5. Vývoj polárního zalednění
Jak dlouho už je Antarktida zaledněná, a jak to vůbec víme? Jaká tajemství mohou vědci nalézt pohřbena v ledu či ve skále, na které kdysi dávno ležel ledovec? Dozvíš se taky, jak se měnilo podnebí v průběhu dob ledových.
Ledovce na Antarktidě existují už nějakých 35 milionů let. Ale až ve čtvrtohorách (neboli kvartéru, tj. posledních asi 2,6 mil. let) se na Antarktidě naplno projevily doby ledové. Tato nesmírně chladná a dlouhá období, zvaná také glaciály, se střídala s dobami meziledovými (interglaciály), které trvaly jen několik tisíc let oproti dobám ledovým, přetrvávajícím až 100 tisíc let. Rozsah zalednění Antarktidy tak často bylo mnohem větší než dnes, a to i díky poklesu hladiny oceánů o více než 100 m. Antarktický ledovec se tak mohl rozrůst více do šířky, do oblastí mělkého pevninského šelfu. Dál se však kvůli svažujícímu se dnu oceánu nedostal, a jen šelfové ledovce a mořský zámrz zasahovaly dále k severu. Na severní polokouli, kde je více pevniny, naproti tomu narostly během dob ledových obrovské ledovcové štíty, velikostí srovnatelné s dnešní Antarktidou, které pokryly velké plochy Eurasie a Severní Ameriky.
Rekonstrukce Severoevropského zalednění
Během poslední doby ledové pokrýval ledovec i severní Evropu. Podívej se na animaci, jak byl postup i ústup Severoevropského ledovcového štítu rekonstruován pomocí geologických dokladů (třeba právě bludných balvanů), a poté namodelován v počítači. Pro Antarktidu bohužel zatím neexistuje tolik dat, aby mohl být ústup tak přesně nasimulován.
Poslední doba ledová začala před zhruba 120 tisíci lety a skončila cca 10 tisíc let před n.l. Víme to díky mnoha dokladům působení ledovců, například ledovcem přenesené usazeniny na dně moří či jezer, ledovcové sedimenty včetně bludných balvanů (také zvané „eratika“), nebo díky hluboký vrtům do ledovcového ledu. Led totiž přirůstá po vrstvách, tím jak každou zimu nasněží, a podobně jako letokruhy stromů je lze počítat, ačkoliv ne vždy s přesností na jednotlivé roky. Čím hlouběji tedy vrtáme, tím dále do minulosti se můžeme dostat.
Na Antarktidě existuje nejdelší záznam z vrtu na Dómu C, kde ledovcové jádro zasahuje téměř 800 tisíc let do minulosti. Z bublinek vzduchu uvězněných v ledu lze zjistit dávné složení atmosféry, čili např. koncentrace skleníkových plynů jako CO2 nebo metanu, nebo určit teplotní výkyvy a tím změny klimatu, které se v cyklech přirozeně vyskytovaly vždy. Ovšem nejvyšší koncentrace oxidu uhličitého se v ledových jádrech vyskytují až v posledních 200 letech kvůli emisím způsobených činností člověka.
Za posledních 10 tisíc let se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře měnily jen pomalu. To víme díky mnoha ledovcovým jádrům z Antarktidy. Velmi rychlý nárůst je patrný až po roce 1850, s nástupem průmyslové revoluce. A z ještě hlubší minulosti víme, že CO2 a globální teploty spolu vždy úzce souvisely.
Zjisti více: Česká polární stanice
Od roku 2007 funguje také česká polární stanice v Antarktidě, pojmenovaná po brněnském genetikovi J. G. Mendelovi, a spravovaná Masarykovou Univerzitou. Na stránkách českého polárního výzkumu se dozvíš víc o cílech bádání v Antarktidě i o stanici samotné.
Zkus najít všechna slova týkající se Antarktidy a ledovců v osmisměrce.
Pamatuješ si ještě, co všechny ty pojmy znamenají? Pro označení hledaného slova je třeba kliknout na první a poslední písmeno.