1. Čeština v kontextu slovanských jazyků

V kontextech

Asi ti neunikly zprávy z posledních několika let, že do Evropy přichází migranti a žadatelé o azyl z oblasti Blízkého východu a severní Afriky. Už tak nepříliš jednotná Evropa se rozdělila. Jedna strana hlásá pomoc válečným migrantům, druhá hlásá xenofobní hesla vůči všemu neevropskému. Situaci nijak nepomáhá ani pojmenování, jaké tyto přesuny lidí dostaly – „evropská migrační krize“. Ani se nestihla utišit situace po této migrační vlně a přišla další. Koncem února roku 2022, kdy ruský prezident Vladimír Putin napadl Ukrajinu a rozpoutal v ní válečné peklo, jaké si svět 21. století nebyl schopen představit, započala další vlna migrace. Ženy, děti, starší lidé a všichni, kteří nebyli povoláni do ukrajinské armády, jako váleční běženci zamířili pryč z okupovaných a ostřelovaných měst Ukrajiny do sousedních států. Pravda, je to po dlouhé době zatěžkávací zkouška pro evropské státy. Jak společensky a ekonomicky začlenit takovou masu nově příchozích, zvlášť když třeba pochází z rozdílných kultur? Když se na tu situaci ovšem podíváš pohledem historika, najednou zjistíš, že fenomén migrace historii prostupuje od nepaměti. I důvody, které uvádějí tyto masy do pohybu, byly vždy stejné: války (tedy politické důvody) a klimatické změny – lidská potřeba hledat lepší podmínky pro život svůj i svých potomků. A jaká jsou výsledná hodnocení těchto etnických přesunů v historickém měřítku? Obohacení kultury i genetického materiálu.

---

Kde se u nás vzali Slované?

Ve víru stěhování národů se někdy v průběhu 5. a 6. století do střední a jižní Evropy dostali také Slované. Historikové ve spolupráci s lingvisty jejich pravlast umístili mezi řeky Vislu a Dněpr.

Lingvisté, respektive paleolingvisté (z řeckého palaios, tj. starý) jsou pak schopní na základě studia jednotlivých jazyků odhalit, jak se jazyky utvářely, vyvíjely, ovlivňovaly. Vznik a vývoj jazyků jde ruku v ruce se vznikem a vývojem národů jednotlivých světových nářečí, a tak se nám doplňují další dílky mozaiky, kterou započali skládat archeologové s historiky.

Kmeny Slovanů, které do střední a jižní Evropy postupně přicházely, byly ještě v celku homogenní (jednotnou) skupinou, a to nejen co do genetického materiálu, ale i co do zvyklostí, kultury a jazyka. Pro tento společný jazyk starých Slovanů se vžilo označení praslovanština. Háček tkví v tom, že se nám nedochovaly žádné písemné prameny psané v praslovanštině. Lingvistům se však – na základě pozdějšího, písemně dochovaného vývoje jednotlivých slovanských jazyků – povedlo praslovanštinu rekonstruovat, a představit tak její možnou písemnou podobu.

Právě v momentě, kdy Slované přichází do střední a jižní Evropy (někdy v průběhu 5. a 6. století), se začíná rozpadat praslovanská jednota. Některé kmeny Slovanů zamířily na východ, některé z nich na západ a asi největší část Slovanů se vydala na jih a došla až na Balkánský poloostrov.

Západoslovanské kmeny

• Čechové (kolem řek Ohře, Labe a dolního toku Vltavy na území dnešní České republiky)
• Moravané (v okolí středního a dolního toku řeky Moravy na území dnešní střední a jižní Moravy, západního Slovenska a Dolních Rakous)
• Obodrité (oblast na severovýchodě dnešního Německa mezi Baltským mořem a řekami Sprévou a Labem)
• Srbové (okolo horního toku řeky Sprévy a středního toku Labe)
• Stodorané (Havolané) (oblast mezi středním tokem řeky Labe a Odry)
• Polané (na území středozápadního Polska)
• Mazovjané (v oblasti středního toku řeky Visly ve středním a středovýchodním Polsku)
• Charváti (oblast dnešních severovýchodních Čech a jižního Polska)

Východoslovanské kmeny

• Polané (území na pravém břehu Dněpru)
• Děrevljané (oblast Pripjaťského Polesí na území dnešní jižní části Běloruska a severozápadní části Ukrajiny)
• Dregoviči (oblast mezi Pripjatí až k pramenům Němenu a Dviny v dnešním Bělorusku)
• Doudlebové (oblast na západě dnešní Ukrajiny a východního Polska; odtud pak třemi směry: 1) do oblasti jižních Čech, 2) k řece Muře v dnešním východním Slovinsku a chorvatském Mezimuří, 3) zůstala v oblasti na západě dnešní Ukrajiny a východního Polska)
• Kriviči (oblast v povodí Dviny, Dněpru a Volhy na západě dnešního Ruska)
• Radimiči (území na sever od Polanů v západním Rusku)
• Severjané (oblast na východě dnešní Ukrajiny a v přilehlých oblastech dnešního Ruska)
• Tyverci (území kolem toku řeky Dněstr na území dnešního Moldavska a přilehlých částí dnešní Ukrajiny)
• Uliči (Ugliči) (prostor dnešní jižní Ukrajiny)
• Vjatiči (povodí horní a střední Oky na území dnešního středního Ruska)

Jihoslovanské kmeny

• Druguviči (okolí dnešní Soluně)
• Jezerci (jihovýchod poloostrova Peloponésos v dnešním Řecku)
• Milingové (jih Peloponésu)
• Vajuniči (jižní Epir na západě dnešního Řecka)
• Velegežiči (území Thessálie v dnešním středním Řecku)
• Smoleňci (jihozápad dnešního Bulharska)
• Timočané (severovýchod dnešního Bulharska a přilehlé oblasti dnešního Srbska)
• Srbové (v okolí řeky Neretvy v dnešní střední a východní Bosně)
• Strumiňci (v okolí řeky Strumy na území dnešní Makedonie)
• Moravané (území dnešního jižního Srbska)
• Charváti (území dnešní Dalmácie, středního a východního Chorvatska a západní Bosny)

Evropské řeky – vyzkoušej si svou znalost řek střední a východní Evropě

Není pravdou, že by se Slované usazovali v panenských, dosud neosídlených krajinách, jak píše o kmeni Čechů například náš Kosmas. (To mělo spíše ideologický podtext, obrana před silným německým sousedem. Chtěl tak dokázat, že my, Češi, máme na své území historický nárok.) Právě prolínání starých a nově příchozích etnik na jednotlivých územích bychom mohli označit jako zrod budoucích národů Evropy.

---

Utváření mapy Evropy

Je asi pochopitelné, že rozchod slovanských kmenů do třech směrů měl za následek i rozbití jednoty praslovanského jazyka. Někdy od 7. století se v rámci slovanského areálu začínají projevovat první hláskové rozdíly. Časem se tak utvořily rozdíly mezi jazykem západních Slovanů, východních Slovanů a jižních Slovanů – vznikly tzv. dialekty praslovanštiny, tedy nějaké územní varianty. Můžeš si to představit asi jako nářečí v češtině: existují jisté rozdíly – ať už na úrovni výslovnosti, skloňování nebo slovní zásoby –, přesto si ale mluvčí navzájem rozumí, jelikož společné znaky silně převyšují ty rozdílné.

Tak, jak se v průběhu 9. a 10. století vydělily dialekty praslovanštiny, se časem začaly vydělovat jednotlivé národní jazyky. Postupné územní jazykové změny vedly k tomu, že se ze západního dialektu praslovanštiny vydělila polština, čeština, slovenština a lužická srbština. Z východního dialektu praslovanštiny se vydělila ruština, běloruština a ukrajinština. Slovinština, bulharština, makedonština, srbština, chorvatština, černohorština a bosenština jsou jazyky časem utvořené původně z jižního dialektu praslovanštiny.

Ruku v ruce s tím, jak se formovaly státy a různé samosprávné územní celky, se formují i jednotlivé jazyky. Původní jazyková jednota se rozpadá právě díky tomu, jak ochabuje komunikace mezi kmeny. Oproti dnešku byla Evropa velmi řídce osídlená. Pro tvoji představu: v českých zemích na konci 12. století žil asi milion lidí, a když si vezmeš, že dnes je nás tu přes deset a půl milionu… Lidé tedy nebyli nuceni k nějaké geografické blízkosti, navíc takové přírodní překážky jako hory a pohoří byly jako zdi. Svět člověka 12. století tvořila často jen jeho vesnice, případně město a nejbližší okolí. Lidé necestovali, neměli k tomu ani důvod, ani prostředky. Ten široký jazykový kontakt, který nám dnes zprostředkovávají média, filmy, cestování, studijní pobyty a mezinárodní přátelství, zkrátka vůbec neexistoval. Není tedy divu, že když se slovanské kmeny rozesadily po různých koutech Evropy, vyvíjel se jejich jazyk už svojí cestou.

No, a tak se stalo, že se praslovanský jazyk v různých oblastech Evropy vyvíjel svým vlastním způsobem, že se začala čeština vyvíjet jinak než polština, že už nemáme srbochorvatštinu, ale srbštinu, chorvatštinu, bosenštinu a černohorštinu. Jsou to dlouhodobé procesy, kdy se jazyk přirozeně vyvíjí spolu se svými mluvčími.

Tato společná historie jazyků je ovšem nesmazatelná a pozorným jazykovědcům snadno odhalitelná.

Pokus se odhalit, o jaká přísloví se jedná v češtině.

Vždy máš k rozluštění přísloví alespoň dva jiné slovanské jazyky. (Přepsáno do latinky.)

---

Lingvistům pod pokličku

Možná se ptáš, jak to všechno dneska víme. Aby lingvisté osvětlili dobu rozpadu praslovanské jednoty a postupné rozvětvování do jednotlivých slovanských jazyků, přišli s tzv. lexikostatickou metodou. Vůbec se tím názvem nenech vystrašit, je to vlastně velmi prosté. Tato metoda říká, že v každém jazyce je jistá část slovní zásoby, která podléhá podstatně menším změnám než ostatní části slovníku. Této části se říká základní slovníkové jádro a jsou to třeba zájmena, nižší číslovky, základní slovesa, pojmenování rodinných vztahů, částí těla, přírodních a zeměpisných jevů. Také dodává, že je-li tedy v základním slovníkovém jádru jistý počet slov, po uplynutí např. 1000 let z něho vypadne jisté procento slov. A tyto dvě zásady mají platit pro všechny jazyky stejně.

Krok šestý: Výsledkem budou desetinná čísla, jelikož se jedná o dobu odklonu v tisíciletích. Čeština s bulharštinou bude mít dobu odklonu (t) 1,030, čeština s ruštinou 0,984 a ruština se slovinštinou 1,030.

Krok sedmý: Převedeš si hodnotu v tisíciletích na roky a vyjde ti 1030 let a 984 let. A co tato čísla říkají? Že k odklonu češtiny s bulharštinou a ruštiny se slovinštinou došlo před 1030 lety a čeština s ruštinou se samostatně vyvíjí přes 984 let.

Krok osmý: Přesná data nejsou pro vývoj jazyků vhodná, jedná se o dlouhodobý proces. Proto lingvisté pracují i s mírou pravděpodobnosti (p = 0,68) a standardní odchylkou. Správnějším závěrem by tedy mělo být, že čeština s ruštinou se samostatně vyvíjí přes 984 (± 187) let.

---

Slovenština známá i neznámá

Slovenštině často rozumíme velmi dobře bez většího snažení. Je to samozřejmě dáno hlavně tím, jak dlouho se tyto jazyky vyvíjely ve velmi blízkém styku. Použijeme-li lexikostatickou metodu, pak předpokládaný odklon češtiny a slovenštiny se klade na konec 18. a počátek 19. století. Tím je dán i vysoký počet příbuzných slov. Až 95 % slovenských slov je příbuzných s českými. Ale co těch zbylých 5 %?

Pokus se spojit česká slova s jejich slovenskými protějšky. Budeš s to odhalit jejich význam?