3. Od vrbové kůry k tabletám: Aspirin® (kyselina acetylsalicylová)
Která léčivá látka je stará téměř jako lidstvo samo? Jak jsme dokázali úspěšně využít přírodních zdrojů? Známe vždycky hned mechanismus, jakým léčivé látky působí?
Kyselina acetylsalicylová je jedno z prvních léčiv, připravených syntetickou cestou, které je dodnes široce využíváno k léčbě řady zdravotních potíží. Mechanismem účinku je zablokování speciálních enzymů cyklooxygenázy 1 a 2, díky čemuž se zablokuje tvorba specifických tkáňových hormonů a tím nedojde k projevům zánětlivých reakcí, bolesti a horečky.
Otázka: Co je to vlastně enzym?
Enzymy jsou bílkovinné molekuly, které umožňují a řídí většinu biochemických procesů v lidském těle tím, že snižují náročnost daného procesu na energii. Kromě vlastní bílkoviny často obsahují koenzymy, což jsou přídavné sloučeniny jiného charakteru, které napomáhají funkci enzymu. Díky své funkci jsou častým cílem různých léčiv.
K čemu se kyselina acetylsalicylová používá?
Díky svému účinku má hned několik různých použití v léčbě:
- V nižších dávkách se používá jako protidestičkové léčivo. Působí tak, že brání shlukování krevních destiček při vzniku krevní sraženiny. Jako protidestičkové léčivo je kyselina acetylsalicylová obvykle podávána dlouhodobě.
- Ve středních dávkách dále tlumí bolest a snižuje horečku.
- Ve vyšších dávkách působí protizánětlivě.
„Kyselina acetylsalicylová neléčí příčinu onemocnění, pouze potlačuje přirozenou obrannou reakci organismu.“
Historie objevu kyseliny acetylsalicylové
Jaké jsou důležité milníky ve vývoji kyseliny acetylsalicylové?
Do levého sloupce si seskládej časovou osu. K rokům či obdobím poté přiřaď správné události.
Historie kyseliny acetylsalicylové sahá až do starověku. Už tehdy různé národy po celém světě znaly léčebné účinky odvaru z vrbové kůry, o němž se zmiňuje i Hippokrates. Její účinky byly znovu objeveny koncem 18. století a přinesly s sebou pokusy o izolaci účinné látky, glykosidu salicinu, přímo z rostlinného materiálu.
Salicin se potom v organismu přeměňuje na vlastní účinnou látku, kyselinu salicylovou. Pokud se ale podává nemocnému přímo kyselina salicylová, má velmi dráždivé účinky a nebyla dobře snášena. Proto byla od začátku snaha ji chemicky upravit do snesitelnější podoby.
Přírodní vs. syntetický zdroj
Salicin, izolovaný přímo z přírodních zdrojů, ani z něj připravená kyselina acetylsalicylová, se v praxi neosvědčily. Důvodem byla jejich nedostatečná čistota.
Důležitý posun znamenala možnost syntézy výchozí kyseliny salicylové z fenolu. V roce 1897 německý chemik Felix Hoffmann syntetizoval kyselinu acetylsalicylovou z kyseliny salicylové esterifikací. V roce 1899 byla kyselina acetylsalicylová patentována firmou Bayer pod obchodním jménem Aspirin®.
V roce 2000 bylo diskutováno, že autorství syntézy kyseliny acetylsalicylové ve skutečnosti náleží Arthuru Eichengrünovi, který byl Hoffmanovým nadřízeným a kterému bylo pravděpodobně upřeno kvůli jeho židovskému původu.
Samotná příprava kyseliny acetylsalicylové se Nobelovy ceny nedočkala, ale mechanismus jejího působení v lidském těle, který vysvětlil až v roce 1971 britský farmakolog John Vane, byl v roce 1982 oceněn Nobelovou cenou za fyziologii nebo lékařství.
Zjisti více: Syntéza kyseliny acetylsalicylové
Že výsledná syntéza není nikterak složitá, se můžeš přesvědčit na následujícím videu. Studenti farmacie ji běžně připravují v rámci laboratorních cvičení v předmětu Farmaceutická chemie.
Rostlinné zdroje
Vrba ale není jediným rostlinným zdrojem salicinu, k dalším patří např. tužebník jilmový (Filipendula syn. Spiraea ulmaria). To se odráží i v obchodním názvu léku A-spir-in®, kdy část názvu -spir- pochází právě z jiného latinského označení tužebníku Spir-aea.
Vrbová kůra (salicis cortex)
Zdroj: stromy nebo keře různých druhů vrb rodu Salix
Používaná část rostliny: sušená kůra mladých větví, sbírá se na jaře
Vlastnosti: má zřetelně hořkou chuť, dráždí žaludek
Obsahové látky: salicylové deriváty, třísloviny, flavonoidy, deriváty kyseliny skořicové
Použití: z kůry se připravuje odvar, v lidovém léčitelství ke snížení horečky, bolesti a zánětů a pro močopudný účinek
Nať tužebníku jilmového (filipendulae ulmariae herba)
Zdroj: bylina tužebník jilmový (Filipendula syn. Spiraea ulmaria, Rosaceae)
Používaná část rostliny: sušený kvetoucí vrcholek nati, sbírá se v létě; někdy se používá jen samotný květ (Spiraeae flos)
Vlastnosti: má hořkou a trpkou chuť, výrazně aromaticky voní
Obsahové látky: salicylové deriváty, třísloviny, flavonoidy, silice
Použití: nálev se v lidovém léčitelství používá při nemocech z nachlazení, ke snížení horečky, bolesti a zánětů a ošetření nehojících se ran
Tip: Příběh kyseliny acetylsalicylové
Celý příběh kyseliny acetylsalicylové je přehledně zpracovaný v následujícím videu (video je v angličtině).