1. Anestezie

Co je to vlastně anestezie a jak můžeme docílit toho, že během operace pacient nic necítí, o ničem neví a nic si nepamatuje? Je moderní anestezie bezpečná? A proč potřebujeme u anestezie tolik obrazovek, přístrojů a kabelů?

Úvod tématu
2. Anesteziolog

Základní složky anestezie

Podstoupit operaci bylo ještě před necelými 180 lety spojeno s obrovským utrpením pacientů. Až objev anestezie přinesl úlevu v podobě „spánku“ – narkózy – díky kterému mohl chirurg nerušeně operovat a pacient si neodnášel z výkonu žádné vzpomínky na bolest a trauma. Ačkoli narkóza vypadá jako spánek, má s ním společného jen málo. Postupem času se z prostého podávání narkotika vyvinula jedna z nejkomplexnějších medicínských disciplín – anesteziologie. Jejím hlavním posláním je péče o pacienty, kteří jsou v ohrožení života nebo prožívají intenzivní bolest. Anesteziology najdete na operačních sálech, jednotkách intenzivní péče i urgentních příjmech. My se nyní ale zaměříme pouze na jednu složku jejich práce – jak to dělají, že pacient zvládne operaci v bezpečí a ve zdraví?

Bez popisku

Zjisti více: Akutní medicína = anesteziologie + intenzivní medicína + urgentní medicína

Anesteziologie, intenzivní medicína a urgentní medicína tvoří dohromady neoficiální obor medicíny zvaný akutní medicína. Typický akutní pacient je v bezprostředním ohrožení života, selhávají mu některé životní funkce, například nedýchá, jeho srdce nebije anebo nepracuje správně, přestaly mu fungovat ledviny, má těžký úraz, masivně krvácí, má „otravu krve“ (tedy těžkou infekci nějakým mikrobem), prožívá intenzivní bolest nebo je v bezvědomí – ať už v důsledku jeho vážného stavu nebo v léky navozeném kómatu (celková anestezie, narkóza, „umělý spánek“). Pokud vás akutní medicína zajímá, více se dozvíte na těchto stránkách.

Anestezie je lékařská procedura, která se používá k zabránění bolesti a nepohodlí během operace nebo vyšetření. Cílem je podáním léků uvést pacienta do bezvědomí nebo ho znecitlivět vůči bolesti, aby během zákroku nic necítil. Během anestezie se snažíme zajistit, aby pacienta nic nebolelo (analgesie), aby o ničem nevěděl (bezvědomí) a aby se během operace nehýbal (svalová relaxace). Není to ale nic jednoduchého, všechny tyto léky mohou při nesprávném použití pacienta ohrozit, nebo dokonce zabít.

„Anestezie je slovo řeckého původu; ἀναισθησία (anaisthēsía) znamená 'bez pocitu'.“

Analgezie je termín používaný k popisu úlevy od bolesti a je kritickým aspektem anestezie. K blokování přenosu signálů bolesti do mozku lze použít anestetika, což může pomoci zabránit tomu, aby pacient pociťoval bolest během chirurgického zákroku. Pro analgezii se používají různé typy anestetik, včetně lokální anestezie, regionální anestezie a celkové anestezie, o kterých si budeme povídat dále.

„Analgezie je také slovo řeckého původu; ἀν- (an-) – 'bez' + ἄλγησις (álgēsis) – 'pocit bolesti'.“

Bezvědomí během anestezie je dosaženo použitím anestetik, což jsou léky, které ovlivňují mozek a nervový systém. Pro anestezii se používají různé typy anestetik v závislosti na typu prováděného výkonu a potřebách pacienta.

Svalová relaxace je dalším důležitým aspektem anestezie. Během operace je často nutné udržovat svaly pacienta uvolněné, aby se zabránilo mimovolným pohybům nebo svalovým kontrakcím. To může pomoci chirurgovi provést výkon efektivněji a snížit riziko poranění pacienta. Svalové relaxace lze dosáhnout použitím svalových relaxancií, což jsou léky, které blokují signály mezi nervy a svaly.

Opium

Opium se pro své protibolestivé účinky používá již tisíce let a hrálo významnou roli při vývoji moderní anestezie. Získává se ze sušeného latexu opiového máku, obsahuje komplexní směs alkaloidů, včetně morfinu a kodeinu, které mají několik významných nevýhod: úzké terapeutické okno (rozmezí mezi účinnou a toxickou dávkou) a vysoké riziko vzniku závislosti a předávkování.

To vedlo vědce k vývoji bezpečnějších a účinnějších syntetických opioidů, jako jsou fentanyl a sufentanil, které se nyní v moderní anestezii hojně používají. Morfin má stále v medicíně místo zejména v léčbě velmi silné bolesti a u pacientů na konci života (v paliativní péči). Vzhledem k možnosti zneužití a vzniku závislosti jsou však opium a jemu podobné léky (opioidy) přísně regulovány a jsou dostupné pouze na lékařský předpis.


Typy anestezie

Existují různé typy anestezie a jejich použití závisí od druhu operace a konkrétního pacienta. Velkou roli ve výběru typu anestezie hraje předpokládáná bolestivost operace. Výhodou je kombinování těchto metod, protože jejich účinek se tak vzájemně posiluje. Existují tři hlavní typy anestezie:

Celková anestezie

Celková anestezie

Jedná se o nejběžnější typ anestezie, který se používá při operaci. Při celkové anestezii budete v naprostém bezvědomí a během zákroku nebudete cítit žádnou bolest. Anestezie se obvykle podává kapačkou (infuzí do žíly) nebo vdechováním přes masku. Této anestezii se také říká doplňovaná nebo balancovaná – je to proto, že se podává ne jen jeden lék, ale doslova koktejl léků. Ty jsou pečlivě vybrány a namíchány tak, aby byly pro pacienta bezpečné a zároveň zajistily ovlivnění bezvědomí, bezbolestnost, nehybnost během operace a taky amnézii.

„Amnézie je další řecké slovo; ἀμνησία (amnēsía) znamená 'zapomenutí'.“

Regionální anestezie

Tento typ anestezie se používá ke znecitlivění určité části těla, například ruky nebo nohy. Během zákroku může pacient být i při vědomí, ale v oblasti, kde je anestezie podávána, nebude cítit žádnou bolest. Znecitlivění nervů se dosahuje podáním léků, které blokují iontové kanály na nervových vláknech, a zabrání tak šíření vzruchů. Jedná se o technicky složitou proceduru, kdy je potřeba najít jehlou správné místo v blízkosti nervu a tam vstříknout lokální anestetikum. Velkým pomocníkem anesteziologa při tomto zákroku je použití ultrazvuku, kterým si zobrazí útvary pod kůží. Protože provedení regionální anestezie může být pro pacienta trochu nepříjemné, dělá se buď při vědomí pacienta (obvykle u dospělých), nebo až po jeho „uspání“ do celkové anestezie (vždy u dětí).

Lokální anestezie

Tento typ anestezie se používá ke znecitlivění malé oblasti vašeho těla, například zubu nebo místa na kůži. Během zákroku zůstane pacient při vědomí, ale v oblasti, kde je anestezie podávána, nebude cítit žádnou bolest. Typický příklad je použití speciálního znecitlivujícího krému EMLA na kůži před zavedením nitrožilní kanyly – díky tomu pacient necítí píchnutí jehly, vnímá pouze tlak na kůži.


Bezpečí pacienta především

O pacienta během anestezie vždy pečuje anesteziolog a anesteziologická sestra. Pomáhá jim při tom anesteziologický přístroj – nesmírně komplikované a drahé zařízení, které slouží k podávání anestetik a monitorování stavu pacienta během operace nebo jiného zákroku.

Základem anesteziologického přístroje je zdroj anestetik, které mohou být podávány buď v plynné formě (inhalace), nebo v tekuté formě (infuze). Další důležitou součástí přístroje jsou monitory, které slouží ke sledování stavu pacienta během operace.

Přístroj také zahrnuje různé přídavné zařízení, jako jsou hadičky pro dodávku kyslíku a dalších plynů, dýchací přístroje pro podporu dýchání pacienta, infuzní pumpy pro podávání léků a další nástroje, které anesteziolog používá (třeba odsávačka). Většina moderních anesteziologických přístrojů je navržena tak, aby byla co nejvíce přesná a spolehlivá při podávání anestetik a sledování stavu pacienta.

Anesteziologický přístroj sestává z monitoru vitálních funkcí, zdroje anestetik a ventilátoru (dýchacího přístroje).

Přiřaď popisky na monitoru vitálních funkcí

Během anestezie je třeba sledovat několik důležitých věcí, aby bylo jisté, že vše probíhá dobře. Patří mezi ně základní funkce lidského těla: jak rychle člověku bije srdce, jaký má krevní tlak, jak rychle a zhluboka dýchá, kolik má kyslíku v krvi a jak hluboce „spí“. K tomu se používá obrovské množství přístrojů, které dovedou tohle všechno snímat v reálném čase a zobrazovat na monitoru anesteziologického přístroje. Anesteziolog tyto čísla a křivky neustále sleduje, vyhodnocuje a předvídá, jestli někde nevzniká problém, který by mohl pacienta ohrozit na životě. Patří sem například EKG (elektrokardiogram) elektrody, manžeta na měření krevního tlaku nebo pulzní oxymetr na prstu. Díky neustálému sledování těchto parametrů může anesteziolog podle potřeby upravovat anestezii, aby zajistil, že budeš během zákroku v bezpečí a v pohodlí. Podívej se na ty nejzákladnější sledované parametry:

Krevní tlak

Krevní tlak se měří pomocí manžety umístěné na paži. To pomáhá anesteziologovi sledovat krevní tlak pacienta a zajistit, aby se po celou dobu zákroku pohyboval v bezpečném rozmezí.

Srdeční frekvence a rytmus

Srdeční frekvence a rytmus jsou monitorovány pomocí elektrokardiogramu (EKG), který zaznamenává elektrickou aktivitu srdce. To pomáhá anesteziologovi sledovat případné nepravidelnosti srdeční frekvence nebo rytmu, které by mohly vyžadovat léčbu.

Saturace kyslíkem

Saturace kyslíkem se sleduje pomocí pulzního oxymetru, což je malý přístroj, který se připne na prst. Pulzní oxymetr měří množství kyslíku v krvi, což anesteziologovi pomáhá zajistit, aby pacient během zákroku dostával dostatek kyslíku.

Oxid uhličitý na konci dechu (EtCO2)

EtCO2 se měří pomocí přístroje zvaného kapnograf, který je připojen k dýchacímu okruhu, který dodává kyslík a anestetické plyny. Kapnograf měří množství oxidu uhličitého, které pacient vydechuje, což pomáhá anesteziologovi monitorovat dýchání a zajistit, aby dýchací cesty byly průchodné.

Vědomí

Kdysi se stav vědomí pacienta během anestezie pouze odhadoval z dalších signálů – jaký měl tep, tlak, jestli se pohyboval nebo potil… Mohlo se tedy občas stát, že pacient vlastně vnímal, co se děje kolem něj na operačním sále. Tahle obávaná komplikace anestezie se nyní vyskytuje extrémně vzácně, protože máme kvalitní přístroje, které nesmírně přesně dávkují anestetika a zároveň dovedou monitorovat stav pacientova vědomí. Nejrozšířenější metoda BIS (bispektrální index) sleduje elektrickou aktivitu mozku prostřednictvím elektrod, které jsou nalepené na čele pacienta. Na přístroji se ukazuje kalkulovaná hodnota mezi 0 až 100, kdy 100 má bdělý pacient a při správné úrovni anestezie se zobrazuje číslo mezi 60 a 40.

Teplota

Teplota je monitorována pomocí teploměru, který pomáhá anesteziologovi sledovat případné změny tělesné teploty, brání tak přehřátí nebo podchlazení pacienta během operace. Na operačních sálech je často chladno, proto pacient leží na vyhřívané podložce, je přikrytý termofolíí a všechny roztoky, které dostane do žíly, jsou ohřáté na tělesnou teplotu.

Další parametry

Kromě těchto základních monitorovacích parametrů může anesteziolog sledovat i další parametry, jako je výdej moči, hladina cukru v krvi a hladina elektrolytů, v závislosti na typu zákroku a stavu pacienta. Neustále je také monitorované složení vdechovaných a vydechovaných plynů, stejně tak jako další parametry ventilace.

Bez popisku

Zjisti více: Vysvětlení anestezie pro děti

Pokud se chceš dozvědět víc, podívej se na tohle anglické video o tom, jak společně působí celková a regionální anestezie.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info