5. Sport a děti s PAS

Pohybový vývoj dítěte… aneb od ležení na zádech po sportovní výkony

Určitě víš, že do necelých dvou let věku se pečlivě hlídají všechny dovednosti, které má dítě zvládat. Takových dovedností je předepsaná celá řada. Existuje norma, kdy má dítě držet samo hlavičku, kdy se má otočit z bříška na záda, kdy má začít čmárat tužkou, sedět, chodit nebo mluvit.

Třeba chodit začínají děti kolem prvního roku. Ovšem norma je rok a půl. To znamená, že když dítě začne chodit do roku a půl považuje se jeho vývoj za normální. Pokud ale nezačne bez pomoci chodit do roku a půl, jeho psychomotorický vývoj se označuje jako zpožděný. 

I když děti s PAS mají často zpožděný psychomotorický vývoj, rozhodně to nemůžeme plošně tvrdit o všech jedincích. Některé dovednosti mohou zvládat jako zdravé děti, jiné třeba zvládají se zpožděním. Setkáme se samozřejmě ale také s tím, že některé dovednosti děti s PAS třeba bohužel nikdy zvládat nebudou.

Ve třetí kapitole jsme řešili, že až 80 % dětí s PAS má problémy s motorickým vývojem a s pohybem obecně. Chtělo by to vyjmenovat všech těch několik desítek problémů v oblasti držení těla a pohybu, které byly u dětí s PAS popsány. Po pravdě musím říct, že to nedělám ráda, protože to pak vypadá, že děti s PAS mají úplně všechno z toho najednou. A to není pravda. Mezi jedinci s PAS jsou samozřejmě i talentovaní sportovci.

Co ale je u dětí s PAS typické, pak je to určitá nešikovnost. Může to být nešikovnost na ruční práce, malování, stříhání nůžkami nebo třeba šití, ale také nešikovnost na gymnastiku, míčové hry i tancování. Jasně, že každý z nás nemusí být zrovna šikovný na sport, ale tahle nešikovnost je taková, jak to říci, specifická. Děti s PAS mohou třeba často padat, zakopávat, legračně běhat nebo skákat.

U dětí s PAS byly popsány tyto problémy:

• špatné držení těla;
• potíže způsobené špatným držením těla – skolióza, bolesti hlavy, zkrácené a ochablé svalstvo;
• velké nebo naopak malé svalové napětí (svalový tonus);
• problémy s koordinací, hlavně když ruce mají dělat jiné pohyby než nohy;
• narušená rovnováha;
• obtížně se učí manipulovat s míčem, zejména driblovat a chytat;
• problémy s hrubou i jemnou motorikou;

• často špatně drží propisku při psaní;
• pomalé tempo při učení se např. bruslení, lyžování, plavání konkrétního plaveckého stylu, jízda na skateboardu a snowboardu, jízda na kole s přehazovačkou apod.;
• problémy napodobovat pohyby;
• sklony k obezitě;
• objevují se opakované pohyby, kterým se říká tzv. repetitivní, stereotypní, případně tikové pohyby;
• kroucení rukou v blízkosti očí, třepání rukama, tzv. „hand flapping”;
• zvláštní styl chůze a běhu.

Při hromadném sportování např. ve škole mají děti s PAS potíže:

• pochopit smysl a pravidla hry;
• používat herní taktiku;
• chápat herní slang a výrazy („Pojď” –⁠⁠⁠⁠⁠ může znamenat pojď, ale také třeba „střílej”, „házej”, „běž”, „přidej”, „přihraj”. Ne vždy je tím myšlena chůze.);
• zvládat emoce při sportu (prohráli jsme, nejdu první, jdu na střídačku apod.);
• s odlišnou akustikou a hlukem v tělocvičně;
• s pachy v šatně při převlékání;
• se strukturou hodiny tělocviku, která není tak pevná jako u ostatních hodin.

Pohyb jako terapie PAS

Představ si, že vědci prováděli výzkumy u dětí s PAS a potvrdili, že lepší úroveň motoriky souvisela s lepší komunikací a sociálními dovednostmi. Pohyb je skvělý lék snad téměř na všechny nemoci tohoto světa. Pohyb totiž zvyšuje naši fyzičku, zlepšuje psychickou kondici, a dokonce umí zmírnit i typické příznaky PAS.

A POZOR, podle posledních výzkumů bylo potvrzeno, že pohybem můžeme měnit také strukturu našeho mozku. Jak je to možné?

V křížovce zjistíš odpověď!

… Právě díky jeho _________?

Určitě tě hned napadne několik terapií, které jsou založeny na pohybu. Je jich celá řada. Ať už se jedná přímo o léčení pohybem v pravém slova smyslu jako u fyzioterapie nebo rehabilitačního cvičení, či jakýkoliv jiný (ideálně pravidelný) pohyb, sport nebo aktivita. Až na nějaké výjimky se dá tvrdit, že cílený pohyb a sportovní činnost jsou VŽDY prospěšné!

Ve třetí kapitole jsme už zmínili terapie pro děti s PAS, které jsou založené na pohybu. Co jsme ale nezmínili jsou kroužky, sportovní kluby a oddíly.

Jsou sportovní kluby a oddíly pro „normální” děti vhodné i pro děti s PAS? Nebo jsou jen pro ty děti s PAS, které se umí chovat a zvládnou trénink? Nebo tam prostě dítě s PAS chodí, protože má zaplaceno? Nemůžou ho přece vyloučit… Nebo děti s PAS mají svoje speciální kroužky a oddíly?

Vlastně na všechny tyto otázky by se dalo odpovědět „částečně ANO i částečně NE”. Takže pěkně popořádku:

1) Mohou děti s PAS chodit do kroužků a sportovních oddílů pro „normální” děti?

ANO, děti s diagnózou PAS mohou dělat cokoliv, co děti bez diagnózy PAS. Jde pouze o to, zda to dítě zvládne tak, aby se cítilo dobře a stejně dobře se cítili i lidé v jeho okolí.

Je jasné, že např. žák s PAS ze speciální školy, který musí být celodenně pod dohledem dospělé osoby, nemůže jít jen tak na trénink sportovního oddílu se skupinou dalších 40 sportovců. Samozřejmě – teoreticky může, ale většinou to bývá nutné trochu nacvičit a vyzkoušet. U sportu je bezpečnost na prvním místě a dítě s PAS na tréninku nesmí ohrožovat bezpečnost svou, ani ostatních.

Když to shrneme:

• ANO, když neohrožují svou bezpečnost, ani bezpečnost ostatních.
• ANO, když zvládnou trénink (mohou být třeba s asistentem).
• ANO, když je šťastné dítě s PAS i jeho okolí.

Děti s PAS z běžných základních škol většinou navštěvují kroužky pro děti bez diagnózy PAS. U sportovních oddílů je často problém, že je kladen důraz na výkon jednotlivce nebo týmu. Rizikem pro dítě s PAS je například to, že nezvládne, pokud nebude při střelbě úspěšné, stane se obětí šikany a posměchu za pokažený sportovní výkon, že nezvládne emoce, pokud bude v zápase náhradník apod.

2) Mají děti s PAS svoje kroužky a sportovní oddíly?

ANO. Existují přímo určené pohybové kroužky a sportovní oddíly pro děti s PAS.

Kroužky organizují často speciální školy, neziskové organizace, spolky i centra pro osoby s PAS. Problémem je v ČR malá kapacita, a tak se každoročně na mnoho dětí nedostane.

Sportovní oddíly nemusí být výhradně pro osoby s PAS, ale mohou být např. součástí oddílu pro děti s poruchou intelektu (dříve se říkalo s mentálním postižením).

Speciální olympiády a paralympiády

Dobrý postřeh, JUNIORE! V České republice mají sportovci s PAS, kteří to myslí se sportem opravdu vážně, hned několik možností.

Pokud bude sportovec s PAS, jak se říká, „patřit na špičku”, prostě bude jeden z nejlepších, pak má možnost závodit přímo na paralympijských hrách v kategorii, která je určena pro sportovce s mentálním handicapem. Samozřejmě musí splnit ještě další kritéria, jako je třeba IQ nižší než 75 apod. Nevýhodou je, že v rámci této kategorie je možnost soutěžit na paralympiádě pouze v atletice, plavání a ve stolním tenise.

Další možností je nominace ve federaci VIRTUS, která je v ČR zaštítěna ČSMPS (Český svaz mentálně postižených sportovců). Více o ČSMPS se můžeš dozvědět tady.

Sportovci s PAS s IQ nad 75 se mohou účastnit samozřejmě také jakýchkoliv „běžných” závodů. Problém nastává tehdy, když že má sportovec s PAS IQ zcela v normě, sportovní výkony podává excelentní, ale kvůli zvýšené citlivosti na zvuky se nezvládne žádných závodů účastnit.

Pro ty, kteří zrovna nepatří na špičku, ale sportují rádi a pravidelně ve sportovních oddílech, existuje také možnost, jak být nominován např. na speciální olympiádu do Austrálie.

Cílem speciálních olympiád je umožnit co největšímu počtu lidí s mentálním handicapem pravidelně sportovat a účastnit se sportovních soutěží bez ohledu na jejich výkon.

Výkon je ve Speciálních olympiádách chápán pouze jako nástroj pro vytvoření kategorií. Sportovci jsou při sportovních soutěžích rozděleni zásadně do skupin podle své výkonnosti a každému z nich se dostane ocenění a uznání. Vyhrát tak mohou i sportovci s těžkým stupněm mentálního postižení.