1. ČR v EU, aneb Češi v Bruselu
Kdo vládne v EU? Co všechno má na starosti stát, když je předsednickou zemí? Která instituce představuje hlavní českou „spojku“ v Bruselu? Mohou mít své vlastní zastoupení v Bruselu i kraje?
Prozkoumejme, co všechno s sebou nese členství v EU. Sice jsou uvnitř EU skoro tři desítky zemí, ale ČR se přesto neztratí. Velikost států, která se v EU posuzuje podle populace říká, že jsme nikoliv malý, ale středně velký stát. Máme odpovědnost za svoje vyjednávání a spolupráci s našimi partnery. To, co se v Bruselu „upeče“ má zásadní význam pro celou zemi a její budoucnost. Pojďme se podívat kdo a jak to dělá.
Jak silný je „český hlas“ (nejen) v Bruselu?
Jaké zastoupení a pozici má Česká republika v EU? Odpověď na tuto otázku závisí také na druhu příslušné instituce/orgánu a její roli v rozhodovacích procesech, které se odehrávají v EU. Pokud také mluvíme o českém „hlasu“ či vlivu v Bruselu, musíme vzít v úvahu, že ne všechny unijní instituce v Bruselu sídlí.
V Evropské radě a Radě EU jednají za ČR premiér (Evropská rada), jednotliví ministři a úředníci (s ohledem na různé úrovně Rady, od úrovně ministerské přes Výbor stálých zástupců COREPER a další stálé výbory, až po pracovní skupiny). V Evropském parlamentu, který sídlí v Bruselu (výbory EP) i ve Štrasburku (plenární zasedání), ČR reprezentovalo v období 2019-2024 21 europoslanců (z celkových 705).
ČR má také „svého“ komisaře či komisařku (z celkových 27 členů Evropské komise), a 12 zástupců (z celkových 239) ve dvou tzv. poradních orgánech, kterými jsou Hospodářský a sociální výbor (zastupuje zaměstnavatele, zaměstnance a další zájmové skupiny) a Výbor regionů (zasedají v něm zástupci regionálních a místních samospráv). V neposlední řadě má ČR, stejně jako další členské státy, 1 z 27 soudců Evropského soudního dvora, který sídlí v Lucemburku, a 1 zástupce z 27 členů Účetního dvora (tato instituce provádí audit veškerých příjmů a výdajů v EU).
Evropská rada vs. Rada EU vs. Rada Evropy…?
Někdy je obtížné vyznat se v názvech evropských organizací a institucí. Typickým příkladem je výše zmíněná trojice. Jak to tedy je?
Evropská rada
Evropská rada (ER) je v současnosti považována za jednu z hlavních institucí EU (dříve byla považována za vrcholnou úroveň Rady EU), složenou z předsedy (voleného na 2,5 roku s možností znovuzvolení), předsedy Evropské komise a z hlav států nebo předsedů vlád členských zemí. (Závisí to na politickém systému jednotlivých zemí; Francii, která má poloprezidentský systém, zastupuje na jednáních ER prezident, zatímco Českou republiku, která je parlamentní demokracií, většinou zastupuje premiér). Summity se zpravidla konají čtyřikrát ročně, v případě potřeby ale může být svolán i mimořádný summit. Evropská rada neschvaluje běžnou legislativu, ale věnuje se otázkám hlavních priorit a strategického směřování Unie, řeší různé mimořádné či krizové otázky, problémy, které zpravidla vyžadují jednomyslný konsensus vrcholných zástupců členských států (např. problémy týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky), jmenuje kandidáta na post předsedy Evropské komise apod.
Rada EU
Rada EU je jednou ze 3 hlavních institucí, které se podílejí na každodenní tvorbě unijní legislativy (spolu s Evropskou komisí, která legislativu většinou navrhuje, a Evropským parlamentem). Jako instituce složená ze zástupců vlád členských států byla dříve nejdůležitějším schvalovatelem legislativy. Dnes jí ve většině oblastí rovnoprávně „sekunduje“ Evropský parlament. Rada má 2 základní formace, Radu pro zahraniční věci, které předsedá tzv. Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, a Radu pro obecné záležitosti, která zasedá v různých tematických formacích (např. Životní prostředí; Zemědělství a rybolov; Doprava, telekomunikace a energetika atd.). Radě pro obecné záležitosti předsedají ministři příslušných resortů, kteří pocházejí z členské země, jež momentálně plní v Radě předsednickou funkci. Předsednické státy se střídají vždy po 6 měsících. (Např. v 2. polovině roku 2021 předsedalo EU Slovinsko, v roce 2022 nejprve Francie a po ní Česká republika).
Rada Evropy
Rada Evropy vůbec nepatří mezi instituce Evropské unie. Jedná se o svébytnou mezinárodní organizaci. Zabývá se především spoluprací států v oblastech podpory demokracie, ochrany lidských práv a svobod apod. Členskými státy Rady Evropy jsou všechny členské země EU, včetně České republiky. Rada Evropy sídlí ve Štrasburku a k jejích důležitým institucím patří Evropský soud pro lidská práva.
Zjisti více: Rada Evropy
Jak se hlasuje v Radě aneb Vážně nás v EU všichni převálcují?
Existují 3 způsoby hlasování v Radě EU: V ojedinělých případech se používá hlasování prostou většinou, obvyklejšími způsoby hlasování jsou jednomyslnost (často např. v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky) a hlasování kvalifikovanou většinou (v současnosti nejčastější způsob). Pro dosažení kvalifikované většiny je třeba souhlas zemí zastupujících 65 % populace EU a současně 55 % států, což je v případě 27 členné EU minimálně souhlas 15 zemí.
ČR v EU zdaleka nepatří mezi nejmenší státy, ale je státem střední velikosti. Podílí se na unijní populaci 2,4 procenty. (Pro srovnání, u největších států, Německa a Francie, činí tento podíl na populaci 18,6 %, resp. 15,1 %.) Podíl na populaci je důležitý pro tvorbu koalic v Radě a následně i kvalifikované většiny. Srovnatelný podíl na populaci EU mělo podle údajů Eurostatu z roku 2020 např. Řecko. ČR spolu s Řeckem pak za sebou nechávají dalších 17 méně lidnatých zemí.
Zjisti více: Podíl zemí na unijní populaci (text v AJ)
Jaké to je být předsedou EU?
Jedinečnou příležitostí pro reprezentaci vlastní země v rámci EU, v „očích“ unijních institucí i ostatních členských států, ale také příležitostí pro reprezentaci EU v rámci příslušného členského státu je též předsednictví v Radě EU. Každý členský stát čas od času předsedá této instituci, a to po dobu 6 měsíců. První předsednictví, kterého se ČR zhostila, bylo od 1. ledna do 30. června 2009, to druhé ji čeká od 1. července do 31. prosince 2022.
Přes rozdíly mezi oběma předsednictvími platí, že tato funkce s sebou stále nese řadu organizačních a jiných povinností. Patří k nim plánování a řízení zasedání Rady na jejích různých úrovních či zastupování Rady ve vztahu k jiným orgánům EU. Předsednictví také připravuje dlouhodobý osmnáctiměsíční program, spolu s dalšími třemi zeměmi. ČR, stejně jako při prvním předsednictví, bude osmnáctiměsíční program připravovat spolu s Francií a Švédskem. Při prvním předsednictví byly „mottem“ CZ PRES „3 E“: ekonomika, energetika a Evropa ve světě.
Entropa: vtip, nebo diplomatické faux pas?
Předsednictví také vždy znamenalo řadu neformálních doprovodných akcí a symbolů. V rámci CZ PRES 2009 se např. uskutečnilo 7 summitů, 550 konferencí a okolo 500 dalších kulturních akcí. Pro obdarování významných hostů byla vytvořena kolekce darů a propagačních předmětů zahrnující hrnečky, kravaty, šátky.
Řada zástupců členských států a unijních institucí dlouho nemohla zapomenout na kontroverzní výtvarné dílo Entropa sochaře Davida Černého (na fotografii), které po dobu našeho předsednictví v roce 2009 viselo v atriu hlavního sídla Rady EU, budově Justus Lipsius. Originalitu projevila i některá česká ministerstva. Např. po neformálním jednání ministrů odpovědných za vzdělávání si ministři domů jako dárek odváželi ježka v kleci, včetně anglického vysvětlení historie tohoto fenoménu a popisu, jak dostat ježka z klece ven.
Zjisti více: Odpočet
Na webu probíhá odpočet času zbývajícího do příštího českého předsednictví v roce 2022. Čím překvapí (snad příjemně) české předsednictví v roce 2022?
Evropě to osladíme: spot z roku 2009
Do historicky prvního českého předsednictví v Radě EU v roce 2009 Česká republika vstupovala s dvojsmyslným heslem „Evropě to osladíme“.
Spot k prvnímu českému předsednictví 2009
Rozdíly mezi CZ PRES 2009 a 2022
O úspěších a neúspěších prvního českého předsednictví bylo napsáno mnoho, soustřeďme se proto nyní raději na rozdíly mezi oběma předsednictvími, které jsou již nyní na první pohled patrné:
V případě CZ PRES roku 2009 podle tehdy platného primárního práva (Smlouva z Nice) platilo, že Česká republika a její vrcholní zástupci předsedali zasedáním (summitům) Evropské rady a reprezentovali tak do určité míry také EU navenek. České předsednictví tak muselo „zasahovat“ u řady krizových situací, které v roce 2009 EU přímo či nepřímo potkaly. K důležitým momentům patřilo např. jednání českého premiéra Topolánka s ruským prezidentem Putinem či ukrajinskou premiérkou Tymošenkovou během „plynové krize“, která vypukla mezi Ruskem a Ukrajinou. Ministr zahraničních věcí předsedal Radě pro zahraniční věci a všichni další resortní ministři předsedali zasedáním dalších příslušných formací Rady ministrů EU (např. v oblastech, jako je zemědělství a rybolov, životní prostředí, doprava, telekomunikace a energetika atd.).
Identická situace by už neměla v roce 2022 nastat, protože podle dnes platného primárního práva (Lisabonská smlouva), již předsedá Evropské radě stálý předseda, stejně tak Radě ministrů zahraničních věcí předsedá Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. ČR tedy čeká především řízení a organizace jednotlivých formací Rady pro obecné záležitosti (tedy bez zahraničních věcí). Stále ale platí, že funkce předsednické země s sebou nese řadu povinností, formálních i neformálních.
„Český“ komisař
Ačkoli hovoříme o „českém“ komisaři či komisařce, je třeba si uvědomit důležitou věc: Podle primárního práva nelze komisaře považovat za zástupce členských států, tak jako je tomu v Radě či Evropské radě. V Komisi, která je nadnárodním orgánem a zároveň klíčovým orgánem pro tvorbu legislativy, by měli členové vystupovat nestranně a bez ohledu na státní příslušnost.
V období 2019-2024 zastávala tuto funkci Věra Jourová, jíž zároveň patřil post místopředsedkyně pro oblast hodnot a transparentnosti. Do její působnosti náležela např. taková témata, jako je pluralita sdělovacích prostředků, boj proti dezinformacím, transparentní financování politických stran a řada dalších témat spjatých s lidskými právy. Věra Jourová zasedala v Evropské komisi již podruhé, předtím, v období 2014-2019 zastávala post komisařky pro spravedlnost, ochranu spotřebitele a rovnost pohlaví).
Předchůdci Věry Jourové
Předchůdci Věry Jourové na postu komisaře „za Českou republiku“ byli Pavel Telička (který ale jako někdejší hlavní vyjednavač vstupu ČR do EU zastával post komisaře pro zdraví a ochranu spotřebitele jen po krátkou dobu těsně po našem vstupu, od 1.5. do 21.11.2004, kdy byla sestavena nová Komise po volbách 2004), Vladimír Špidla (komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, v období 2004-2010) a Štefan Füle (komisař pro rozšiřování a politiku sousedství, 2010-2014).
Zjisti více:
Více informací naleznete zde.
Jak se v ČR dělá politika ve vztahu k EU?
Pokud mluvíme o českých „spojkách“ v Bruselu, je třeba zároveň zmínit, kdo je tím klíčovým komunikátorem a koordinátorem na druhé, tedy české straně. V případě České republiky náleží klíčová koordinační funkce vládní politiky ve vztahu k EU Úřadu vlády ČR. Za tuto agendu je na ÚV ČR odpovědný státní tajemník (tajemnice) pro evropské záležitosti, který řídí Sekci pro evropské záležitosti. Vedle Úřadu vlády ČR má svoji evropskou sekci také Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Evropskou agendou se ale nezabývají pouze vládní instituce. Svůj výbor pro evropské záležitosti mají i obě komory českého parlamentu, tedy Poslanecká sněmovna a Senát.
Svoji evropskou agendu ale mají také kraje a města, i když v případě těchto substátních aktérů jsou samozřejmě objem a důležitost evropské agendy závislé i na jejich velikosti (to platí především pro města). Vzhledem k tomu, že se unijní agenda dotýká mnoha oblastí běžného života a promítá se do chodu a vývoje regionů a měst, které často bývají také významnými příjemci peněz z unijního rozpočtu, řada krajů a hlavně velkých měst má své zájmy, které se agendy EU týkají. Jakým způsobem je mohou tito aktéři prosazovat? Mohou k tomu samozřejmě využít lobbing u vlády ČR, která zastupuje stát v Radě, nebo různé národní struktury typu Asociace krajů či Svazu měst a obcí. Zástupci regionů a municipalit přímo sedí ve Výboru regionů, který je poradním orgánem EU. Některé české regiony ale mají své zastoupení i přímo v Bruselu.
Úřad vlády jako koordinační a komunikační platforma
Úřad vlády se ale ve věcech týkajících se Evropské unie snaží také o komunikaci s veřejností. Provozuje informační web o EU s názvem Euroskop, bezplatnou informační linku Eurofon a 13 regionálních Eurocenter, která pořádají různé přednášky a další akce s unijní tematikou.
K čemu slouží v českém parlamentu výbory pro evropské záležitosti?
V dnešní době mají i národní parlamenty možnost částečně zasahovat do unijní agendy a do procesu přijímání legislativy. Každá z parlamentních komor má možnost ve lhůtě do 8 týdnů po zveřejnění návrhu nové legislativy Evropskou komisí, zaslat EK odůvodněné stanovisko, v němž národní parlamenty mohou upozornit na nesoulad legislativy s tzv. principem subsidiarity (princip, podle něhož by rozhodnutí v dané věci mělo být vždy přijímáno na nejnižší možné úrovni, na které lze daný problém efektivně řešit). Tato pravomoc národních parlamentů vyžaduje, aby se obě komory podrobně seznamovaly s unijní legislativou a agendou, a to už ve fázích návrhů.
Česká města a regiony v Bruselu
V Bruselu sídlí od roku 2002 tzv. Pražský dům, který zde zastupuje hlavní město Prahu (jež je podle zákona i samostatným krajem), ale také koordinuje činnost české národní delegace ve Výboru regionů a pořádá různé propagační akce. Vedle Pražského domu některé kraje využívají také možnost samostatného zastoupení v Bruselu. Příkladem může být Jihomoravský kraj, Plzeňský kraj, Kraj Vysočina či Pardubický kraj.
Co dělá Stálé zastoupení ČR při EU?
Lidé na Stálém zastoupení pomáhají reprezentovat ČR, koordinovat naše zastoupení na výborech a v pracovních skupinách, připravovat jednání Evropské rady i Rady ministrů, poskytují podporu českým velvyslancům. Komunikují s českou vládou, monitorují situaci při přípravě pozic argumentů pro vyjednávání. Delegace v rámci Stálého zastoupení je tedy jakýmasi „ušima a očima“ naší vlády v Bruselu, pomáhá na různých úrovních jednání prosadit českou pozici. Právě komunikace mezi Stálým zastoupením, které je přímo na místě, „uvnitř dění“ a disponuje potřebnými informacemi, a vládou může být základem úspěchu při prosazování české pozice.
Stálé zastoupení má také na starosti komunikaci s dalšími institucemi EU, s médii, ale i organizaci kulturních a společenských akcí.
Zjisti více: Stálé zastoupení ČR při EU
Přečti si více informací o Stálém zastoupení ČR při EU.
Jak také zviditelnit ČR v Bruselu?
Ke zviditelnění České republiky v „hlavním městě“ EU nemusí sloužit jen česká street party. U příležitosti Dne české státnosti 28. října 2020 obdarovala ČR prostřednictvím svého velvyslanectví v Belgickém království jeden z neodmyslitelných symbolů Bruselu, čurajícího chlapečka, jménem Manneken Pis. Oblékání čurajícího chlapečka do různých symbolických oblečků patří v Bruselu k oblíbeným kratochvílím. Chlapeček si tak už oblékl např. žlutý trikot z Tour de France nebo na Vánoce 2019 červený atletický dres Emila Zátopka. Další českou „stopou“ v Bruselu pak bylo darování oficiálního oblečku českým velvyslanectvím, který sestával z čepice a kabátku s modrými puntíky a pruhovaných kalhot. Obleček byl vyroben s použitím techniky modrotisku, která figuruje na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
„Převodová páka“ pro české zájmy v Bruselu
Pro českou vládu hraje roli klíčové „spojky“, zázemí a „vstupní brány“ do unijních struktur Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii. Stálé zastoupení je složeno z diplomatů, kteří se pravidelně účastní zasedání na různých úrovních Rady EU. Jedná se o Výbor stálých zástupců (COREPER I a COREPER II, akronym ze sousloví Comité des Representants Permanents), případně další stálé výbory, jako jsou Zvláštní výbor pro zemědělství, Politický a bezpečnostní výbor EU a další. Diplomaté Stálého zastoupení se účastní také jednání desítek pracovních skupin.
Stálé zastoupení připravuje českou účast na jednáních Rady ministrů i na Evropské radě, a především komunikuje s českým „zázemím“, tedy s Úřadem vlády, Ministerstvem zahraničních věcí a dalšími vládními resorty. Pořádá také různé akce, které mají v Bruselu sloužit ke zviditelnění ČR jako členského státu. Vedle různých výstav, seminářů a dalších ad hoc akcí je to např. pořádání filmového festivalu Jeden svět, na kterém jsou promítány dokumenty z celého světa s lidskoprávní tematikou. Velmi populární byla také každoroční Czech Street Party, pořádaná pod širým nebem, před budovou Stálého zastoupení. Součástí jsou nejen prezentace různých českých podniků, univerzit apod., ale např. i přehlídky českých kapel, akce pro děti, ochutnávka českých jídel, piv, vín a dalších pochutin (třeba typických „regionálních potravin“ typu pardubického perníku). Od roku 2007 se konalo 12 ročníků této street party, v roce 2020 ji dočasně přerušil Covid-19.
Je EU pro ČR příliš drahá?
O našem členství v EU se často říká, že je příliš drahé, že na ně doplácíme, protože se podobně jako další členské státy de facto podílíme na jeho financování. Ve skutečnosti ale ČR od svého vstupu do EU v roce 2004 stále setrvává v pozici tzv. čistého plátce, což znamená, že více ze společného rozpočtu EU získává (např. na přímých platbách pro zemědělce, projektech regionálního rozvoje, infrastrukturních projektech, projektech podpory vědy a výzkumu apod.), než do něj odvádí v rámci příspěvků.
Členství není o penězích
Je také třeba velká opatrnost, když redukujeme naše členství v EU jen na zisk finančních prostředků. Skutečnost, že projekty z Evropského fondu pro regionální rozvoj jsou přímo vázané na výši HND jednotlivých regionů, může do budoucna vést k tomu, že jak se ekonomická situace některých našich regionů zlepšuje, budou tyto regiony postupně ztrácet nárok na finanční prostředky z rozpočtu EU. Tato skutečnost se navíc může ještě v budoucnosti prohloubit s případným dalším rozšiřováním EU a vstupem relativně „chudších“ zemí ze Západního Balkánu. Postupné opouštění pozice čistého příjemce bychom přitom měli vnímat spíše pozitivně, protože je de facto příznakem „bohatnutí“ našich regionů. Skutečné náklady našeho členství (spojené např. s nutností aplikovat různé regulativní předpisy), a naopak skutečné zisky spojené např. s fungováním jednotného trhu či řadou nemateriálních aspektů, jsou navíc v podstatě nevyčíslitelné.
Odkud se berou příjmy evropského rozpočtu?
Příjmy rozpočtu EU mají následující strukturu:
- tradiční vlastní zdroje
- zemědělské dávky (tj. cla uvalená na dovoz zemědělských produktů z třetích zemí mimo EU)
- dávky z cukru a izoglukózy
- cla z obchodu se třetími zeměmi vybraná podle společného unijního celního tarifu
- podíl na dani z přidané hodnoty (DPH)
- podíl z hrubého národního důchodu (HND) členských států
- ostatní (různé poplatky, např. za administrativní činnost institucí EU, daně z příjmu zaměstnanců institucí, pokuty, přebytek rozpočtu z předchozího roku atd.)
EU nyní plánuje postupné zavádění nových vlastních zdrojů pro období 2021-27. Tímto novým příjmovým zdrojem je především poplatek za nerecyklovaný plastový odpad vyprodukovaný v daném členském státě. Další, prozatím diskutované (rok 2021) nové zdroje by mohly být založeny např. na systému pro obchodování s emisemi, digitální dani, dani z finančních transakcí či novém společném základu daně z příjmu právnických osob.
Co jsou to strukturální fondy EU?
Evropský fond pro regionální rozvoj patří mezi tzv. strukturální fondy EU. Jeho hlavním cílem je financování rozvoje regionů, jejichž vývoj zaostává za průměrem HND na obyvatele v rámci EU. Dalším cílem je financování přeměn a restrukturalizace někdejších průmyslových regionů, které postihl v posledních letek úpadek.
K dalším strukturálním fondům EU náleží Evropský sociální fond (ESF) či Fond soudržnosti (Kohezní fond). ESF má za prioritu investice do tzv. měkkých projektů, které slouží např. k podpoře zaměstnanosti a vytváření pracovních míst. Fond financuje např. vzdělávací programy pro zaměstnance, rekvalifikační programy, speciální programy pro různé osoby postižené sociálním vyloučením, inovativní a moderní vzdělávací programy apod. Fond soudržnosti financuje především nákladné projekty související s životním prostředím a infrastrukturou (např. budování transevropských sítí, dálnic, železnic apod.). K fondu mají přístup jen ty členské státy, jejichž HND na obyvatele je nižší než 90% průměru EU.
V neposlední nemůžeme při výčtu strukturálních fondů, z nichž má možnost čerpat i Česká republika, opomenout Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova. Slouží k podpoře modernizace zemědělství v EU či k podpoře různých agro-environmentálních opatření. Peníze z tohoto fondu pomáhají např. mladším zemědělcům do 40 let zahájit své podnikání nebo se s jejich pomocí realizuje řada projektů sloužících ke zlepšení života na venkově.