4. Ubývá, či přirůstá led v Antarktidě?
Vědce v poslední době velmi zajímá, zda ledovce ztrácejí či zvětšují svou hmotu, protože voda vázaná v ledovci pak chybí v oceánech i jinde v globálním koloběhu vody. Proč je tedy tak zásadní měření hmotové bilance ledovců?
Východní Antarktida
Podívejme se nejprve na Východoantarktický ledovcový štít, který není v posledních desetiletích jako celek výrazněji ovlivňován změnami klimatu. Jeho hmota je dlouhodobě ve stavu rovnováhy, to znamená, že ledu neubývá, ani nepřibývá. Jen oblasti šelfových ledovců a Transantarktického pohoří vykazují mírně pozitivní hmotovou bilanci. Důvodem pro nárůst je mírné zvýšení nadílky sněhu, ze které je ledovec vyživován. Navíc, pokud by teplota stoupla i o několik stupňů Celsia, běžné letní teploty na polárním plató hluboko pod bodem mrazu (běžně ‒30 °C, nemluvě o zimě) stejně neumožní roztátí ledu. K menším úbytkům dochází pouze na jeho nejsevernějším okraji při pobřeží Wilkesovy země a pobřeží královny Marie, které však v některých úsecích již zasahují za jižní polární kruh.
Západní Antarktida
Západoantarktický ledovcový štít pokrývající oblast země Marie Byrdové a Ellsworthovy země je svým objemem zhruba 2,2 mil. km3 i mocností oproti svému východnímu protějšku významně menší. Převážná část jeho podloží, a to až do hloubky téměř 2,5 kilometrů, leží pod hladinou moře. Vlivem zatížení hmotou ledu je podloží zatlačeno o 500−1000 m. Nad hladinu moře vyčnívá pouze několik obvodových horstev, včetně Ellsworthova pohoří s nejvyšší horou Antarktidy, Vinson Massif (4892 m n. m.). Kdyby začal Západoantarktický ledovcový štít náhle tát, teplá mořská voda by se rychle mohla dostat k ponořeným částem ledovce, ten by začal odtávat, plovat a také zrychlovat, a tím jej činí mnohem náchylnější k případnému rozpadu. K tomu v nejmladší geologické historii posledních několika miliónů let skutečně opakovaně došlo.
Za pomoci satelitů byli vědci schopni změřit změny výšky ledového pokryvu Antarktidy v posledních 30 letech, jež prozrazují převážně tání ledu (červeně). Úbytek hmoty za tu dobu přispěl k nárůstu hladiny moří o 8 mm.
Na Západoantarktickém ledovcovém štítu jako celku dochází v posledních desetiletích k úbytku ledové hmoty. Současně zde vzrůstá rychlost pohybu některých ledovcových proudů k pobřeží. Tam taje, nebo se odlamuje do moře. Současné úbytky hmoty Antarktického ledovcového štítu jsou v posledním desetiletí srovnatelné s Grónským ledovcovým štítem, a dohromady znamenají zvyšování hladin oceánů o cca 1,2 mm ročně. Navíc jde o proces s možným zesilováním a zrychlováním do budoucna, díky již zmiňované nestabilitě ledovcového štítu s bází pod hladinou moře, jež se nyní intenzivně zkoumá. Především vzhledem k ohromnému objemu vody, která by se táním Západoantarktického ledovcového štítu uvolnila a mohla by zvýšit hladinu světového oceánu o 3–5 m.
Zjisti více: Prozkoumání Thawaitesova ledovce
Jedním z nejvíc zkoumaných ledovců na Antarktidě je ledovec Thwaitesův, který velmi rychle ustupuje, a vědci se obávají, že odlednění bude pokračovat a navíc zrychlovat. V aplikaci si můžeš naklikat, na co všechno už výzkum přišel, a co je do budoucna nejdůležitější pro pochopení osudu ledovce, a toho jak reaguje na oceán a klima.
Antarktický poloostrov
Ledovcový štít Antarktického poloostrova je horského typu, má poměrně malou mocnost ledu a v porovnání s Východní a Západní Antarktidou jen nepatrný objem. Z vrcholového ledovcového plató stékají jednotlivé splazy na obě pobřeží poloostrova, kde vyživují úpatní (piedmontní) ledovce a plošně nevelmi rozsáhlé šelfové ledovce. Ledovcový štít Antarktického poloostrova je sice pro svoji nejsevernější pozici nejvydatněji vyživován sněhovými srážkami, je však také nejcitlivější na současné zvyšování teploty, které se projevuje i rozpady některých šelfových ledovců s ním souvisejících.