7. Další náboženské tradice v Indii
S jakými dalšími náboženskými tradicemi se můžeme v Indii setkat? Víte, kdo byl zakladatel džinismu, jak poznáte sikha a kdo jsou to pársové?
Vedle hinduismu, islámu a buddhismu existuje v Indii řada dalších náboženství, která jsou zastoupena relativně menším počtem vyznavačů – křesťanství, sikhismus, džinismus, zoroastrismus a také kmenová náboženství. Přestože jejich vyznavači tvoří nízké procento celkového počtu obyvatel, v některých regionech je kulturní vliv těchto skupin výrazný.
Indické křesťanství
V celé populaci Indie tvoří křesťané pouhá 2,3 %, což ovšem v indickém kontextu představuje přibližně 31,9 milionů lidí. Křesťané v Indii nejsou rozmístěni geograficky rovnoměrně, ale jejich výskyt souvisí s různými vlnami misií, a to již od nejstarších dob až po současnost.
Nejstarobylejší křesťanské komunity odvozují svůj původ od apoštola Tomáše, který měl podle tradice v Indii přistát v roce 52 n. l. Tyto křesťany najdeme především v jihoindickém státě Kérala, kde dnes představují 18 % obyvatel. Historické zmínky o přítomnosti křesťanů v různých oblastech Indie se vztahují již ke 3.–4. století n. l., kdy se zde usazovali křesťané původem ze Sýrie a Persie. Syrské křesťanství se za dobu mnoha staletí v Indii proměnilo ve svébytnou tradici, která prozrazuje blízké soužití s hinduismem.
Další významný křesťanský impuls přinesli na indickou půdu Portugalci na konci 15. století. Jejich střediskem se stala indická Góa, odkud se snažili prosadit svůj vliv také na křesťany syrské tradice. Dnes zde tvoří křesťané přibližně 26 % obyvatel. Vliv evropské kultury je zde patrný na první pohled také ve veřejném prostoru.
Protestantské křesťanské misie zanechaly své stopy především v oblastech s vysokým podílem kmenového obyvatelstva, jako jsou dnešní státy Méghálaj, Nágsko a Mizórám, které leží v nejvýchodnějším cípu Indie. Přijetí křesťanství zde v průběhu 19. století souviselo s pronikajícími vlivy kolonistů, ale také s vlivy hinduistické kultury. Křesťanství přicházelo v době velkých změn v ekonomice a společenském uspořádání kmenů a přinášelo možnosti, jak se s těmito otřesy vyrovnat. Dnes v těchto třech státech tvoří křesťané drtivou většinu obyvatel (74–87 %).
Podobnou funkci plní křesťanství také u další skupiny obyvatel, které s kmenovým obyvatelstvem pojí podobná pozice na okraji většinové hinduistické společnosti. Tzv. dalité, obyvatelé stojící v Indii na nejnižším společenském stupni, nacházejí v křesťanství, ale také v jiných nehinduistických náboženstvích jako je buddhismus, cestu k vlastní emancipaci. Tyto dalitské křesťany najdeme roztroušené v různých indických státech. Významný je jejich podíl např. v Oríse či Andhrapradéši.
„Pro vzrůstající hinduistický nacionalismus je křesťanství v Indii trnem v oku, neboť je pokládáno za ‚náboženství kolonistů‘. V některých státech platí zákony, které náboženskou konverzi ztěžují.“
Sikhismus
Sikhové představují 1,7 % obyvatel Indie a nejčastěji se s nimi lze setkat v Paňdžábu, kde také sikhismus počátkem 16. století vznikl. Sikhismus je monoteistické náboženství, které čerpá z obou nejpočetněji zastoupených tradic v Indii, tedy hinduismu a islámu, s cílem formulovat pro své stoupence praktický návod zbožného života. Zakladatelem sikhismu byl Guru Nának (1469–1539), na kterého navázalo devět dalších učitelů – guruů. Ti sestavili svou nauku, vyjádřenou formou hymnů i veršů, do podoby knihy zvané Ádi Grant. Tento text byl posléze posledním z desíti guruů na počátku 18. století ustanoven za následníka a učitele pro všechny sikhy pod názvem Guragranth sáhib.
Sikhismus čerpá z hinduistického panteonu i mytologie, současně ale také z islámské představy jediného Boha. Různá jména a podoby božstev pokládá za projevy jediného věčného božství. V centru náboženské praxe stojí modlitba k bohu a život vedený ve spravedlnosti. Sikhové se modlí v chrámech zvaných gurudvára, kde také poskytují stravu pocestným, včetně turistů.
Jak poznáte sikha?
Mužské vyznavače sikhismu lze snadno rozpoznat na první pohled. K závazkům sikhů totiž patří nestříhat si vlasy, což symbolizuje úctu k dokonalosti božího stvoření. Dospělí muži nosí na hlavě turban a také plnovous.
Nejposvátnějším chrámem sikhů je Harmandir Sáhib zvaný také Zlatý chrám v Amritsaru, který je spojen s několika guruy sikhismu.
Silný vliv na sikhismus mělo hnutí bhakti orientované na úctu k božství, ale také se do něj promítla aktuální situace v době vlády muslimské dynastie Mughalů. Někteří guruové v době 16. a 17. století byli Mughaly popraveni, jelikož odmítli konvertovat k islámu. Tito jsou pokládáni za mučedníky sikhismu. V reakci na tyto události koncem 17. století sikhové začali formovat vojenská bratrstva zvané chálsa. Mučednictví prvních guruů sikhismu a z toho pramenící spíše protimuslimské naladění formovalo také postoje sikhů k nezávislosti Indie. Politická reprezentace sikhů opakovaně požadovala vznik samostatného sikhského státu označovaného jako Sikhistán či Chálistán (od termínu chálsa). Tento požadavek však nebyl nikdy vyslyšen.
Sikhové dnes žijí po celém světě, početné komunity najdeme v Británii, Spojených státech i Kanadě.
„Požadavky sikhů na vlastní stát v moderní době výrazně zesílily v době druhé vlády premiérky Indíry Gándhíové (1980–1984), kdy radikální křídlo sikhů tyto požadavky projevovalo formou teroristických útoků. Ve snaze obhájit své politické pozice před hinduistickou většinou voličstva Gándhíová proti těmto skupinám sikhů tvrdě zasáhla v červnu roku 1984. Tehdy během tzv. operace Modrá hvězda nechala vojensky obsadit Zlatý chrám v Amritsaru, nejposvátnější místo sikhů. Při akci zahynuly stovky nevinných lidí. V reakci na tento útok spáchali v říjnu téhož roku na premiérku atentát dva členové její osobní stráže.“
Džinismus
Džinismus je s 0,4 % indické populace (cca 4,5 milionu) na šestém místě co do počtu stoupenců v Indii. Většina džinistů žije ve státech Maharáštra, Radžastán, Gudžarát a Madhjapradéš, tedy v oblasti střední a středozápadní Indie.
Džinismus je tradicí s velmi starými kořeny. S hinduismem i buddhismem džinisty spojuje podobný náhled na život jako na koloběh znovuzrození. Lidský život je tak vnímán nikoli jako pozemská pouť omezená jedinou existencí, ale jako sled po sobě jdoucích zrození, jejichž podobu určují skutky v životech předchozích. Cílem snažení džinistů je vymanit se z důsledků těchto skutků (karma) a dosáhnout vysvobození. Džinisté věří, že pro uskutečnění tohoto cíle je třeba vést ukázněný život a vyvarovat se mnoha prohřeškům. Plného vysvobození může dosáhnout pouze člověk plně oddaný studiu, rozjímání a vedoucí život, jež je oproštěn od světských pout.
Jedním ze základních principů džinismu je úzkostlivé dodržování zásady nenásilí (ahinsá), a to ve vztahu k lidskému životu i k životu zvířat, rostlin a dalších přírodních jevů, které jsou vnímány jako obsahující duši. Dodržování tohoto principu pro džinisty znamená nejen příklon k vegetariánství (ostatně společný s hinduismem a částečně s buddhismem), ale také zákaz povolání, která princip neubližování neumožňují dodržovat. K těm patří i zemědělství. Z těchto důvodů džinisté vynikli zejména v povoláních spojených s obchodem a finančnictvím a dnes patří k nejbohatším společenským vrstvám v Indii.
Za zakladatele džinismu je považován Vardhamán Mahávíra (540–468 př. n. l.), zvaný také Džina („Vítěz“). Mahávíra navazoval na učení svých předchůdců, které začlenil do řady učitelů zvaných tírthankarové (doslova „budovatelé brodu“). Podobně jako Buddha, i Mahávíra strávil mnoho let askezí, než dosáhl poznání o principu koloběhu životů. Na rozdíl od buddhismu se džinismus ve starověku nerozšířil za hranice Indie. Dnes pochopitelně existují džinistické komunity na různých místech světa včetně Evropy, jižní Afriky, Spojených státech amerických i Kanady.
„Džinismus se rozvinul do dvou skupin. Stoupenci první z nich jsou označováni jako digambarové (‚odění prostorem‘, tzn. nazí) a švétambarové (‚bíle odění‘).“
Zoroastrismus
K minoritním náboženství v Indii s počtem méně než 100 000 stoupenců patří vyznavači starověkého náboženství zoroastrismu. Zoroastrismus vznikl ve starověké Persii, odkud část jeho stoupenců uprchla právě do Indie v důsledku pronásledování, které v této oblasti nastolili muslimští panovníci. Zoroastrismus je dualistickým náboženstvím, které nahlíží na svět jako na zápas dvou principů – dobra a zla. Učení zoroastrismu je obsaženo v posvátných knihách zvaných Avesta.
V Indii se stoupenci zoroastrismu dělí na dvě skupiny podle odlišných imigračních vln. Starší vlna je spojená již s obdobím 8. století n. l. a její potomci se označují jako pársové – pro svůj původ z Persie. Druhou skupinou jsou přistěhovalci až z 19. nebo počátku 20. století. Zoroastrijce najdeme zejména v Mumbaí, řada z nich jsou významné osobnosti politiky, ekonomie a filmového průmyslu. Vzhledem ke klesajícím počtům zoroastrijců v Indii současná indická vláda podporuje programy na zvýšení porodnosti.
„Jedním z nejznámějších pársů na světě byl zpěvák Freddie Mercury, občanským jménem Farrokh Bulsara (1946–1991). Zpěvák skupiny Queen a autor mnoha hitů jako např. Bohemian Rhapsody pocházel z pársko-indické rodiny žijící na Zanzibaru, odkud jeho rodina odešla do Anglie v roce 1964.“
Kmenová náboženství
V řadě indických států žijí příslušníci původních kmenů, souhrnně označovaní jako ádívasíové. Jedná se o obyvatele, kteří mají vlastní jazyk i kulturu, která se liší od majoritní hinduistické populace. Častěji žijí ve venkovském a lesnatém prostředí. Jejich náboženství není univerzálně sdíleným systémem, ale jedná se o náboženské představy a obřady, které jsou často úzce spojené s přírodou a přírodními jevy. Někteří příslušníci kmenů konvertují k některé z větších tradic jako je hinduismus, křesťanství nebo islám, případně prvky svého náboženství s těmito tradicemi kombinují.
