2. Plovoucí led
O ledovcích, které sedí pevně na skále, jsme si už pověděli v předchozí kapitole. Teď se dozvíme více o ledu, který plove. Jak vznikají ledové kry, tak nebezpečné pro lodě, a jak se liší od mořského zámrzu?
Ledovcové proudy stékají ze štítů Antarktidy na okraje pevniny a na mořská pobřeží, kde se nasouvají na mořskou hladinu. Led má nižší hustotu než voda. Od takzvané bazální linie (obrázek níže), kde led začíná plovat na vodě, je označujeme jako šelfové ledovce. Jejich pohyb na vodě je vlivem sníženého tření poněkud rychlejší a na jejich okrajích se z nich účinkem dmutí a vlnění moře odlamují ledové kry různých rozměrů – správně se to nazývá, že se ledovce telí. Vlivem telení mají čela šelfových ledovců tvar skoro svislých stěn, jejichž výška může přesáhnout i 100 m.
Ledové kry (nebo „hory“ jako na obrázku výše, z anglického iceberg) jsou z 90 % ponořené pod hladinou a představují tak riziko pro námořní plavbu, především však v severním Atlantiku, kde ledové kry pocházejí z Grónska. V r. 2017 se odlomila od Antarktidy, poměrně blízko české polární stanice J. G. Mendela, jedna z největších zaznamenaných ledových ker. Tato kra nazvaná A-68 měřila cca 5 800 km2, tedy přibližně tolik co celý Ústecký či Moravskoslezský kraj (dokonce měla i podobný protáhlý tvar jako tyto dva kraje).
Tip: Telení ledovce
Největší událost telení ledovce byla na video zaznamenaná v Grónsku, které je přeci jen mnohem dostupnější než Antarktida, a vědci byli tedy přítomni s kamerami přímo na místě. A to se odlomila kra o rozloze jen zhruba 8 km2 a 900 m mocná na výšku. Podívej se tady!
Růst a rozpad šelfových ledovců
Telení šelfových ledovců je přirozený proces, jenž udržuje ledovcové okraje Antarktidy v delším časovém období ve stavu rovnováhy. Ta je založena na přesunu hmoty ledu z vnitrozemí k okrajům kontinentu – hlavně na šelfové ledovce, které v důsledku toho rostou – a na odlamování ledu z jejich čel. Až se satelitním pozorováním dnes získáváme o změnách šelfových ledovců více informací než kdykoliv v minulosti. Vše napovídá tomu, že procesu rozpadu šelfových ledovců předchází intenzivní tání na jejich povrchu podmíněné oteplováním klimatu. Probíhající rozpad šelfových ledovců kolem Antarktidy (obrázek níže) vypovídá o rychlém oteplování vzduchu i moře za poslední století. Zatím nejdramatičtější rozpad ledovcového šelfu Larsen B proběhl v r. 2002 pouhých cca 200 km od míst, kde leží česká polární stanice J. G. Mendela.
Mořský zámrz
Led vytvářející se při zamrzání mořské vody se nazývá mořský zámrz. Tento led může být až 1,5 m mocný na výšku, což je však mnohonásobně méně než šelfové ledovce. Rozloha mořského zámrzu Jižního oceánu, který obklopuje Antarktidu, se velmi liší v různých ročních obdobích: na konci léta pokrývá přibližně 2 miliony km2, zatímco v zimě je to až 19 milionů km2. Mořská voda je slaná, proto zamrzá až při teplotě –1,8 °C. Znamená to, samozřejmě, že slaný je i mořský led. Velmi silné větry kolem Antarktidy způsobují, že mořský led rychle driftuje z místa na místo, někdy za den urazí i 65 km.
„Na driftování si možná vzpomeneš i z cimrmanovské hry Dobytí severního pólu.“