinského původu je i řada slov, která v češtině již zcela zdomácněla, např. škola (z lat. schola), košile (z lat. casula) a kostel (z lat. castellum).
V našem civilizačním okruhu dále žijí i některé ustálené výrazy a okřídlená rčení, jako např. in memoriam „na památku“, cui bono „v čí prospěch“, in dubio pro reo „v případě pochyb ve prospěch obžalovaného“, dum spiro, spero „dokud žiji, doufám“ a řada dalších. V neposlední řadě z latiny pocházejí některé běžně užívané zkratky jako CV (= curriculum vitae, dosl. „běh života“), P. S. (= post scriptum „po napsaném“), cf. (= confer „srov.“), A.D. (= anno Domini „léta Páně“).
Zkus přiřadit k latinské frázi její český význam
Jak vznikají rčení a přísloví?
Jestli tě někdy napadlo, proč používáme různá rčení a jak vznikla některá přísloví, poslyš, jak se z vlka stal ďábel a pak zase vlk. Rčení „My o vlku a vlk za dveřmi“ jsi určitě někdy slyšel(a) a zajímavé je, že jako řadu dalších tohle přirovnání používali i Římané: například ve hře Adelphoe římského dramatika Terentia z roku 160 př. n. l. si můžete přečíst tenhle dialog:
„Em tibi autem!“ (Hele!)
„Quidnamst?“ (Co je?)
„Lupus in fabula.“ (Vlk, o kterém se mluví.)
„Pater est?“ (To jako otec?)
„Ipsust.“ (Přesně on.)
Dialog mezi mladíkem jménem Ctesipho a otrokem Syrem je doprovozen zábavnými ilustracemi v rukopise z 12. století:
V národních jazycích se pak ale z vlka stal ďábel, protože Angličan ve stejné situaci zvolá: „Speak of the devil!“ (Mluvíš o ďáblu) a obává se, že se onen okamžitě zjeví, ať už za zadkem nebo u lokte. To dokládá i Němec, který hlubokým hlasem pronese: „Wenn man vom Teufel spricht, kommt er gegangen!“ (Když je řeč o čertu, ten se zjeví v cuku letu!). Můžeme být rádi, že čeština i slovenština mluví raději o vlku.
V podkapitole o tom, zda se v Čechách mluvilo někdy latinsky, najdeš ukázku toho, že na začátku 15. století Hus svým studentům na pražské univerzitě vykládal příběh, který středověcí studenti znali z četby římského klasika Horatia – my jej známe spíš z Medvídka Pú – o tom, jak sysel vlezl do sýpky, tam se nažral a nemohl vylézt ven. Při stejné příležitosti použil Hus i rčení, že „jedna vlaštovka jaro nedělá“, který převzal od Aristotela. A pak že Češi o antice nic nevěděli!
Latina je i nadále vnímána jako „vznešený“ jazyk, a proto se stále používá na diplomech a oceněních udělovaných univerzitami. Latina se společně se jmény z řecké a římské mytologie jeví jako atraktivní zdroj názvů pro výrobky, firmy, spolky, názvy publikací apod. (někdy ovšem v „pokřivené“ podobě). Namátkou jmenujme vody Bonaqua (z bona aqua „dobrá voda“) a Aquila „orel“, heslo vis naturae „síla přírody“ na minerálce Mattoni, salám a lepidlo Herkules, nazvané podle známého antického siláka. Z organizací a firem má latinský název např. Iuridicum Remedium (právní pomoc), Post bellum (dosl. po válce), Supellex (vybavení, nábytek), Domus aurea (zlatý dům, narážka na Neronův palác), Memoria (památka, paměť), Libri (knihy).
„Víš, že značka sportovního oblečení a obuvi ASICS je zkratka z latinského Anima sana in corpore sano, což znamená “Zdravá duše ve zdravém těle”?“
Víš, odkud se vzalo Lorem ipsum?
Lorem ipsum je ukázkový text, který se používá při navrhování webových stránek. Jsou to části slov a vět vybrané z 1. knihy spisu “O nejvyšším dobru a zlu” (De finibus bonorum et malorum), který napsal slavný řečník Cicero v prvním století př. n. l.
Lorem ipsum:
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipisici elit, sed eiusmod tempor incidunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquid ex ea commodi consequat.
Originál:
Nemo enim ipsam voluptatem, quia voluptas sit, aspernatur aut odit aut fugit, sed quia consequuntur magni dolores eos, qui ratione voluptatem sequi nesciunt, neque porro quisquam est, qui dolorem ipsum, quia dolor sit, amet, consectetur, adipisci velit, sed quia non numquam eius modi tempora incidunt, ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem. Ut enim ad minima veniam, quis nostrum exercitationem ullam corporis suscipit laboriosam, nisi ut aliquid ex ea commodi consequatur?
Mluví ještě dnes někdo latinsky?
Možná se budeš divit, ale mluví! Existují dokonce školy, kde se latinsky vyučuje. Jednou takovou je například Accademia Vivarium novum. Schází se tu studenti z celého světa, a aby si porozuměli, používají latinu ke komunikaci i ve volném čase. Latinsky také zpívají nebo hrají divadlo. To ale umíme, jak se můžeš níže přesvědčit, i u nás v Brně!
Do latiny se také překládají literární díla z různých jiných jazyků. Například si takto můžeš přečíst Alenku v říši divů, Malého prince, Harryho Pottera, Hobita nebo sbírku balad Kytice českého básníka Karla Jaromíra Erbena. A kdyby se ti zachtělo, v latině můžeš dokonce poslouchat vysílání zpravodajství.
Kvíz – Kytice
Poznáš, jakou báseň ze sbírky Kytice v latině natočili brněnští studenti?
Zjisti více: Empusa - Polednice
Přečti si latinský překlad i český originál zároveň v tzv. zrcadlovém vydání.
Zjisti více: Fasciculus florum
Přečti si článek v Magazínu M o vydání latinského překlad Kytice.
Jak mluví latinsky Harry, totiž Harrius Potter?
Zajímá Tě, jak vypadá vyprávění o Harrym Potterovi přeložené do latiny? Podívej se na ukázku z první kapitoly prvního dílu, který se latinsky nazývá Harrius Potter et Philosophi lapis (filozofa – mudrce zřejmě v názvu vidíš na první pohled, slovo lapis - kámen – možná znáš z označení lapidárium – část muzea, kde jsou vystaveny sochy nebo jiné památky z kamene).
V první části nahrávky si můžeš poslechnout načtený text ukázky. Rozhodně si ale nelze představovat, že by rodilý Říman z doby kolem přelomu letopočtu mluvil stejně jako muž na nahrávce. Výslovnost je vždy ovlivněna mateřským jazykem. Všimni si, že muž vůbec nevyslovuje -h-, ačkoliv ho Římané pravděpodobně vyslovovali, byť slabě. Také intonace a dělení vět na části není zcela jistě původní.
Jak zní latinské zprávy?
Na první poslech možná tak trochu jako angličtina. Pořad Nuntii Latini je totiž vysílán z Western Washington University v americkém Bellinghamu. Jelikož nemáme žádné rodilé mluvčí latiny a logicky ani žádnou nahrávku z doby, kdy ještě rodilí mluvčí žili, výslovnost si každý upravuje podle svého mateřského jazyka. Jen posuď sám/sama: https://nuntiilatini.com/.