7. Brexit pod drobnohledem

Británie + exit = Brexit. Tímto termínem se označuje proces odchodu Velké Británie z EU, k němuž došlo na základě referenda. Následná výstupová vyjednávání byla zdlouhavá, frustrující, chaotická a místy více než cokoli jiného připomínala absurdní drama. Na výstupový proces se tak skvělé hodí parafráze slavného výroku Forresta Gumpa: „Brexit je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš“. VB opustila EU 31. ledna 2020, načež následovalo 11měsíční přechodné období trvající do 31. prosince 2020. Během něho Velká Británie dále plnila své závazky vůči EU a zároveň došlo k uzavření dohody o budoucích vztazích mezi s EU.

---

Poprvé, co z EU odchází členský stát

Je to vůbec poprvé, co EU opustil členský stát. Možná namítneš, že z ní odešlo již Grónsko. Ano, to je pravda. Grónsko se stalo členem Evropských společenství (předchůdce EU) jako součást Dánska v lednu 1973, ale v roce 1979 získalo autonomní status. V roce 1982 si Gróňané v referendu odhlasovali odchod z EU (53 % bylo pro vystoupení) a k 1. únoru 1985 ES opustili. Rozdíl mezi Velkou Británií a Grónskem spočívá v tom, že Grónsko nebylo v době odchodu nezávislým státem. Ponechalo si i po odchodu statut zámořského teritoria ES s výhodami celní unie. Je to autonomní součást Dánského království (které je členem EU); hlavou státu je dánský monarcha. Navíc, byť je Grónsko největším ostrovem na světě a ES tehdy přišla o polovinu své rozlohy, má jen 56 000 obyvatel. Velká Británie jich naopak čítá 65,5 miliónů.

Osmisměrka: „Brexit: klíčové pojmy“

Pro označení hledaného slova je třeba kliknout na první a poslední písmeno.

---

Historie se (ne)opakuje: už druhé britské referendum o EU

Referendum v roce 2016 bylo již druhý celostátním referendem konaném ve VB v otázce členství v EU. To první se konalo v roce 1975 a vyhlásil jej labouristický premiér Harold Wilson (ano, bylo to přesně naopak než nyní: tehdy byla Labouristická strana tou hlavní euroskeptickou silou v zemi). Harold Wilson, stejně jako později David Cameron, chtěl tímto krokem vyřešit vnitrostranické rozbroje. Oběma premiérům rozhodnutí vyhlásit referendum pomohlo vyhrát volby. Oba se pokusili před zahájením kampaně vyjednat výhodnější podmínky členství, v obou případech se jednalo spíše o kosmetické změny, oba se v předreferendové kampani postavili na stranu setrvání v EU. Zatímco ale Wilsonovi jeho gambit vyšel a 67,2 % voličů se vyslovilo pro setrvání země v ES, u Camerona se stal pravý opak.

---

Kdyby chyby: referendum, které se nemuselo konat

Konzervativní premiér David Cameron referendum vyhlásit nemusel. Bylo pro něj „jen“ nástrojem, jak vyřešit vnitrostranické problémy v Konzervativní straně, jíž byl předsedou, a vyhovět tlaku jejího silně euroskeptického křídla. Vzhledem k tomu, že ve Velké Británii neexistuje obecný zákon o referendu a ke každému referendu se musí zvlášť schvalovat příslušný zákon, Cameron pro něj býval mohl nastavit různé podmínky. Např. mohlo „platit“ pouze tehdy, když k volebním urnám přijdou více než tři čtvrtiny britských voličů. Nebo pouze tehdy, když by se pro jednu z variant rozhodly VŠECHNY čtyři historické země (Anglie, Wales, Skotsko a Severní Irsko; tzv. systém dvojí většiny). Mohlo se rovněž udělit hlasovací právo již od 16 let a nikoli až od 18 let. Cameron tak však neučinil a referendum dopadlo tak, jak dopadlo. Přestože mělo de iure pouze poradní váhu, pro britský parlament bylo politicky neprůchozí jeho výsledek nerespektovat.

---

Nejagresivnější kampaň v britské historii

Desetitýdenní referendová kampaň, která oficiálně odstartovala 15. dubna 2016, byla tou nejnepřátelštější, nejnegativnější, nejtoxičtější a nejvyhrocenější kampaň, jakou Velká Británie v 21. století zažila. Argumentace během ní byla z věcného hlediska velmi chabá – také proto si vysloužila přídomek „fact-free“ kampaň. Leave přišla s geniálním sloganem jako vystřiženým z učebnice o politickém marketingu: „Take back control“ (Získejme zpátky kontrolu). Jak jednoduché, efektivní, intuitivní, snadno pochopitelné a atraktivní pro různé vrstvy společnosti! Tábor Remain takto silný slogan postrádal a byl také mnohem slabší na sociálních sítích než jeho protivník.

---

Referendum o skotské nezávislosti: hrozí rozpad Spojeného království?

Skotové hlasovali jinak než zbytek země – v EU chtěli zůstat (62 % pro setrvání). Je jim to ale málo platné – Velká Británie Evropskou unii již opustila, navíc za podmínek tvrdého Brexitu. Proto skotští nacionalisté volají po vyhlášení referenda o skotské nezávislosti. Není to poprvé. První referendum o skotské nezávislosti se konalo v roce 2014 a 54 % Skotů se v něm vyjádřili pro setrvání ve VB. Nyní se však situace dramaticky změnila – VB již není členem EU, a proto je otázka referenda opět na stole. I nadále však platí, že se referendum může konat pouze se souhlasem londýnského Westminsteru. Avšak představa, že by na něco takového vládnoucí Konzervativní strana přistoupila (nyní navíc ovládána anglickými nacionalisty), je zcela iluzorní. Současný britský premiér Boris Johnson druhé referendum o nezávislosti opakovaně odmítá.

---

Proč všichni řeší hranici mezi Irskem a Severním Irskem?

Angličané o Severním Irsku poněkud jízlivě říkávají, že má problém na každém řešení. V případě Brexitu se otázka hranice mezi Irskem a Severním Irskem se stala problémem číslo 1. Měkká hranice (tedy hranice bez celních a jiných kontrol, kdy přejezd mezi Severním Irskem a Irskem je téměř neznatelný) byla jednou ze základních podmínek míru, který se po 30 letech velmi krvavého konfliktu (označovaného jako The Troubles) podařilo uzavřít v roce 1998. Situace je natolik citlivá, že jakákoli fyzická hranice mezi irskými státy by mohla způsobit opětovné vypuknutí násilí. Vzhledem k tomu, že EU má přísná pravidla pro to, co může a nemůže být dováženo na její území, však někde ke kontrole zboží mezi Irskem (člen EU) a Severním Irskem (součást VB, nečlen EU) docházet musí. Vyjednavači nakonec našli inovativní řešení, které spočívá v tom, že od ledna 2021 leží hranice v Irském moři a kontroly probíhají v severoirských přístavech. Formálně je tak Severní Irsko i nadále součástí celního prostoru Spojeného království, ale v praxi na jeho území platí stejná pravidla jako v Irsku a zbytku EU (viz tzv. Protokol o Irsku a Severním Irsku). Zatím však toto uspořádání nefunguje optimálně a napětí v Irsku se stupňuje.

---

It ain’t over yet

Už je tedy po všem? Ale kdeže! Kdosi řekl, že Brexit nikdy neskončí, že Brexit je nyní permanentní stav. A měl pravdu. Obchodní a partnerská dohoda mezi EU a VB, kterou jsme dostali jako dárek k Vánocům (podařilo se jí totiž uzavřít na Štědrý den 2021) totiž poskytuje oběma stranám jen jakousi základní sadu nástrojů. To, jakým způsobem je budou využívat, zatím netušíme. Spoustu záležitostí (např. v oblasti bezpečnosti a obrany) bude třeba teprve dohodnout; mnohé se bude vyjednávat opakovaně (např. rybolovná práva). Mnohovrstevnatý vztah mezi Evropskou unií a Velkou Británií a jejich vzájemnou (ne)provázanost bude nesmírně zajímavé a napínavé sledovat i do budoucna.

Křížovka: Brexit

Po vyplnění křížovky Vám tajenka odhalí, kolik let byla Velká Británie členem ES/EU.

A ještě pár informací navíc