6. Nemoci související s cukry
Jak vzniká alergie na laktózu? Co je to cukrovka? Jak ji doktoři zjišťují? K čemu je inzulín? Co je to autoimunitní onemocnění? Co se stane, když nefunguje glykosylace? Vadí, když v krku nemáme hleny? Co je antiadhezivní terapie? Jak mohou cukry pomoci dostat léky na správné místo?
Nemocí, které souvisí s cukry, je veliké množství. Prakticky všechny z nich jsou nevyléčitelné (chronické) a ve většině případů vrozené. Nemoc není způsobená jen nějakým virem nebo bakterií, ale také tím, že tělo nefunguje správně. Nemocný často neumí vyrobit nějaký enzym, případně ho tvoří velmi málo či ne moc funkční. Pokud takový enzym pomáhá například s trávením, tak i běžné potraviny mohou být nestravitelné a dělat problémy třeba ve střevech. I když trávení funguje správně, tělo může mít jiný problém s glukózou. Třeba s jejím skladováním nebo s přepravou do míst, kde je potřeba.
Laktózová intolerance
Laktózová intolerance je nemoc, kdy tělo nezvládá trávit laktózu (mléčný cukr). Když se laktóza nerozštěpí, tak při jejím trávení vzniká nadbytek plynů a kyselin, které způsobují problémy, jako je plynatost, nafouknutí břicha, škrundání v břiše, bolesti břicha, průjem a nevolnost. Vzácněji může být projevem laktózové intolerance i zácpa. Naštěstí většina nemocných menší množství laktózy zvládá.
Nemoc se nemusí projevit jen trávicími problémy, ale i únavou a vyčerpaností, bolestmi hlavy a končetin, depresivními pocity, pocity neklidu a závrati, nervozitou nebo třeba poruchami spánku a koncentrace.
„Často se potkáš s pojmenováním alergie na laktózu. Ale není to alergie jako třeba na pyl nebo na zvířecí srst. Ty mají jinou příčinu. Problémy u většiny alergií způsobuje přehnaně aktivní imunitní systém.“
Alergie na laktózu se může řešit vyřazením laktózy z jídelníčku. Laktóza se přirozeně objevuje ve všech mléčných výrobcích, ale třeba kvašené mléčné výrobky nebo některé sýry mají jen velmi malé množství laktózy. Během jejich výroby se totiž používají bakterie mléčného kvašení, které se laktózou živí a spotřebovávají ji. Laktóza se také může z mléka odstranit, případně může nemocný používat různá obilná a ořechová mléka.
„Bezlaktózové mléko se vyrábí tak, že se do běžného mléka přidá enzym laktáza. To je přesně ten enzym, který tělo nemocného neumí vyrobit správně.“
Se zvládnutím trávení laktózy nám pomáhají probiotika a prebiotika a také léky, které doplňují chybějící enzym laktázu.
„Probiotika jsou hodné bakterie, které žijí v tvém střevě a pomáhají ti trávit jídlo. Prebiotika jsou látky, kterými se ty hodné bakterie krmí.“
Galaktosemie
Galaktosemie je vrozená nemoc s podobným principem jako alergie na laktózu, jen nemocní mají problém trávit jiný cukr, tentokrát galaktózu. Problémy s trávením galaktózy jsou mnohem vážnější než u laktózy. Projevují se selháním jater, mentálním postižením a šedým zákalem.
„Šedý zákal je nemoc oční čočky. Nemocný vidí zakaleně, jako by se díval přes špinavé sklo.“
Nemocní lidé musí vyřadit galaktózu i laktózu z jídelníčku, a to hned od narození (jestli si vzpomínáš na první kapitolu, tak tam bylo zmíněno, že laktóza je cukr spojený ze dvou cukrů jednoduchých – glukózy a galaktózy).
Glykogenózy
Glykogenózy jsou vrozená onemocnění, kdy tělo nemocného neumí správně pracovat s glykogenem. Buď ho tělo neumí správně vyrobit a glukóza se díky tomu neukládá, nebo ho tělo vyrábí, ale pak už ho nedokáže rozebrat zpátky na glukózu, takže se glykogen někde hromadí (nejčastěji v játrech a svalech). V dnešní době je známo více než 12 typů glykogenóz, většina se jmenuje podle svého objevitele. Tyto nemoci se léčí hlavně úpravou jídelníčku a stylu stravování, kdy nemocní jí malé porce a mnohem častěji. V těžších případech se dieta kombinuje s léky. Tato opatření dodržují nemocní po celý život.
Cukrovka
Glukóza je reaktivní molekula, která dokáže naše tělo na různých místech poškodit. Ale naše tělo s tím počítá a je na ni připraveno. Problém vzniká ve chvíli, kdy nefunguje správně přeprava a glukózy je někde víc, než by mělo být. To je příklad nemoci, která se jmenuje diabetes mellitus, lidově cukrovka.
„Reaktivní molekula znamená, že neprojde netečně naším tělem, ale ráda interaguje s ostatními látkami, na které cestou narazí. V chemii tomu říkáme reakce a látky (molekuly), které se jí účastní, se při ní změní. To je dobře v místech, kde s tím tělo počítá, ale jinde to může nadělat paseku.“
Diabetes je závažná chronická nemoc, která je způsobená nedostatkem inzulínu nebo jeho malou účinností. Inzulín je hormon, který se tvoří ve slinivce břišní, v situaci, kdy máme po jídle velké množství glukózy v krvi. Jeho úkolem je glukózu z krve dostat do buněk, hlavně svalových a tukových, které ji spotřebují.
Když je glukózy v krvi hodně, tak zaprvé chybí v tkáních a orgánech, které ji potřebují jako zdroj energie, a navíc dělá v krvi neplechu. Poškozuje třeba cévy a nervy.
Zjisti více: Diabetes
Pro další informace o diabetu, hlavně co se týká prevence této nemoci, se můžeš podívat na následující video.
Toto je trochu delší video vytvořené pro děti s cukrovkou, aby pochopily, co je to za nemoc a co je čeká v budoucnu.
Vyšetření krve
Lékař bere krev nemocnému pravidelně ráno na lačno (před snídaní, když má hlad a ještě nic nejedl).
Nejčastěji se měří dvě věci:
- Množství glukózy
Tímto způsobem se zjistí aktuální stav. - Jak moc je glykovaný hemoglobin
Hemoglobin je bílkovina, kterou mají červené krvinky, aby mohly přenášet kyslík. Když se potkává s glukózou, tak se na ni glukóza může napojit (navázat) a tím ji pomalu ničit (proto tělo používá červené krvinky jen tři měsíce a pak je vymění za nové). Čím víc je glukózy v krvi, tím víc jsou červené krvinky zničené množstvím připojené glukózy. Tímto způsobem doktor uvidí, jak to vypadalo s množstvím glukózy v krvi poslední tři měsíce.
Typy cukrovky
Typů diabetu je několik a prakticky u všech hrají roli geny, které můžou zvyšovat šance, že se u tebe nemoc projeví. O nejznámějších typech si můžeš přečíst bližší informace.
Diabetes mellitus 1.typu
Nemocný nemá vůbec žádný inzulín, protože jsou poškozené buňky slinivky břišní, které inzulín mají vyrábět. Nejčastěji se projeví už v dětství a hraje tu velkou roli dědičnost. Většinou se jedná o autoimunitní onemocnění.
„Autoimunitní znamená, že problémy způsobuje náš imunitní systém, který útočí na buňky vlastního těla.“
Zjisti více: Život s diabetem
Jestli tě zajímá, jak žije kluk s cukrovkou 1. typu, tak se podívej na následující video. (POZOR! Součástí videa je píchání inzulínu.)
Diabetes mellitus 2.typu
Projevuje se později, většinou ve stáří. Jsou to různá onemocnění s různými projevy, ale ve všech případech je nějaký problém s inzulínem. Buď s jeho tvorbou, přesunem ze slinivky břišní do krve nebo s citlivostí tkání na něj (buňky inzulín v krvi ignorují a chovají se, jako by tam vůbec nebyl).
Gestační diabetes
Tomuto typu se říká těhotenská cukrovka. Během těhotenství se objeví problémy s vysokou hladinou cukru v krvi, která se po jídle snižuje velmi pomalu. Po porodu se vše zase vrátí do normálu. Většinou stačí úprava jídelníčku během těhotenství.
Léčba
Diabetes znají lidé od starověku. Tehdy si všimli, že nemocný hodně pije, hodně močí a jeho moč je sladká.
Otázka: Jak se pozná, že je moč sladká?
To poznáš například tak, že když se nemocný vymočí v lese, jeho moč přitahuje mravence a další hmyz.
Ve středověku doktoři diagnostikovali diabetes tak, že moč nemocného ochutnali. Později se vyvinuly vědecké metody, jak množství glukózy v moči určit, a ochutnávání už naštěstí není nutné.
Zjisti více: Sacharin
Přečti si, jak bylo objeveno první umělé sladidlo.
Přestože diabetes znali lidé velmi dávno, dlouhou dobu to bylo smrtelné a nevyléčitelné onemocnění. Změnilo se to až s objevem inzulínu, který je i dnes pro spoustu diabetiků nepostradatelný. Dnes máme celou řadu různých léků, které pomáhají s tvorbou inzulínu, přechodem glukózy z krve do buněk nebo zvyšují množství glukózy, která se vylučuje močí. Díky tomu lidé s cukrovkou mohou žít úplně normální život.
100 let inzulínu (2021)
Inzulín nedávno oslavil 100 let od svého objevení. Řadí se mezi nejvýznamnější objevy 20. století a jeho objevitelé Frederick Grant Banting a John James Rickard Macleod za tento objev dostali Nobelovu cenu.
Ve druhé polovině 19. století vědci studovali slinivku břišní a postupem času objevili souvislost mezi ní a cukrovkou. V době, kdy se kanadský lékař z Toronta F. Banting do výzkumu zapojil, se vědělo, že slinivka břišní tvoří nějakou látku (hormon), která ovlivňuje množství cukru v krvi a je důležitá pro cukrovku. F. Banting se obrátil na profesora Macleoda z Torontské univerzity, díky kterému měl k dispozici laboratoř, potřebné vybavení i asistenta a mohl se intenzivně věnovat výzkumu. Banting, jako většina jeho kolegů, se snažil ze slinivek vyoperovaných zvířatům získat inzulín a v roce 1921 se mu to podařilo.
Dnes ti to tak asi nepřijde, protože kolem sebe máme hodně lidí s touto nemocí, kteří mohou žít normální život. Ale dřív byla cukrovka velmi vážná a smrtelná diagnóza. Tělo nemocných lidí často vyhladovělo k smrti (přestože měli cukru v krvi hodně, nedostal se do buněk a ty ho nedokázaly využít jako zdroj energie). Od diagnózy nemocní žili několik dní nebo týdnů. Při dodržování velmi přísné diety bez cukrů dokázali nemocní přežít pár let (ale nejednalo se o kvalitní normální život).
Proto je objev inzulínu tak významný. Doslova vrátil nemocné do života. Významnost tohoto objevu je patrná i ze skutečnosti, že Nobelova cena byla udělena 2 roky po objevu, což je extrémně krátká doba. Díky tomu se F. Banting stal nejmladším držitelem Nobelovy ceny, protože mu bylo 32 let, a je po něm pojmenován jeden kráter na Měsíci.
Zjisti více: Cukrovka
Mezi MjUNIon tématy najdeš i jedno téma zaměřené celé na cukrovku. Je určeno pro starší věkovou kategorii. Ale pokud tě toto téma opravdu zajímá, můžeš se na něj zkusit podívat.
CDG – Vrozená porucha glykosylace
Jedná se o vzácné vrozené onemocnění, kdy nefunguje správně některý enzym, který se podílí na glykosylaci (viz předchozí kapitola). Protože těch enzymů je velké množství, je i velké množství variant této nemoci s různými příznaky zahrnující problémy s nervy, hormony, srážlivostí krve, funkcí ledvin a spoustou dalších problémů. Nemocní jsou často v nemocnici a mají problémy běžně fungovat.
Některé typy se dají částečně léčit, ale většina je zatím neléčitelná. Přibližně 20 % nemocných umře do dvou let od narození v důsledku závažné infekce nebo selhání orgánů. Aby člověk onemocněl, musí dostat gen pro nefunkční enzym od obou rodičů. Pokud špatný gen dostane jen od jednoho rodiče, bude zdravý přenašeč.
Sjögrenův syndrom
Jednu úlohu cukrů v lidském těle jsme si ještě nezmínili. Cukry tvoří hleny, které chrání naše tkáně a brání průniku bacilů dovnitř. Sjögrenův syndrom je nemoc, kdy právě tato úloha cukrů nefunguje tak, jak by měla. Opět je to vrozené a tentokrát i autoimunitní onemocnění, kdy jsou poškozeny hlavně buňky slinných a slzných žláz, ale můžou se objevit i problémy s klouby nebo při trávení.
Nedostatek slz vede k nepříjemnému pálení a řezání v očích. Nedostatek slin zase vede k suchu v ústech, krku a na rtech. Problém je to hlavně při jídle, kdy sousta nekloužou do krku a nemocný má problém je polykat. Podobný problém má nemocný i s mluvením. Takto nemocní lidé nemůžou jíst ani mluvit déle jak 5 minut v kuse.
Nemoc se neprojevuje hned od narození, ale zatím nevíme, co ji u nemocného spouští. Léčí se jednotlivé příznaky úpravou životního stylu, případně léky.
Spoj jednotlivé nemoci s jejich příčinou.
Léčebné metody využívající glykosylace
V minulé kapitole jsi hodně slyšel o glykosylaci, neboli o cukrech, které jsou připojené k bílkovině či tuku a které najdeme na povrchu všech buněk (zdravých, nemocných, lidských, zvířecích nebo bakteriálních). Důležité je, že každý typ buněk má tyto cukry jiné a je možné je díky nim odlišit. Velmi intenzivně toho využívá náš imunitní systém, když bojuje s nemocemi. Takže proč bychom toho nezkusili využít i my, když se snažíme našemu imunitnímu systému pomoct?
Antiadhezivní terapie
Bakterie i viry, které se do našeho těla dostanou, se potřebují přilepit k našim buňkám, aby nebylo pro tělo jednoduché je vyplavit ven. Pro viry je to ještě důležitější, protože se musí dostat dovnitř buňky (vzpomeň si na předcházející kapitolu, kde jsi četl o adhezi i virech a bakteriích). Když se vědcům podaří objevit, jaký cukr bakterie a viry vyhledávají, než se přichytí, stane se tento cukr dobrým základem pro nový lék.
Jak přivést lék na správné místo
Různé bakteriální a rostlinné jedy (třeba ricin, o kterém jsi četl v přecházející kapitole) mají jed spojený s bílkovinou lektinem, který s pomocí cukrů na povrchu buněk najde ty buňky, které umí jed poškodit. Stejným způsobem můžeme i my připojit lektin k jedu, kterým chceme zničit buňky napadené virem nebo rakovinou.
„Léky a jedy k sobě mají velmi blízko. Léky často využíváme k tomu, abychom otrávili bacily, takže pro nás je to lék a pro bacily jed. Obecně je každý lék (včetně bylinek!!!) zároveň i jed. Jestli to bude pro naše tělo lék, nebo jed, zaleží na množství, které sníme.“
