5. Přírodní látky v současné medicíně
Myslíte, že léčivé rostliny jsou už minulostí a že všechna léčiva vznikají jen v chemických laboratořích? Omyl. Léčivé rostliny, ale i další přírodniny jsou stálou inspirací vědců pro vývoj nových léčiv. Některé přírodní látky se používají v nezměněné podobě, jindy jsou z nich připravené polosyntetické deriváty a v celé řadě případů jsou modelem pro syntézu nových látek.
Přírodní látky se používají v současné medicíně v nezměněné formě, částečně pozměněné nebo jsou předlohou pro syntézu chemických látek.
Morfin – Morfin se používá zejména k tišení bolesti. Od morfinu se odvozuje celá řada dalších silných analgetik (látek tlumících bolest). Morfin je hlavním alkaloidem opia, zahuštěné šťávy, která vytéká po nařezání nezralých makovic. O léčebném použití opia je zmínka už v Ebersově papyru, tedy dávno před naším letopočtem.
Atropin – účinky atropinu jsou známé po dlouhou dobu, používal se např. pro vyšetření očního pozadí. Od atropinu se odvozují látky, které se používají u chronické obstrukci plic a bronchiálního astmatu. Atropin se používá jako premedikace před operací. Používá se jako antidotum při otravě některými léčivými přípravky jako jsou např. betablokátory (látky zpomalující srdeční frekvenci) nebo organofosfáty. Atropin obsahuje např. rulík zlomocný, který je celý jedovatý včetně atraktivních černých bobulí.
Galantamin – alkaloid, který se nachází v cibulkách sněženek, ale kromě nich ho umí syntetizovat také např. narcis. Některé farmaceutické firmy izolují galantamin právě z cibulí narcisu. Galantamin pomáhá při mírnění symptomů Alzheimerovy choroby. Toto vážné onemocnění patří mezi neurodegenerativní onemocnění, projevuje se poruchami poznávací schopnosti, krátkodobé paměti, úsudku. V postiženém mozku je nedostatečná tvorba a uvolňování acetylcholinu, což je důležitý přenašeč v mozku, neuromediátor. Léčbou se snažíme zabránit úbytku acetylcholinu, snažíme se inhibovat enzym, který je za rozklad acetylcholinu zodpovědný.
Kolchicin – jedno z nejdéle používaných léčiv v terapii. Jacob Psychrestus, osobní lékař císaře Lva Velikého (Byzantská říše, 457-474 n.l.), s ním úspěšně léčil dnu. Ve středověku se na něj poněkud pozapomnělo a byl považovaný hlavně za prudce jedovatý. K renesanci jeho použití došlo až v druhé polovině 18. století. Kolchicin se používá v léčbě akutního záchvatu dny, k léčbě středomořské horečky a je součástí doporučených postupů při léčbě zánětu osrdečníku, blány obalující srdce (perikarditidy).
Cytisin – obsazuje nikotinové receptory, což je důvod, proč je využíván při odvykacích kúrách u kuřáků. Od roku 1964 byl prodáván jako lék zmírňující abstinenční příznaky odvykajících kuřáků. Jedná se o alkaloid izolovaný ze štědřence odvislého a od jeho chemické struktury se také odvozuje další používané léčivo při odvykání od kouření – vareniklin.
Digoxin – se izoluje z listů náprstníku vlnatého. Využívá se hlavně u selhávajícího srdce nebo při srdečních arytmiích. Náprstník vlnatý u nás ve volné přírodě neroste, ale příbuzný druh náprstník červený najdeme i u nás. Obsahuje stejně jedovaté látky – kardioaktivní glykosidy.
Flavonoidy diosmin, hesperidin najdeme v přípravcích, které pomáhají při žilní nedostatečnosti, křečových žilách, pocitu těžkých nohou, bolestivosti nohou. Flavonoidy jsou přítomné v ovoci, zelenině a celé řadě léčivých rostlin a měly by být součástí výživy každého člověka. Diosmin a hesperidin se izolují z pomerančových slupek, správně oplodí.
Rostlinná říše je zdrojem látek s protinádorovou aktivitou. Některé látky se používají nepozměněné, ale celá řada z nich je polosynteticky upravená. V léčbě rakoviny prsu, plic se aplikují látky odvozené od taxanů – paclitaxel, docetaxel.
Syntéza taxanového skeletu je však natolik náročná, že se téměř nedá provést v chemické laboratoři, resp. taková syntéza by byla extrémně náročná finančně i časově. Taxany jsou získávány z tisu krátkolistého, Taxus brevifolia, Taxaceae. Obsah paclitaxelu v kůře tisu je velmi nízký, uvádí se obsah v rozmezí 0,001-0,05 %. Na jednu léčebnou kúru je potřeba 2,5-3 g paclitaxelu, což představuje asi 8 vzrostlých stromů tisu. Tento způsob získávání paclitaxelu je z dlouhodobého hlediska neúnosný, vedl by totiž ke zdecimování porostů pomalu rostoucích tisů. Výhodnější se tedy zdá semisyntetická příprava paclitaxelu, kdy jako zdroj taxanového skeletu slouží baccatin III nebo 10-deacetylbaccatin III. Tyto látky jsou obsaženy v mladém jehličí tisů, např. i v našem tisu červeném, jejich obsah je však mnohem vyšší, tedy až kolem 1 %. Ani tato cesta však není ideální, proto se hledají další cesty pro syntézu těchto látek, např. tkáňové kultury aj.
„Odpověď na mnohé otázky ti dá pečlivé pozorování přírody a procesů, které v ní probíhají.“