6. Vývojová psychologie

Od početí až po kojence

Co je to oplození a embryo? Může matka s dítětem v bříšku komunikovat? Jak dlouho po porodu je miminko považováno za novorozence a vidí dítě hned po porodu barevně? Proč je důležité kojení? Co se pro dítě mění okolo jednoho roku života? 

Prenatální období

Jak jistě víš, než se narodí miminko, nosí ho maminka zhruba 9 kalendářních měsíců v bříšku. Během těhotenství se plod postupně vyvíjí a v psychologii toto období nazýváme prenatální.

Prenatální období je doba od početí do narození dítěte a trvá 38-42 týdnů. Začíná oplozením vajíčka (ženská pohlavní buňka) spermií (mužská pohlavní buňka). Celkem obsahuje 3 fáze vývoje plodu, o kterých si můžeš přečíst níže.

3 fáze vývoje plodu:

Myslíš si, že maminka může s dítětem během těhotenství komunikovat? Pokud je tvá odpověď ano, pak máš pravdu. Je dokázáno, že plod reaguje na hlas matky, masírování bříška, a to tak, že třeba začne kopat. Reagovat může i na hudbu. Hudbu, kterou maminka poslouchala v těhotenství, si dítě pamatuje a reaguje na ni pozitivně i po narození. Těhotenství může být ovlivněno také prožíváním matky. Příkladem může být to, že pokud je dítě nechtěné a matka prožívá věci negativně, pak existuje větší riziko, že o miminko může v těhotenství přijít. Naopak pozitivní prožívání působí příznivě na celé těhotenství.

Prenatální období končí porodem. Porod nastává obvykle mezi 38. a 42. týdnem těhotenství. Děťátko v té době zpravidla váží kolem 3,3 kg a měří asi 50 cm. Samozřejmě existují výjimky. Maminka může přenášet, což znamená, že je těhotenství delší nebo naopak může nastat situace, které říkáme předčasný porod. Pokud taková situace nastane, může být život miminka ohrožen. Dnes už je ale všechno pokročilejší a bezpečnější, než tomu bylo dříve a lékaři se dokáží dobře postarat jak o dítě, tak i o maminku.

Samotný porod má několik fází, kterým říkáme doby porodní. Jsou celkem 4. Nejprve se otevírají porodní cesty, pak jde na svět miminko, poté je potřeba porodit placentu, která vyživovala dítě a v poslední fázi se pozoruje, jak se miminko adaptuje na prostředí mimo dělohu.

Novorozenecké období

Po porodu nastává tzv. novorozenecké období, které trvá zhruba 1 měsíc (0-28 dní). Je to období, kdy se miminko hlavně adaptuje na nové prostředí. V tomto období probíhá také adaptace maminky a rodiny na novou životní roli. Říkáme tomu období šestinedělí.

V této fázi miminko opravdu hodně spí. Ze začátku může prospat i 16-17 hodin denně. Takové množství prospí v průběhu celého dne a čas spaní miminka se často neshoduje s časem spaní rodičů. Tak se velmi často stává, že rodiče zažívají spánkovou deprivaci. Spánkové úseky se postupem času zkracují, ale musíme mít na vědomí, že spánek v tomto období je pro miminko velmi důležitý, jelikož během něj se intenzivně dovyvíjí mozek.

Novorozenec rozlišuje zvuky, které zná z dělohy. To souvisí s tím, co jsme si řekli už v kapitole o prenatálním období. Miminko například upřednostňuje hlas matky a je přirozeně citlivé k lidské řeči. Dozrávání sluchu trvá až do dvou let věku dítěte.

Podobně jako sluch, ani zrak není dokonalý hned po narození. Hned po narození vidí miminko ostře jen na vzdálenost asi 20-35 cm. Pokud se zamyslíš, možná tě napadne, že tato vzdálenost odpovídá vzdálenosti, která odděluje dítě od tváře matky při krmení i přebalování. Zajímavé také je, že barevné vidění dozrává až okolo 4. měsíce. Ze začátku dítě vidí černobíle, což je způsobeno nezralostí očních buněk. Pokud tedy dítěti dáváte barevné hračky, vidí je do 4. měsíce v černobílém spektru. Dobře reaguje na kontrastní vzory, tudíž jsou dobré např. černobílé obrázky.

Dítě se rodí s určitými vrozenými způsoby chování. Patří mezi ně např. tendence vnímat okolí, reagování křikem či využívání sacích pohybů. Se sáním souvisí i obživa dítěte. Tou nejlepší možností je, že miminko dostává mateřské mléko. Kojení má velkou spoustu výhod. Z hlediska výživy mateřské mléko obsahuje všechno, co dítě zrovna potřebuje a samo se mění složení s tím, jak dítě dozrává a mimo jiné obsahuje protilátky proti nemocem. Kojení upevňuje vazbu mezi dítětem a matkou.

Kojenecké období

Období, které trvá od 1 měsíce do 1 roku života, se nazývá kojenecké. Během této doby dochází u dítěte, kojence, k rozvoji mnoha schopností, které mají napomoci k postupnému osamostatnění se. Začínají se taky projevovat individuální rozdíly – některé děti jsou více neklidné, jiné zase veselé apod.

Na rozdíl od novorozence, kojenec už spí méně. To je spojené s tím, že začíná vnímat, co se okolo něj děje, kdo na něj mluví a reaguje na to. Je tedy potřeba, aby dítě mělo kolem sebe dostatek podnětů, jelikož tento kontakt s okolím, je důležitým předpokladem pro rozvoj schopností a dovedností, které bude v budoucnu potřebovat. Určitě je ti jasné, že pro takto malé dítě je velmi významný pocit bezpečí a jistoty. To by měli obstarat hlavně rodiče. Tohle všechno pak přispívá k tomu, aby dítě získalo důvěru ke světu.​

Kojenec má vrozenou schopnost emočně reagovat a vyjadřovat svoje pocity. Postupem času dokáže vnímat i emoce druhých, což pro něj především slouží jako informace, zda je jeho chování v pořádku a přijatelné. Ve 2. měsíci začíná dítě reagovat úsměvem. Ve 3. a 4. měsíci začíná projevovat radost, ale také nespokojenost. Zhruba po 5. měsíci začíná prožívat i strach, zajímavé však je, že ho ještě nedokáže příliš rozeznat a je pro něj prostě spojen s nepříjemnými pocity. S emocemi kojence souvisí také tzv. strach z cizince a separační úzkost.

Pokud má někdo ve tvém okolí takto malé dítě, pak sis mohl všimnout, jak rychle se učí nové věci. V kojeneckém období se děťátko naučí ležet na bříšku, začne samo držet hlavičku, v půl roce začíná sedět. V 9 měsících už začíná lézt a v jednom roce už spousta dětí začíná s pomocí chodit. Zlepšuje se také v jemné motorice, např. chytá věci do rukou. Je to opravdu období plné změn a pokroků.

Děti se v tomto období učí hlavně nápodobou. To znamená, že napodobují aktivity, které vidí u dospělých. Za zmínku stojí také paměť. Zajímalo tě někdy, proč si nepamatuješ věci z dob, kdy jsi byl např. právě kojenec? To souvisí s něčím, čemu říkáme dětská amnézie. To, proč si z této doby nic nepamatujeme, souvisí s tím, že mozek v té době není dostatečně zralý, a tak si nedokáže uchovat vzpomínky.

Z hlediska komunikace dochází také k vývoji. Dítě nejprve jako komunikační prostředek využívá křik, poté si začíná broukat, poté nastává tzv. žvatlání a v jednom roce už se začínají objevovat první slova. Je opravdu fascinující, kolik se toho dítě zvládne na naučit za jeden rok.

---

Batolecí období

Rozmezí 1. a 3. roku života nazýváme jako batolecí období. Dochází během něj k výraznému rozvoji mnoha schopností, ale i osobnosti. Dítě – batole, se stává samostatnější, aktivnější, začíná si být dobře vědomé svých možností a existence.

Z hlediska emočního vývoje je pro tuto fázi typické tzv. období vzdoru. Nastává asi v 18. měsíci a vrcholí mezi 2. a 3. rokem života. V tomto období dochází k uvědomění si vlastního já, dítě začíná vnímat své potřeby a začíná se sebeprosazovat. Typicky používá fráze jako „já chci“, „já nechci“, „já sám“ apod. Často bývá spojené se vztekáním a pláčem a je pro rodiče typicky poměrně náročné. Často právě projevy vzteku vznikají jako protest proti rozhodnutí dospělého.

Je zajímavé, že v této době dítě začíná rozeznávat sebe sama. Pozná se např. na fotce nebo v zrcadle. Typicky také po naučení svého jména nastává doba, kdy označuje a přivlastňuje všechny věci. Pokud se jmenuje Petr, pak například říká „Petrovo auto“. Až okolo 3. roku začíná používat zájmeno já (tedy „moje auto“).

Děti v tomto věku už zpravidla umí chodit a zlepšuje se jim také jemná motorika – např. začínají kreslit. Kolem 3. roku života napodobí kruh a křížek. Dochází k velkému zlepšení řeči. Zvětšuje se slovní zásoba, mezi 2. a 3. rokem už dítě dokáže mluvit ve větách. Důležitá je také hra. Typické je napodobování – např. dítě krmí, myje či uspává panenku, zkrátka dělá činnosti, které samo prožívá nebo vidí ve svém okolí.

---

Předškolní věk

Období předškolního věku je zajímavé tím, že je vymezeno spíše sociálně než věkem. Začíná vstupem do mateřské školy a končí vstupem na školu základní. Věkově to odpovídá zhruba rozmezí 3-6 (7) let.

Děti v tomto období mají velkou představivost, která jim pomáhá s poznáváním světa. Také se snaží být samostatné – mají potřebu něco dokázat a tím potvrdit svoje kvality. Jistě si z mateřské školy pamatuješ ostatní děti, pravděpodobně jsi tam měl nějaké kamarády. To je další typická věc – děti v předškolním věku se díky mateřské škole kromě rodiny dostávají aktivně do kontaktu s vrstevníky, což je připravuje na život ve společnosti a učí je to spolupráci.

V předškolním věku už dokážou děti lépe kontrolovat své emoce. Ubývá negativních reakcí (např. vzteku a pláče). Dochází také k rozvoji vztahových emocí – projevují se city jako láska, sympatie nebo soucit. Za legrační takové děti považují opakování nesmyslných nebo nevhodných slov. Proto až se někdy přeřekneš před předškolákem, neříkej, aby to neopakoval, protože pravděpodobně udělají z legrace opak.

Jak jsme si už řekli, předškolní věk je období socializace. Dítě začíná chodit do mateřské školy, čímž se dostává do kontaktu s vrstevníky a může navazovat nová přátelství. Tento kontakt s ostatními dětmi je pro dítě nenahraditelný, jelikož se díky němu učí spoustu důležitých věcí jako je spolupráce, řešení konfliktů a dělání kompromisů. Dítě se ve školce také učí poslouchat jinou autoritu (paní učitelku nebo pana učitele).

Walter Mischel v 60. letech 20. století zkoumal, jak vyvinuté mají děti v tomto období sebeovládání. Tento experiment dnes známe pod názvem „Marshmallow test“ (česky „Žužu test“).

---

Školní věk

Školní věk, jak ti určitě napoví už název, začíná nástupem na základní školu. Tak se obvykle děje okolo 6. roku věku dítěte. Za konec považujeme ukončení prvního stupně (tedy věk 11-12 let) nebo dokončení základní školy (asi 15 let). V psychologii tohle období rozdělujeme na 3 dílčí období: mladší školní věk, střední školní věk a starší školní věk.

Důležitým mezníkem této fáze je samozřejmě nástup do školy. Dítě má ve svém životě novou sociální roli – stává se z něj školák. Tuto roli si každý z nás jistě spojuje i s událostmi, které se s tím pojí. Před přijetím do školy je potřeba se zúčastnit zápisu, kde je ověřeno, zda je dítě na základní školu připraveno. Možná si vzpomeneš na první den ve škole – ten bývá vždy slavnostní. Základní škola znamená oficiální vstup do společnosti – dítě musí potvrdit své schopnosti, musí pracovat a nově plnit školní povinnosti. Je to fáze píle a snaživosti. Také se dostává do vrstevnické skupiny, která má určitá pravidla.

V porovnání s předškolním věkem mají děti stabilnější emoce a jsou odolnější vůči zátěži, což je velmi důležité právě ve spojení se školní docházkou. Dokážou už lépe rozeznat, co prožívají a také, co prožívají druzí. Zajímavé je, že se v tomto období učí, že druzí dokážou emoce také předstírat a ty své zase dokážou lépe skrývat. Důležitý je také rozvoj empatie.

Než dítě nastoupí na základní školu, je potřeba ověřit tzv. školní zralost. Školní zralost jednoduše znamená připravenost dítěte (z fyzického i psychického hlediska) na požadovaný výkon ve škole. U nás děti nastupují do povinné školní docházky počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne 6. roku života. Před nástupem se musí zúčastnit zápisu, kde je zjišťováno, zda je dítě opravdu připraveno do školy nastoupit. Pokud by se ukázalo, že ještě připravené není, pak nastává tzv. odklad a dítě nastoupí do školy zpravidla až další rok.

---

Adolescence

Adolescence zahrnuje dekádu života od 10 do 20 let. Je to období, ve kterém dochází k mnoha změnám, a to jak fyzickým, tak psychickým. Jistě jsi už někdy slyšel někoho říct slovo dospívání. Dospívání je taková fáze, kdy už jedinec není dítě, ale není zatím ani dospělý. To je v podstatě období adolescence.

V adolescenci dochází k vývoji v mnoha oblastech života. Začněme třeba tím, jak se člověk mění po fyzické stránce. Tomu, co se děje, se říká pubertální změny. Chlapci i dívky v tomto období rychle rostou, přibírají na váze. U obou pohlaví se začínají objevovat sekundární pohlavní znaky.

Z hlediska emočního vývoje se můžeme na začátku adolescence setkat s větší náladovostí. Adolescenti mají často špatnou náladu, jsou protivní, sebekritičtí a často mají nízké sebevědomí. Tomu se hovorově říká, že „jsou v pubertě“. Ačkoliv je to náročné období (a to jak pro rodiče, tak i pro samotného adolescenta), je to normální a časem to vymizí. Postupně náladovost a negativita ubývají.

V tomto období se také objevují city související s erotickou sférou života. Dochází k navazování prvních partnerských vztahů, tedy, že spolu chlapci a dívky začínají chodit na rande apod. Z psychologického hlediska hraje v začátcích roli hlavně zvědavost a určitá potřeba ujistit se o vlastní přitažlivosti. Vztahy většinou nemají dlouhého trvání.

Mění se také vztah s rodiči. Pokud právě dospíváš a máš pocit, že si už s rodiči tolik nerozumíš, což třeba někdy vede ke konfliktům, pak ti mohu říct, že je to normální součást vývoje. Dospívání je prostě období, kdy dochází ve vztahu s rodiči k více konfliktům, než je běžné. Nezapomeň ale, že jsou to pořád tví rodiče a měl by ses k nim chovat s úctou a respektem.

---

Dospělost ​

Dospělost tvoří většinu našeho života. Počátek není jednoznačně vymezen, možná by se za něj dalo považovat právní dosažení zletilosti – 18 let. V období dospělosti dochází k mnoha životním událostem – začínáme bydlet sami, hledáme si práci, zodpovídáme sami za sebe a můžeme založit rodinu.

To, kdy se začínáme považovat za dospělé, je velmi individuální. Mezi ta tradiční kritéria dospělosti se řadí například věk, založení rodiny, vlastní domácnost, finanční nezávislost, stabilní zaměstnání a zodpovědnost za vlastní chování a rozhodování.

S dospělostí se pojí několik právních věcí, které si zde krátce zmíníme.

Dospělost a právo

---

Stáří

Stárnutí a stáří je vrchol osobnostního vývoje. S vysokým věkem přichází nadhled, moudrost a pocit naplnění, je to však také období, kdy ubývá energie, začíná chřadnout tělo a smiřujeme se smrtí. V tomto období se člověk musí neustále přizpůsobovat novým problémům a změnám jako je třeba zhoršování zdraví či paměti.

Stáří přináší mnoho nových a často náročných výzev. Patří mezi ně přizpůsobení se snižující fyzické síle, odchod do důchodu, smrt partnera a lidí v okolí apod.

Znáš jistě i některé mýty, které se se stářím pojí. Patří mezi ně třeba to, že jsou staří lidé vždy nemocní, že nedokážou držet tempo s mladými lidmi, že jsou staří lidé oškliví, protivní, osamělí nebo dokonce, že je stáří čas nicnedělání. Měj na paměti, že toto rozhodně neplatí pro každého a neměli bychom se řídit stereotypy. Staří je nevyhnutelnou fází lidského vývoje a lidé v tomto věku nám toho mohou spoustu předat, protože zažili za svůj život spoustu věcí a my bychom se k nim měli vždy chovat s úctou.

Zopakuj si základní informace o jednotlivých obdobích!