5. Jak se můžu rozvíjet už teď?

Ve společnosti kolují mýty o práci, které ti řeknou, kdo může být úspěšný. V této kapitole se zaměříš na mýtus o tom, že pro úspěch v práci jsou nutné vrozené vlastnosti – vysoké IQ nebo talent. Z toho by vyplývalo, že pokud talent nemáš (např. z tvé rodiny nikdo zásadně nevynikal) nebo víš, že se ti např. hůř přemýšlí o číslech, tak nemůžeš být úspěšný.

MÝTUS, nebo FAKT? Pro úspěch v práci je nutné mít vysoké IQ

Co znamená číslo s jednotkou IQ? A odkud získat kvalitní test? Testování i interpretaci má na starosti psycholog, který zabezpečí správný výběr testu, průběh testování a interpretaci výsledku. Testům na internetu se doporučujeme vyhnout, protože pravděpodobně nesplňují různé normy a požadavky kvalitního testování a výsledek je pouze matoucí.

Testy rozumových schopností, jaké vidíš na obrázku výše, zjišťují obecný “g” faktor inteligence, který je složen z několika širších kognitivních schopností a nejužších dílčích schopností. Některé testy měří i zmíněné dílčí funkce, například verbální schopnosti nebo schopnosti kvantitativní, paměť, všeobecný přehled a znalosti. Tyto testy se používají k různým účelům, jako je kariérní poradenství, zařazení do vzdělávacího programu či zjištění nadání. Psycholog v procesu posuzování vyhodnocuje způsobilost k “osvojování poznatků, schopnosti učení se na základě zkušenosti, schopnosti usuzování, řešení problémů, plánování, rozhodování”.

Když se rozhlédneš po třídě, jaký je tvůj odhad toho, kdo bude z tvých spolužáků nejvíc úspěšný? Budou to ti hodně chytří jedničkáři, nebo bude po letech úspěšnější někdo, kdo má jiné schopnosti? Může se zdát, že IQ je pro úspěch zcela zásadní, ale samotné nestačí. Neříkáme, že IQ je zcela zbytečné pro budoucí úspěchy. Pouze hledáme, jestli existuje něco, co nám přináší lepší predikci než jen samotné rozumové schopnosti. Psychologové přišli na to, že skutečně existují schopnosti, které předpovídají úspěchy víc než IQ.

IQ umí dobře předpovídat školní výkony, protože jde o dobře strukturované úkoly s jasnou odpovědí. V životě to ale častokrát takhle nefunguje, problémy jsou komplexní a cest, jak je vyřešit, je spousta. U jakých schopností obecně platí, že souvisejí s úspěchem v životě? Máš nějaký tip? Prozradíme, že zatím jsou nejlepšími kandidáty grit a sebekontrola. Budeme hledat důkazy pro tohle tvrzení a budeme hledat tvé vlastní zdroje. Dobrou zprávou totiž je, že schopnosti, o kterých mluvíme, je možné získat a dále rozvíjet.

Co víme o sebekontrole z výzkumů?

Pensylvánská studie zkoumala tisíc dětí pod dobu až 30 let, aby mohli pozorovat, co bude předpovídat jejich pracovní úspěchy. V této studii zakládali měření úspěchu na základě finančního ohodnocení, které mělo podle autorů značit i míru společenského ocenění, které se jim dostává. Výzkumníci zjistili, že ani IQ, ani bohatství rodiny neříkalo nic o tom, jestli budou děti v dospělosti úspěšné. Nejlepších výsledků dosahovali ti, kteří měli nejvyšší sebekázeň.

O Marshmallow testu už jsi jistě něco slyšel. Tento experiment navrhli v 60. letech Walter Mischel s kolegy. Během experimentu byly čtyřleté děti ponechány v místnosti s talířkem, na kterém byl marshmallow. Bylo jim řečeno, že jestli ho vydrží nesníst, než přijde vedoucí experimentu do místnosti, tak dostanou rovnou jeden další cukřík. Některé děti vydržely nesníst marshmallow pomocí různých strategií, jako broukání nebo zakrývání očí. Přišly tedy na způsob, jak oddálit potěšení. Výzkumníci přišli na to, že děti, které si počkaly, o 14 let později dosahovaly větších úspěchů v životě – vyšší stupeň vzdělání, vyšší pocit vlastní hodnoty, měly lepší schopnost zvládat stres a méně podléhaly zneužívání návykových látek. Odepřít si cukřík byl základ jejich schopností sebekontroly, která souvisela s dalšími úspěchy.

Je dobré si vzpomenout i na ty náročnější části úkolu. Naše mysl totiž podléhá tzv. plánovacímu optimismu, tedy dojmu, že věci se budou dařit a zaberou ti méně času, než je reálné. Podle autorů, kteří se fenomény myšlenkových zkreslení zabývají, při tomto efektu člověk nebere do úvahy celou zkušenost s podobnými úkoly a zaměřuje se pouze na optimistický scénář. Ten neobsahuje náročné nebo nepříjemné zkušenosti, kterými si také musíš projít. Přitom je dost pravděpodobné, že pokud je tvůj cíl uspět na přijímačkách, budeš při přípravě na přijímačky unaven/á, budou tě lákat videa na internetu, jindy ti napíšou kamarádi, dostaneš se do skluzu a jindy budeš mít neodbytně špatný pocit, že si ztratil/a motivaci. Určitě tyto situace znáš a jednou z prevencí je naplánovat kdy, kde a jak je zvládneš v podobě implementačního záměru, který ti pomůžeme připravit. Implementační záměr vytváří automatické asociace (např. když se vrátím z procházky, půjdu se hned učit). Poté je náročnější udělat změnu než jenom automaticky vykonat plán. Podle mentálního kontrastování, které se nejčastěji s tímto přístupem kombinuje, je třeba představovat si svůj cíl, a poté hned přemýšlet o překážkách. Podporuje to spontánní plánování a řešení problémů.

Můžeš se taky zamyslet nad tím, co ti v minulosti pomáhalo zvládnout podobné situace. Určitě najdeš nějaké strategie seberegulace, které využíváš a na kterých můžeš stavět. Jestli je to rozdělení práce do časových bloků, vypnutí telefonu, přihlášení do skupiny, která má podobné cíle, denní plánování nebo používání odměn, necháme na tobě. Pokud tě téma víc zajímá, doporučujeme knížku Houževnatost, která vyšla v češtině.

Jak se můžu rozvíjet už teď? V osmisměrce lze najít různé strategie sebekontroly.

Jak jsme zmínili na začátku, sebekontrola je jenom jedna ze schopností, kterou ti doporučujeme trénovat. Další je vytrvalost neboli grit. Jaký je v nich rozdíl? Sebekontrola značí schopnost vydržet minutu po minutě různé pohnutky, které by mohly přinést krátkodobé potěšení (a případné pozdější výčitky). Grit značí spíš tendenci vybírat si dlouhodobé a náročné cíle z hlediska měsíců či let a ty následovat. Grit může vypadat jako nadšení, zájem a výběr dlouhodobých cílů. Grit a sebekontrola spolu většinou souvisí, ale není tomu tak vždy. Někteří lidé mohou být sice nadšení do dlouhodobých cílů, ale pokud nemají rozvinuté každodenní zvládací strategie, tak se jim nemusí dařit jich dosahovat. Jiní lidé jsou zase velmi pečliví ve výběru každodenních činností, ale nemají jasné směřování.

Lidé, kteří jsou houževnatí, mají často krátkodobé cíle vázané na nějaký větší, abstraktnější a dlouhodobý cíl. Tito lidé buď přepínají mezi pár většími cíli pro různé oblasti života, nebo mají jenom jeden. Když se dílčí cíl nepodaří dosáhnout, dlouhodobý cíl je motivuje, aby našli jiný způsob, jak nahradit svůj neúspěch jiným, podobným cílem. Například, pokud máš cíl dostat se na vysokou školu, bude to obnášet mnoho menších cílů. Pokud tě nevezmou na vysněné studium, zřejmě to bude nepříjemné, ale jistě najdeš způsob, jak na vysoké škole studovat.