1. Neolit - doba prvních zemědělců

Příchod prvních zemědělců

Podle současných poznatků se do střední Evropy dostávají první lidé, ovládající zemědělství, jak jej dnes chápeme, kolem roku 5500 př. n. l. Přinesli s sebou znalost pěstování plodin, především obilí, díky čemuž dokázali vytvořit stabilnější podmínky pro populační rozvoj. Kromě toho uměli chovat dobytek nebo vyrábět keramické nádoby. Dovedli vyrábět broušené nástroje, zatímco lovci a sběrači používali jen štípané artefakty, případně nástroje z kostí. Existuje několik možností, jak na naše území přišli. První teorie hovoří o poměrně velké skupině lidí, která přišla a dokázala asimilovat nebo vyhubit původní lovce a sběrače. Druhá hovoří o postupném pronikání menších skupin zemědělců, od kterých se původní obyvatelé naučili rovněž hospodařit a obě společnosti splynuly. Pravda bude nejspíš někde uprostřed, ale hodně by mohly napovědět analýzy DNA, což je disciplína, která se v posledních několika letech výrazně posunula kupředu a přispěla už k mnoha zajímavým zjištěním.

Odkud přišli první zemědělci?

Nejčastěji uvažovaná teorie hovoří o příchodu zemědělců směrem z jihovýchodu, tedy dnešního Balkánu a ještě předtím z oblasti tzv. úrodného půlměsíce. Ačkoliv jsou tyto oblasti jako zdroj šíření tzv. “neolitizace” nejpravděpodobnější, můžeme uvažovat i o západním proudu. Některé výzkumy naznačují, že ve stejné době, kdy se zemědělství objevuje u nás, evidujeme doklady pěstování i v dnešní Normandii na severu Francie. Vědci soudí, že k šíření zemědělství mohlo docházet nejen po souši, ale i podél mořských břehů.

Archeologie je komplexní věda a mimo právních předpisů musí správný archeolog ovládat i zeměpis. Přiřaď k dnešním státům z úrodného půlměsíce správní hlavní město:

Co se stalo s původními lovci a sběrači?

Genetické analýzy ukazují, že velmi pravděpodobně došlo k určitému splynutí původní a nově příchozích obyvatel. Část naší genetické výbavy totiž pochází z lovecko-sběračských komunit. Jednou z možností, jak tento proces probíhal, mohly být sňatky mezi nově příchozími muži a původními ženami. Ve Francii došli badatelé při detailním studiu neolitických osad s tzv. lineární keramikou, ke zjištění, že některé domácnosti se pravděpodobně soustředili na zemědělství (podíl kostí z lovené zvěře tvořil asi 5%) a jiné se nejspíš specializovaly na lov (podíl kostí lovné zvěře tvořil až 30%). Tím pádem můžeme uvažovat nad teorií, že obě skupiny lidí, postupně splývaly a každá přispívala společnosti tím, co uměla. Je však důležité říct, že jistí si nebudeme nikdy, protože každý archeologický objev může zcela změnit naše dosavadní poznatky a je nutné být neustále připraveni svoje poznatky přehodnotit.

Způsob života v neolitu

Hodně z života tehdejší společnosti už bylo naznačeno. Pěstovali zemědělské plodiny, chovali dobytek, stavěli první skutečné domy. Pro kulturu s lineární keramikou, která žila na našem území jako pevné se vžilo označení tzv. “dlouhých domů”, které měly někdy délku až 40 metrů. Uměli vyrábět keramiku, broušené (vhodný kámen vytvarovaný broušením například do tvaru sekerky) i štípané nástroje (z nich vyráběli například spry ke kosení obilí), znali tesařské spoje, jídlo uskladňovali do obilných jam v zemi, popřípadě snad i na pomyslnou půdu. Pomocí následujících odkazů tě přeneseme na výzkum do Těšetic, kde si budeš moct prohlédnout, jak vypadají pozůstatky takového neolitického sídliště.

První odkaz ukazuje sondu o velikosti 5x4,5 metru, ve které je zachycený střed domu. Ve dvou hlubokých sondách, jsme se prokopali až na dno stavebních jam, které nejprve sloužily jako zdroj materiálu pro izolaci domů a následně jako místo pro vyhazování odpadu. Malé kurhové jamky jsou pozůstatky po kůlech, které tvořily kostru domu.

Druhý odkaz zachycuje dvě sekerky - jednu již hotovou a u druhé ještě nehotový polotovar, tak, jak jsme je odkryli v terénu a pomocí fotogrammetrie, jsme získali jejich 3D model. Jedná se o broušené nástroje, o kterých jsme se bavili dříve v textu.

Třetí odkaz zachycuje kumulaci kamenů, opět nalezeno tzv. in situ, tedy v terénu, tak jak byla uložena na svoje místo. Největší kámen je podložka, která mohla sloužit například jako podklad pro drcení obilí, nebo jako pomůcka při zpracování a výrobě například dřevěných nástrojů. Důležité je, že kameny, které nacházíme v jamách musel přinést člověk a často nesou i stopy používání (drcení potravy, barviva, etc.).